Skončil covid a přišlo zdražení nafty po útoku na Ukrajinu. To asi není pro dopravce ta nejlepší konstelace.
Je to katastrofa. Už když tady byla doba covidová, drželi se všichni zpátky, jak v podnikání samotném, tak v rozvoji firem. Když jsem chtěl někde navýšit cenu ze přepravu, protože stoupla cena pohonných hmot, nebo to nevycházelo nějak jinak, tak všichni říkali: ‚Počkejme, až to skončí s covidem.‘ Takže na to nebyl moc prostor a člověk na to, z pocitu slušnosti ani moc netlačil. A teď, když už to vypadalo, že jsme to nějakým způsobem přežili, přišla Ukrajina.
Kdy to začalo vypadat, že jste to „nějakým způsobem přežili“?
Loni na podzim, když začala energetická krize, začaly se zvyšovat ceny potravin i dalšího, jsme začali naše stálé zákazníky oslovovat s tím, co se děje, že ceny asi půjdou nahoru. A oni nás vyslyšeli a dohodli jsme se na navýšení. Od 1. ledna letošního roku.
Takže jste i s těmi cenami nafty, rostoucími už na podzim, jezdili stále za stejné ceny?
Ano. S tím, že se od 1. ledna 2022 ty ceny zvednou, že se srovnáme, začneme nějak dýchat, začneme zase nějak žít. Tak jsme ceny navýšili, zákazníci to pochopili, dohodli jsme se, byť to byl někdy boj...
...to nestačí udělat smlouvu, kde by byl nějaký koeficient, který by jen reagoval na vývoj cen na trhu?
Takto to nefunguje. Cena není jen o tom, kolik stojí pohonné hmoty. Počítají se nejen kilometry, ale i další věci. A s velkými zákazníky máme třeba smlouvy na pevné částky do jednotlivých míst. Prostě se dohodnou pevně dané ceny například mezi Ostravou a Brnem. A do dalších míst. O palivových doložkách se v současnosti teprve začíná mluvit.
To je tak běžné?
My se zaměřujeme na vnitrostátní dopravu, v mezinárodní dopravě to je trochu jinak. Třeba kluci, kteří jezdí zahraniční linky, využívají jeden holandský server, kde se zveřejňuje jakási průměrná cena nafty v Evropě. A z té vycházejí, třeba i zpětně, pohyb cen se započítává.
U nás se s nějakou průměrnou hodnotou nepracuje?
U nás jsme tu průměrnou cenu, vycházející z oficiálního zdroje, použili třeba při dojednávání těch lednových cen. Samozřejmě že u jednorázových zakázek se postupuje jinak.
S jakou cenou jste při dojednávání cen pro letošní rok počítali?
Na začátku roku jsme počítali s cenou 36,10 za litr. K tomu musíte počítat, že tahač má spotřebu nějakých 35 litrů na 100 kilometrů, někteří mají vyšší, třeba 38 litrů, novější vozy pak okolo 32 litrů. Nové vozy ale většinou jezdí do zahraničí, na vnitrostátní přepravu zůstávají starší auta.
Co jste dělali, když nafta zdražila na 50 korun?
To už pak je jednoduchý výpočet. Víte spotřebu, víte cenu, takže je jasné, kolik vás stojí kilometr. Plus amortizace, oleje, mzda a další věci samozřejmě.
Takže vám lednové navýšení ceny vydrželo jen dva měsíce.
Ano. Růst byl raketový. Během dvou dnů vyletěla nafta z 41 korun na 47, další den už byla na 50. To jsem přepočítával ceny každý den. A než jsem je přepočítal a poslal, už ty ceny, se kterými jsem počítal, zase neplatily. Na kilometru to dělalo kolem pěti korun rozdílu. Ale zkuste někoho přesvědčovat, ať vám zaplatí víc.
Vy zastupujete hlavně malé firmy a řidiče, kteří jezdí se „svým“ kamionem. Jak to vnímají oni?
Oni jsou těmi, kteří jsou touto situací nejvíce bití. Na čerpacích stanicích nejsou pro nikoho tak zajímaví, aby dostali velké slevy. Běžná splatnost je v našem oboru 60 dnů, po tu dobu vlastně řidiči úvěrují ty, pro které vozí. Oni jedou pořád nadoraz, nemají vytvořené rezervy. Neměli kdy si je vytvořit. Oni na současnou situaci doplácejí nejvíce. Já se jim snažím platit vždy o něco dříve, ale také musím čekat, než zaplatí mi. Ale ti kluci musí platit za naftu na pumpách hned.
Co by jim pomohlo nejvíce?
Snížení spotřební daně na pohonné hmoty. To, co udělala vláda, osvobození od silniční daně u aut do 12 tun, se na kamiony nevztahuje, ty jsou těžší. Takže to nepomohlo vůbec.
