Platí za tvrďáka, který se nebojí postavit za své spoluhráče. Je i poměrně produktivní, přestože v bodových přísunech netkví jeho největší cena. Spoluhráči ho zbožňují, což zatím platilo už od mládeže v každém týmu, kam dorazil.
„Od Kučerova mi před gólem přišla sakra dobrá přihrávka. A Stamkos? Jen koukněte, jak padá do střel!“ chválil své parťáky po vítězném duelu.
Za poslední čtyři sezony už absolvoval v play off 94 utkání, což je více než jedna klasická základní část. Napřed triumfoval se svým rodným St. Louis, poté dvakrát dokráčel na úplný vrchol s Tampou.
Ne vždy byl ale jeho příběh tak pohádkový. Začínal poměrně pozdě, bavil ho spíš hokej na kolečkových bruslích než na ledě. Pak se ale shodou okolností dostal do NAHL, americké mládežnické soutěže druhé úrovně, kde tým Texarkana Bandits koučoval jistý Jon Cooper.
Ano, stejný muž, který Maroona trénuje o sedmnáct let později nyní v Tampě.
Oplácaný mladík na sebe rychle upozornil. Chtěl být u všeho: dávat góly, prát se, bojovat, rozhodovat. „Mimo led byl spíš šaškem, ale na něm? Muž mezi chlapci,“ říká o něm tehdejší spoluhráč Mike Murray.
Rychle se vypracoval, dostalo se na něj i při draftu, když si jej v šestém kole vybrala Philadelphia. V jejím farmářském celku Adirondack Phantoms se však po dvou letech rozhádal s trenérem a došlo na výměnu.
Palát se blýskl dvěma body. Tampa má ve finále první výhru |
V Anaheimu znovu ožil, dokonce hrál v elitní formaci po boku Ryana Getzlafa a Coreyho Perryho. A na kolegy si nemohl stěžovat ani při následné štaci v Edmontonu, kde chránil superhvězdného centra Connora McDavida.
„Jen se mu trochu (v Anaheimu) smáli, že nosí pořád stejný oblek,“ líčí Maroonův otec Phil. „Spoluhráč Sheldon Souray mu jednou řekl, že už je z něj unavený. Vzal ho k sobě domů a daroval mu dvacet drahých obleků, většina z nich na sobě ještě měla cenovku.“
Matka mění outfity, otec čeká na světlo
Právě rodiče hrají v Maroonově kariéře velkou roli. Synovy zápasy prožívají intenzivně, leč trochu svérázně. Mají pár zaběhlých tradic, které odmítají porušit. Za žádnou cenu.
Phil s Patti nikdy nesledují utkání společně. Zatímco maminka kouká doma, tatínek pravidelně vyráží na pětiminutovou cestu do domu svého švagra. Ani netají, že jsou možná až přehnaně pověrčiví. Ale když Patrick vyhrává jeden Stanley Cup za druhým, tak proč to měnit?
Maroon vyhrál Stanley Cup potřetí v řadě. Jako první po 38 letech |
Součástí rituálu je i zapojení světla, které je na hokejových stadionech tradičně k vidění za brankou a signalizuje vstřelení gólu. Stejnou funkci má i v domě švagra Roberta. Jakmile padne gól, rozsvítí se červeně.
Jenže okruh, na nějž je světelný indikátor napojený, je rychlejší než televizní signál. „Většinou začne svítit třeba patnáct vteřin předtím, než padne branka i v přenosu. Plácáme si, skáčeme, a to ani nevíme, jestli ji třeba nedal zrovna náš Pat,“ vysvětluje otec Phil.
Maroonovi mají plán i pro případy, že by se Tampě zrovna příliš nedařilo. Matka jde koukat na televizi do jiného pokoje, neustále se převléká a hází věcmi. „Bývám prostě trochu nervózní,“ usmívá se.
Patti navíc nesnáší sudá čísla, vnímá je jako smolná. Hlasitost tak musí mít nastavenou na liché hodnotě, kterou - nikoliv překvapivě - každou chvíli mění.
Ani Patrick svou pověrčivost, zřejmě zděděnou, nezapře. Během vítězného tažení vyřazovacími boji se St. Louis sedával v letadle vždy na stejném místě navlečený do modrého obleku a oranžových ponožek. Na rozdíl od maminky outfity nestřídal, naopak nosil pořád to samé.
„Opakovali jsme mu, že jakmile vyhrajeme Stanley Cup, bude muset své oblečení darovat klubové síni slávy. A když nebude chtít, tak mu všechno prostě spálíme. Vždyť to ze sebe ani nesundával!“ vzpomíná tehdejší parťák z útoku Brayden Schenn.
Maroon na druhou
Kdyby Tampa Bay otočila sérii a získala pohár, stane se Maroon prvním hokejistou od roku 1983, jenž vyhrál NHL čtyři ročníky v řadě. Tehdy však šlo o několik hráčů, kteří byli u titulů New York Islanders. Zarostlý Američan by byl výjimečný tím, že mezi svými triumfy přestoupil.
Nemusí se strachovat o smlouvu, na rozdíl třeba od Ondřeje Paláta mu kontrakt nekončí, Lightning jej mají pojištěného až do června 2024.
V Tampě mají navíc Maroony dva: jednoho pravého a jednoho falešného, který střetnutí pravidelně sleduje z tribuny. Potíže s dvojníkem před pád dny řešili basketbalisté Golden State Warriors během finále NBA, vtipálek se totiž vydával za Klaye Thompsona a přes ochranku se dostal až na hrací plochu.
Maroonův dvojník zřejmě podobné ambice nemá, zatím se chová vzorně. S nasazenou helmou a plechovkou piva v ruce se ochotně fotí s ostatními klubovými příznivci.
Pravý muž s číslem 14 se o dění na tribunách během play off příliš nezajímá, soustředí se na utkání. „Fanoušky máme skvělé, ale během zápasu je vlastně až tak nevnímáte. Snažíte se prostě hrát co nejlépe,“ vykládá.
Aby Tampa Bay podruhé v řadě obhájila prvenství, potřebuje Colorado ještě třikrát porazit. Kdyby se jí podobný kousek podařil, nebude šokem, pokud vsítí rozhodující branku právě Maroon.
Jen bostonský veterán Patrice Bergeron se čtyřmi zápisy totiž z aktivních hráčů rozhodl v kariéře více sérií než dělník ze čtvrtého útoku Lightning. Maroon jej může srovnat, takový gól by měl navíc tu nejvyšší cenu.