„Čtvrtfinále je pro nás metou. Myslíme si, že do něj patříme. Cokoli navíc by byl obrovský úspěch, s čímkoli horším nemůžeme být spokojeni,“ vykládá karty na stůl Perušič.
Na sebevědomí má tato dvojice nárok. Generálka pro ni dopadla na výbornou. Na elitním turnaji světového okruhu v Ostravě sahala po titulu. Ve finále podlehla olympijským vítězům Molovi a Sörumovi z Norska až v tiebreaku.
„Převládá spojenost. Dokázali jsme si, že s dobrým výkonem jsme schopni konkurovat nejlepším na světě. Cítíme ale i drobné zklamání,“ neskrývá Perušič. Aby také ne, když „Perun a Dave“ prohráli v Dolních Vítkovicích třetí duel o zlato v řadě a k triumfu jim scházely pouhé dva body.
Perušiče se Schweinerem čekají na MS Američané či Norové |
Před příčinami neskrývají hlavu do písku. „Řešíme, proč jsme prohráli. V tréninku se zaměřujeme na věci, které jsme si v Ostravě teprve zkoušeli. Věříme, že je správně zapracujeme a jeden až dva body navíc nám přinesou,“ vysvětluje člen úspěšného týmu.
„Na této úrovni už je to vážně o detailech. I psychika má na porážce svůj podíl. Byly míče, které jsme prohráli technickými a taktickými věcmi a jiné, za které mohla právě hlava. Pracovat musíme na všem,“ zdůrazňuje.
Z uhraného bodu se raduje Ondřej Perušič.
Proto, aby bylo vše perfektní, vyrazili Perušič se Schweinerem do Říma už 1. června. Cesta měla slavnostní ráz, během ní totiž Schweiner oslavil 28. narozeniny.
„Za odměnu mě mohl odvézt do Itálie,“ prozrazuje s úsměvem Perušič, kdo se ujal role řidiče. Ve Věčném městě však, jak by se na špičkové sportovce slušelo, nezahnul k pětihvězdičkovému hotelu. „Bydlíme v apartmánu, který patří rodině našeho trenéra. Sami si vaříme,“ sděluje Perušič.
Polař českých nadějí se špičkovým kuchařem nikdy nestane. „V zájmu všech se snažím vaření vyhýbat. Dělám pomocné práce, u kterých se nemohu zranit,“ žertuje Perušič. Do složitějších jídel se obyvatelé apartmánu nepouštějí.
„Na michelinskou hvězdu to nevypadá. Proběhly těstoviny na mnoho způsobů a nějaké saláty. Máme tady i gril,“ popisuje Perušič. Lehká jídla mají svůj smysl, jednak udrží v pohotovosti těla, ale také mysl. „Dave dopisuje diplomku a já jsem trochu dál a chystám si obhajobu,“ líčí. Přípravu to údajně nenarušuje, hodinu až dvě denně ovšem na oba pány mluvit nesmíte.
Jejich poměrně brzký příjezd měl svůj smysl. Oproti Ostravě panují v Římě o patnáct stupňů vyšší teploty. Ty se mají během mistrovství vyšplhat až na tropické hodnoty. „Nejsme tým, kterému by to svědčilo. Jsme rádi, že máme čas se aklimatizovat,“ vysvětluje Perušič. A podobný sparing by v Česku také těžko hledali. V týdnu si třeba zatrénovali s italskou dvojicí Carambula a Rossi i oběma chilskými páry, které se na mistrovství kvalifikovaly. „Znalost prostředí může hodně znamenat,“ nepochybují reprezentanti.
Bez znalosti soupeřů to rovněž nepůjde. V základní skupině se Perun s Davem postaví Američanům Schalkovi a Brunnerovi, Norům Berntsenovi a Molovi a Mosambičanům Martinhemovi a Monjanovi. „Mohlo být lépe i hůře. Z druhých a třetích míst bych našel schůdnější i náročnější dvojice,“ říká k losu Perušič.
S Američany ještě nehráli. „Je to tým, kterému se letos daří a disponuje dobrou obranou.“ S Nory už se utkali. „Papírově jsou horší než my, ale zároveň na nás umějí zahrát.“ A Mosambičané jsou outsideři. „Jde ale o skupinu, kterou bychom mohli a možná i měli vyhrát,“ doplňuje odhodlaně Perušič.
