Krize na Ukrajině vyvolala u Čechů obrovskou vlnu solidarity. Má něco podobného v historii českých zemí obdobu?
Ano, i když asi ne v tak velkém rozsahu, jaký můžeme dnes očekávat, což nám dává příležitost přemýšlet o tom, jak se solidarita k uprchlíkům konstruuje. Aktuální skupina bude pravděpodobně jednou ze tří největších, co jsme u nás zažili, a můžeme ji porovnávat s uprchlíky z doby první světové války a pak s tou skupinou, jež přišla po Mnichovské dohodě v roce 1938. V obou případech se jednalo o statisíce lidí. Ani jedna z těchto skupin však nevyvolávala tak velké počáteční nadšení a pro obě bylo typické třídění podle etnicity, což možná v náznacích vidíme i dnes. K Ukrajincům chováme sympatie, protože je považujeme za blízké etnicky, jazykově, kulturně a možná i osudem a více se s nimi ztotožňujeme i díky naší vlastní historii.
Myslím, že elity, které jsou vnímané jako společenská autorita, mají velký vliv na rámování společenské debaty a na to, že uprchlíci jsou v některých situacích vnímáni jako ohrožení národa.
