RECENZE: Hearthstone: Voyage to the Sunken City je promarněná příležitost

Hearthstone: Voyage to the Sunken City není jen třetí slabá expanze v řadě, ale zároveň promarněná příležitost obrousit problematický design mnoha karet. Blizzard si nějaké problémy zřejmě ani nepřipouští.

Na start první expanze nového roku se vždy celkem těším – z režimu standard totiž odrotují předloňské expanze. Dočasně se tak zmenší celkový počet dostupných karet, vynahrazují to ovšem změny zažitých pořádků, nové archetypy balíčků a experimentování se staronovými strategiemi. Nic takového se ovšem letos nestalo. Po vydání dál dominoval Ramp Druid, jehož hrdinská karta Wildheart Guff stále poskytuje neskutečnou hodnotu, a pokud ho rychle nerozbil některý z velmi rychlých aggro balíčků, většinou vyhrál.

Příliš se nezměnil ani Pirate Warrior, který sice na legendárním ranku trochu ztrácí dech, ale minimálně do prvního vyvažovacího patche to byla stále dobrá volba, zejména k levelování. Design tohoto archetypu se mi nelíbí už od začátku, protože nemá žádnou zásadní nevýhodu – oproti ostatním aggro balíčkům mu nikdy nedojde úplně dech. Naopak kvůli omezenému množství karet je větší šance, že si vytáhne pořádnou zbraň či Mr. Smite, ať už přes The Juggernauta nebo Nellie.

Po vyvažovacím patchi se na výsluní probojoval Demon Hunter se svým aggro balíčkem, který, když mu to přijde, je opravdu velmi rychlý. Další stálicí je neoblíbený Quest Hunter, který protihráče i nadále trestá za to, že vykládá miniony.

Novinkou, která nakonec nebude tak silná, ale hráči si na ni často stěžují, je nový Mech Mage. Nějaká snaha o kontrolu hrací desky je zde bohužel opět pouze iluzí – cílem je si přes Seafloor Gateway zlevnit mechy, následně skrze Mecha-Sharka všechno rozstřílet a dorazit Gaiou.

Priestům Blizzard nadělil meme deck, který, když mu to přišlo, mohl ve vašem třetím kole vyložit dva miniony s hodnotami 12/12. Balíček, i když nebyl kompetitivní, nakonec zrušil první vyvažovací patch. Otázkou ovšem je, proč vůbec vznikl – proč tvůrcům přišlo jako dobrý nápad něco takového vytvořit?

Vyvážit hru bude vždycky výzva. Zatímco na počátečních rancích může některý balíček působit problémově, na opačném spektru už může tahat za kratší konec provazu. Blizzard tak postupně řeší win rate a až různými zásahy vytvoří metu, která má pode něj dostatečné zastoupení archetypů, tak to nechá. To, zda jsou dané balíčky zábavné, nebo je zábavné proti nim hrát, už neřeší. A ve Voyage to the Sunken City se toho sešlo víc.

Z mého pohledu všechno špatné zůstalo, ať už to je podobná meta, neinteraktivní balíčky či příšerný design. Když Ben Brode, tvůrce Hearthstone (Blizzard opustil už před lety), vysvětloval některá designérská rozhodnutí a filozofii, zmínil, že trestat hráče za to, že hraje miniony, je frustrující. Dnešnímu týmu to ovšem vůbec nevadí.

Co se novinek týče, klíčové slovo Dregde umožní podívat se na tři karty ve spodní části balíčku, vybrat jednu z nich a dát ji navrch. Není to nic originálního, ale umožňuje to lépe pracovat s balíčkem, což je fajn. Obrovská monstra Colosall, s nimiž se po zahrání vyloží i jejich přídavek, ještě úplně nepasují do současné rychlé mety, ale hrají se a jejich čas ještě může přijít. Obecně navázat velkou hodnotu na jednu kartu bez splnění dodatečných podmínek je problematické, minimálně už z toho důvodu, že se stává povinnou součástí při tvorbě balíčku.

Letos se nám vrátil Reno Jackson, který položil základ jednokartovým balíčkům. Nicméně doba se změnila a bez nějakých dalších karet, které zřejmě přijdou až s další expanzí, to žádné terno není. To, že se vyléčíte do maxima, dnes neznamená, že přežijete další kolo nebo dvě.

Problémem hry je minimální interaktivita. Vy i soupeř máte nějakou strategii, kterou si můžete narušit navzájem jen minimálně, takže čekáte jen na to, komu přijdou ty správné karty, aby zahrál své kombo. Žádné velké taktizování. A těch pár her, ve kterých jsem skutečně musel počítat a udělat nějaké rozhodnutí na základě tahů soupeře, mi to nevynahradí.

Vždy jsem si rád stavěl vlastní balíčky, protože je to zábava, a můžete tak zaskočit hráče, kteří čekají to, co vídají stále dokola. Tentokrát (mi) to bohužel moc nejde. Není prostor. Všechny hlavní synergie jsou zřejmé. Aggro je příliš rychlé, midrange neexistuje a Ramp Druid či Control Warrior jsou zkrátka efektivnější než většina ostatních kontrolních balíčků. Pokud druid situaci ustojí, ocitá se oproti ostatním v komfortní situaci s manou.

Ze hry se úplně vytratila nejenom radost z hraní, ale i z vítězství. Za mě je na tom Hearthstone nejhůře v historii, nebaví mě už ani odehrávat úkoly kvůli zlaťákům. Světlo na konci tunelu bohužel nevidím. Možná přišel čas, aby Activision Blizzard svěřil hru jinému studiu.