Další týden utekl velmi rychle, a to i díky tomu, že mohu dál pracovat v hotelu, kde uklízím. Stala se také zajímavá věc. Část žen, které se mnou přijely na Hlubokou, se musela vrátit právě kvůli práci zpátky na Ukrajinu. Myslím, že odjely čtyři.
V Koločavě se naštěstí ještě stále neválčí, letadla byla asi 60 kilometrů od ní. Ale zase jsou u nás naši spoluobčané z oblastí, kde už válka týdny pokračuje. Tak, jako pomáháte vy nám tady, tak se naše rodiny snaží zase pomoci lidem prchajícím před válkou tam.
Zprávy a novinky, které máme z Ukrajiny, nejsou úplně dobré a hodně nás to trápí, ale nemůžeme s tím nic udělat. Snažíme se tak alespoň, aby naše děti měly hezké Velikonoce.
Pro děti to bude úplně něco jiného a nového a snažím se jim ukazovat a vysvětlovat rozdíly mezi tím, jak se slaví Velikonoce tady v České republice a na Ukrajině.
Olesja BulikOlesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. Do Hluboké nad Vltavou na jihu Čech přijela čtyřicetiletá žena společně s dalšími 52 uprchlíky už na konci února. Do Česka společně se svými dětmi. Synovi bude 15 let a dceři je 11 let. „Máme vás rádi a nikdy vám to nezapomeneme. Za nás ženy, naše děti vám i celé České republice za pomoc Ukrajině moc děkuje Olesja Bulik, Ukrajinka z Koločavy.“ |
Je to odlišné. My třeba nemáme tradici s koledováním nebo šleháním pomlázkou a nadílkou. A také jsou u nás o týden později. Ale stejně jako u vás se drží půst. Děti se na to docela ptají a zajímá je to.
S dalšími ženami jsme se už dohodly, že budeme péct pasku, to je taková naše velká velikonoční buchta. Sváteční jídlo necháme posvětit. Také se určitě půjdeme pomodlit do kostela.
Modlíme se i tak jako tak za to, aby už válka skončila a myslíme na všechny, co válkou trpí. Každopádně Velikonoce jsou pro nás obrovským svátkem a mohlo by to být takové povzbuzení a hlavně i zážitek pro děti.
Na závěr musím dodat, že se nám vede dobře.
