„Na beachi je mi přes léto lépe. Vypnu hlavu,“ říká Džavoronok, který si po náročné halové sezoně chce užívat slunce a volnosti. A tak objíždí beachvolejbalové turnaje s Janem Hadravou, jenž si letos vzal v národním celku volno, a výjimečně jako tento víkend v Chodově s mladším bratrem Matyášem.
„Na beachi jsem vlastně vyrostl. Takže ho miluju a moc rád se na písek vracím. Český nároďák, ty zápasy, ty tréninky, mi nestojí za to, abych tam po těžké sezoně trávil tři letní měsíce.“
Bohužel nejen v Česku, ale i ve světě se podmínky v beachi ani trochu neblíží těm v klasickém volejbalu.
Donovan Džavoronok
Takže reprezentace jste se vzdal?
Není to definitivní, ale letos ano.
Tento rok se z ní omluvil i váš beachvolejbalový parťák, univerzál Jan Hadrava. Není to škoda?
Honza si dal pauzu. Má za sebou několik let, kdy se nezastavil. A jelikož se letos hrála jen Evropská liga, tak si to mohl dovolit. Ale ani jeden z nás reprezentační kariéru neukončil definitivně, to vůbec ne. Já sice nejsem v nároďáku už déle, ale neznamená to, že se do něj nikdy nevrátím, pokud o mě bude zájem. Rok od roku se nad tím zamýšlím. Ale furt mi nestojí za to, abych za něj hrál. Třeba se to někdy změní, třeba mi reprezentace začne chybět.
Donovan Džavoronok (čelem)
Odmítáte reprezentovat i proto, že národní mužstvo nepatří do světové špičky?
To také, samozřejmě. K tomu by to chtělo trenéra, pod kterým se můžeme zlepšovat. Není to jen o jedné věci, ale i o tom, jak se cítím po sezoně. O tom, jak to mám u srdce. A tam mám odjakživa beach. Ten mi vždy chybí.
Naplno se mu věnovat nechcete? Na to, abyste se s Janem Hadravou dostali do světové špičky, rozhodně máte.
Nás s Honzou živí šestky. Bohužel nejen v Česku, ale i ve světě se podmínky v beachi ani trochu neblíží těm v klasickém volejbalu, takže ani nemáme důvod o změně přemýšlet. Ale plánujeme, až si vyděláme a nasbíráme v šestkách nějaké úspěchy, že budeme beach hrát více. A zkusíme v něm i něco dokázat. Třeba dostat se na olympiádu. Bylo by to hezké. Na písku to je rozhodně pravděpodobnější než v šestkách.
Všichni se do týmu těší, aby mohli být spolu. Volejbalisté o evropském úspěchu |
Zmínil jste, že byste u národního mužstva chtěl trenéra, pod kterým byste se zlepšil. Mezi vámi a Jiřím Novákem je nějaký problém?
Není tam problém, ale není to zrovna trenér, pod nímž bych se mohl zlepšovat. A i to je jeden z důvodů, proč tam nejsem.
Ale vždyť Jiří Novák toho jako hráč hodně dokázal. S týmem Paris Volley mimo jiné vyhrál Ligu mistrů. Úspěšně reprezentoval. A jako kouč dovedl Karlovarsko k titulu...
To ano. Ale neznamená to, že bude úspěšný i jako trenér. S bráchou jsme ho měli v Karlových Varech a máme o něm vlastní obrázek.
V italské Sérii A1 jste po šesti sezonách v Monze přestoupil do elitního Trentina. Je to velký skok?
Je to super. Na změnu byl akorát čas po těch letech v Monze, kde jsem si udělal nějaké jméno. Chtěl jsem jít dále a zkusit ten nejlepší klub, což Trento je. Uvidíme, jestli budu mít na to, abych se prosadil i tam. Snažit se budu. Bude to těžké, je tam velká konkurence, ale i výborný trenér (Angelo Lorenzetti, pozn. red.). Těším se.
Jan Hadrava v jiném elitním italském klubu Civitanově předminulou sezonu moc příležitostí nedostal a odešel do polského Jastrzębskiego Węgla. Nemáte z toho obavy?
Jdu tam v trochu jiné pozici než Hadrák do Civitanovy. Ale stát se může cokoliv. Nemusí se mi dařit a mohu skončit na střídačce. Ale věřím si jako každý rok. Rozhodně tam nejdu sedět.
Každopádně byste se příští sezonu mohli s Janem Hadravou potkat i jako soupeři v Lize mistrů...
To by bylo skvělé. Bude to vlastně první rok, co si Ligu mistrů zahraju. A hned potkat Hadráka by byla paráda. Moc mu přeju úspěch v Polsku, protože po roce v Civitanově to měl těžké. Ale chytil se v Jastrzębie úžasně. Libí se tam jemu i jeho rodině. Přeju mu jen to nejlepší, ale jako soupeř ho budu chtít pokaždé porazit. (směje se)
