Je středa odpoledne a předsálí je plné. Za stoly seřazenými vedle sebe sedí tři desítky Ukrajinců a za pár minut začíná hodina češtiny. Na přenosné papírové tabuli jsou velké číslice, lektorka rozdává listy se základními slovíčky. U okna je konvice s kávou, čajem a jednoduché občerstvení. Na stěnách, kromě plakátu s americkým hercem Tommy Lee Jonesem, visí nástěnky s informacemi a kontakty na vrchlabské školy nebo sociální zařízení v ukrajinštině.
„Čeština se mi líbí, chci se ji naučit. Někteří Ukrajinci už jsou ve Vrchlabí delší dobu, dozvíme se od nich, jak to tady chodí a kde se dá sehnat práce,“ popisuje paní Lena, která pochází z Poltavy. Česky zatím umí pozdravit a říci několik základních frází. „Dobrý den, prosím, kolik to stojí?“ předvádí jednu z vět, které si osvojila.
Často se předsálím nese ruština. Početná skupina pochází z východu Ukrajiny, kde se tímto jazykem mluví téměř výhradně.
Tři dny po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu se sešli zástupci neziskových organizací v krkonošském městě a zrodila se platforma Vrchlabí pomáhá. První setkání se uskutečnilo v polovině dubna, od té doby bývá na Střelnici každou středu. Na Vrchlabsku je více než tisíc uprchlíků.
„Je spousta problémů, které vyřešit nemůžeme. Není možné najít pro tisíc lidí ubytování nebo práci. Co ale udělat můžeme, je naučit je česky,“ vysvětluje Kristýna Baše, koordinátorka pomoci pro uprchlíky, která pracuje ve vrchlabské Diakonii a má zkušenosti z humanitárních misí.
Na Ukrajině tři roky žila, sama běžence ubytovává a její manžel je na humanitární misi v ukrajinské Oděse.
„Každé setkání je jiné. Přicházejí noví lidé, navazují kontakty a poznávají se. Některým to pomáhá vzpamatovat se z traumat, která mají za sebou,“ poznamenává.
Utečencům, kteří pobývají v ubytovnách, chybí základní informace, proto je pro ně tak důležité potkávat se s krajany a zástupci úřadů i neziskovek. Řada z nich nemá přístup k internetu – na rozdíl od uprchlíků ubytovaných v soukromí, kteří se díky osobnímu přístupu adaptují mnohem lépe.
„Ve velkých ubytovnách jsou uprchlíci bezprizorní. Není tam velký tým terénních pracovníků, který by jim pomáhal začlenit se,“ uvádí Kristýna Baše.
Setkání na Den dětí
Zabavit děti uprchlíků v zadní části Střelnice s hřištěm pomáhají vrchlabští skauti z oddílu Sv. Vavřince, kteří přinesli hry a výtvarné potřeby. A také dobrovolníci. O děti se stará Irina Machová, pochází z ukrajinského Rovna, ale už několik let žije v podkrkonošském Rudníku.
„V této době je potřeba pomáhat. Někdo dělá sbírky a na Ukrajinu vozí věci, já pomáhám takhle. Děti jsou v pohodě, zvládají to dobře. Stres na nich není znát, to spíš na rodičích,“ říká matka dvou dětí, zatímco ukrajinská dívka kreslí na asfaltovou cestu skákacího panáka. Do rozpoložení krajanů se dokáže vcítit. Dnes už mluví česky stejně dobře jako ukrajinsky, ale když před 13 lety s rodiči do České republiky přijela, byla ve stejné situaci. „Nebylo to jednoduché,“ přiznává.
Pravidelné středeční schůzky mají jediný cíl – integrovat běžence do české společnosti. Část z nich ve Vrchlabí či v jiných městech zůstane dlouhodobě.
„Uprchlíci ze západu Ukrajiny se chtějí vrátit, ale lidé z východní části země už často nemají kam,“ připomíná Kristýna Baše osud Chersonu, Mariupolu a dalších měst zničených a okupovaných ruskou armádou.
Koordinátorka věří, že integraci a výuku češtiny se podaří rozšířit i mimo Střelnici. Na Den dětí 1. června plánují setkání u českého zvyku – opékání špekáčků a kytary. Zpívat budou ukrajinské písně a na programu bude také ochutnávka ukrajinských jídel. „Den dětí je pro všechny a budeme rádi, pokud k ohni dorazí i Vrchlabáci,“ zve k účasti místní.
