RECENZE: Upírský Swansong zaujme hlavně znalce a hráče s trpělivostí

Nová hra ze světa populárního upírského World of Darkness nese podtitul Swansong a jde o detektivku, která klade důraz zejména na příběh, správné vedení konverzací a řešení hádanek. V praxi však odstraší hráče hromadou nesrozumitelných reálií, přeplácanými herními mechanikami a mizernými animacemi.

Upírská značka Vampire: The Masquerade, vycházející z kultovní deskové hry World of Darkness z devadesátých let, zažívá v posledních letech návrat na videoherní scénu. Možná si ještě pamatujete na hru Vampire: The Masquerade – Bloodlines z roku 2004, která oslovila především hráče žánru RPG. Jenže pak bylo dlouhou dobu ticho, očekávané Bloodlines 2 jsou stále ve vývoji. Od roku 2019 však vyšlo několik upírských vizuálních novel a letos pak také battle royale s podtitulem Bloodhunt, které se odehrává v Praze.

Vampire: The Masquerade – Swansong má sloužit jako další pomyslné zaplácnutí času a udržení pozornosti upírských nadšenců při čekání na Bloodlines 2. Zároveň má však šanci do tohoto temného světa přivést i nováčky, kteří byli na devadesátkové deskové hry či titul z roku 2004 ještě možná moc mladí. Jde o příběhový detektivní thriller, takže potenciál zde rozhodně nechybí. Bohužel ne každý potenciál se musí nakonec naplnit.

Hned na úvod musím upozornit na to, že v onom lákání nováčků do světa World of Darkness tento titul celkem selhává. Ačkoli autoři slibují, že jde o samostatně stojící spin-off, ke kterému není třeba hlubších znalostí různých předchozích děl, ze hry jsem měl přesně opačný pocit. I po několika hodinách herního času a pár dodatečně zhlédnutých videí se základy upírského žargonu jsem měl ze Swansongu stejný pocit, jako kdybych začal sledovat příběhový seriál bez předchozích znalostí někde v polovině čtvrté série z deseti.

Kdo jsou tihle lidé? Jaké jsou mezi nimi vazby? Co jsou upírské klany? Proč má kdo danou hodnost? Co se stalo předtím? Dobrý příběh vás umí vhodit do děje a postupně vám vše důležité vysvětlovat. Ve Swansongu jsem měl neustále pocit, že je ke hře třeba důkladné samostudium, abych se mohl nerušeně soustředit na samotné detektivní aspekty a ne se dokola pozastavovat nad tím, proč jsou věci v herním světě tak, jak jsou. Až na hranici asi pěti hodin herního času mi začaly některé reálie v hlavě do sebe zapadat, ale byl to opravdu pomalý a otravný proces.

A přitom je to škoda, protože detektivní příběh, odehrávající se v americkém Bostonu, je poměrně poutavý. Vaším hlavním cílem je rozřešit záhadu hromadné vraždy v upírské komunitě. Některé mise baví více, některé méně, ovšem hnací motor a zajímavé zvraty děj hry rozhodně má. Hra se navíc neustále proměňuje a vyvíjí, jelikož hrajete ve stylu her jako je třeba Detroit: Become Human hned za tři hlavní protagonisty, kteří se vzájemně střídají a doplňují. Každý má trochu odlišné úkoly a schopnosti a jistě si svého oblíbence najdete.

Každou ze tří postav (Galeb, Emem, Leysha) si vedle jejich unikátních vlastností vylepšujete, a to hned v několika ohledech. Vedle výbavy určujete i jejich klíčové schopnosti, které vám pomohou v konverzacích. Ty se v určitých momentech řeší pomocí přebíjení se vašich bodů proti těm protivníkovým a následně také hodem virtuální kostkou. Mohlo by se zdát, že v tomto ohledu se hra může podobat třeba úspěšnému Disco Elysium, ovšem realita je trochu někde jinde.

V první řadě musíte pečlivě zvážit, který z vašich třech hrdinů bude umět jaké schopnosti. Jenže ve výsledku se až nepříjemně často dostáváte do situací, kdy váš upír není vůbec schopný svými dovednostmi se srovnat s protivníkem a nezbude vám nic jiného, než pořád dokola volit ty konverzační možnosti, které vás v lepším případě nikam neposunou, a v tom horším vám to všechno zkazí.

Během hraní Disco Elysium nastávaly kouzelné momenty, které byly založeny právě na tom, že ačkoliv v dané schopnosti nemáte moc bodů, šťastnou náhodou můžete danou překážku dobrým hodem kostkou překonat. Ve Swansongu však vám hra často ukáže, že máte 0% šanci na úspěch a položku ani není možné vybrat, a dále také i zdánlivě úspěšné souboje může zmařit právě onen hod kostkou, či speciální schopnosti protivníka. Jinak řečeno, připravte se na to, že ve hře se vám minimálně na začátku moc dařit nebude.

Upíři k vykonávání různých konverzačních dovedností využívají jednak body energie a jednak také zvyšují míru svého hladu. Zatímco energii doplníte buď pomocí speciálních předmětů a nebo jako odměnu za úspěch v konverzacích, hlad musíte vyvažovat sáním krve z nebohých lidí či zvířat. To ovšem zase zvyšuje vaši možnost odhalení identity, takže je dobré se mít na pozoru.

I po stránce herních mechanik toho na vás hra v úvodu vychrlí až moc. To pak ještě umocňuje fakt, že se zároveň musíte starat o trojici různých talentových stromů zároveň, zvažovat jaký hrdina bude v čem dobrý a samozřejmě také dávat pozor na průběh samotných misí. To už ale zacházím trochu do subjektivní frustrace ze hry. Neoznačil bych ji jako těžkou, spíše jako nepřehlednou se spoustou házení klacků pod nohy.

Třetí připomínku bych směřoval ke grafice hry. Ta v některých ohledech působí povedeně: interiéry různých luxusních sídel, ve kterých vyšetřujete okolnosti vražd jsou hezky detailní a promyšlené a stejně tak i samotný Boston působí velice atmosfericky a propracovaně. To se ovšem vůbec nedá říci o modelech jednotlivých postav, ať už hratelných nebo nehratelných.

Zejména po stránce animací je to bída, hodně mi připomínají toporné pohyby postaviček z The Sims. I mimika v obličejích postav se moc nepovedla, čemuž se autoři vyhýbají třeba tím, že spousta upírů má věčně chladný a kamenný výraz. Zároveň se zde dá najít spousta až nepovedeně vymodelovaných obličejů, u kterých mi v hlavě naskočil pojem Mass Effect Andromeda. Jen posuďte sami:

Dodám ještě, že jsem Swansong hrál na PC (dostupná exkluzivně na Epic Games), kde jsem se nesetkal s žádnými zásadními chybami nebo špatnou optimalizací. Jak se hra chová na konzolích, ať už současné nebo minulé generace bohužel nedovedu říci. Zejména u Switch verze bych se měl trochu na pozoru před tím, jak dobře zde hra funguje.

Z hraní Vampire: The Masquerade – Swansong mám hodně smíšené pocity. Chápu, jakým směrem se chtěli autoři vydat, chápu, že upírský svět se zase vrací do módy a chápu, že to není hra za plnou cenu. Kdyby se celé téma uchopilo trochu více srozumitelně, a to jak po stránce děje a upírského světa jako takového, tak samotné hratelnosti, dopadla by hra výrazně lépe. Pak bych jí i ty nepovedené animace odpustil.

V současné podobě však Swansong není úplně tím, co jsem čekal. Pokud nejste skalní fanoušek World of Darkness, je k vám hra až téměř nepřátelská a snaží se vám prvních pár hodin opravdu otrávit. A to není opravdu dobré místo pro lákání nováčků na případné další hry s touto tématikou. Pokud se obrníte dostatkem trpělivosti, může vás Swansong vlastně i hezky zabavit. Pokud ne, čeká vás spíše zklamání.