První obětí války je čas, uvádí ve své reportáži zpravodajství BBC. Pokud se zeptáte mladého vojáka na frontě, kdy došlo k útoku, nebo staré paní na nemocničním lůžku, kdy byl její dům bombardován, budou zmatení. Bylo to před 24 hodinami, nebo před 48? Řeknou, že se jim dny slily do jednoho.
Charkov během ruské invaze |
Noční ostřelování druhého největšího ukrajinského města ruským dělostřelectvem a válečnými letadly neumožňuje obyvatelům, aby si odpočinuli. Uplynulé dva týdny vypadají v aglomeraci, která stojí blízko ruských hranic, jako celá věčnost. I tak se dá na mír vzpomínat, jako by to bylo včera.
Jednadvacetiletý poručík Jevgenij Hromadskyj mává rukama nad zákopy v zamrzlé půdě na severovýchodním okraji města. Pravou ukazuje, kdy pálí obránci, levou kdy útočí Rusové. Z jejich pozic vzdálených 900 metrů přilétávají přes zasněžené pole granáty a s rachotem explodují.
Je to týden, co při obraně města zahynul jeho otec Oleg. Poručík Hromadskyj patří k již sedmé generaci vojáků v rodině. Plánuje zplodit osmou, až bude Ukrajina svobodná.
Podle něj Rusové testují ukrajinská postavení. Napřed odpalují minometné granáty, pak na jejich pozice střílí tanky.
Při projížďce podél frontové linie v obrněném vozidle, u jehož stropu visí ruská vojenská čepice – trofej po prvním zajatci – pokračuje: „Opětujeme střelbu protitankovými řízenými střelami a také normálními ručními zbraněmi.“ Rusové podle něho sesedají z vozidel, rozptylují se po terénu a vždycky jich je hodně.
Dělají, že se vzdávají, pak střílejí
Uvnitř vozu má mexické osvěžovače vzduchu. Zatímco sebou stroj hází po rozježděné cestě, šklebící se lebky oslavující tradici Dne mrtvých se v rozích kabiny zmítají. Na podlaze se převalují sem a tam granátomety.
Válka na Ukrajině |
„Někdy používají tuto taktiku – nejdřív vyvěsí nad svým vybavením bílou vlajku a pak se přiblíží k našim pozicím. Když se chystáme je převzít jako válečné zajatce, začnou na naše vojáky střílet,“ vypráví.
Na jejich pozice zaútočili Rusové dvěma tanky a obrněným vozidlem naposledy v pondělí, nebo o den dříve. Ukrajinská obrana to ale v pohodě zvládla. Voják ukazuje na hromadu řízených protitankových střel Javelin americké výroby. Na jejich krabici je napsáno „Lockheed Martin, Texas“. Vedle leží britské lehké protitankové střely nové generace (NLAW). „Likvidují i ty nejmodernější tanky,“ slibuje na svých webových stránkách jejich výrobce Saab.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvUkrajinci v této válce improvizují. Jejich vláda čelila kritice, že nebyla dobře připravena a že nyní se spěchá s přesouváním mužů na frontu. Regulérní armáda se spojuje s civilní obranou.
Na seřadiště na východním okraji města přijíždějí autobusy se stovkami čerstvě vybavených vojáků. „Kde mám neprůstřelnou vestu?“ ptá se jeden z nich. „Dostanete ji na frontě,“ křičí důstojník a o chvíli později jsou pryč.
Bojují jako v roce 1941
Někteří z nich se připojí k jednotce poručíka Hromadského a budou pracovat po boku zdravotníka, který si říká Reaper. „Slyšeli jste o Smrťákovi, že jo?“ zeptá se. I on velí na obranné linii na okraji vesnice. Mnoho domů tam ruská střelba zničila nebo poškodila.
„Bojují jako hloupá zvířata,“ říká o Rusech Reaper. „Bojují, jako by byl rok 1941 – nemají žádnou manévrovací schopnost, prostě přijdou na frontu a to je všechno. Mají spoustu lidí, spoustu tanků, spoustu vozidel, ale my bojujeme za svou zemi a chráníme své rodiny. Nezáleží na tom, jak bojují oni, protože my bojujeme jako lvi a oni nevyhrají,“ pokračuje.
Analytik: Válka s NATO je nad síly Ruska. Prohrát může kvůli kolapsu uvnitř |
V týlu umístili polní kuchyni do místní kavárny. Armádní kuchař působí svou širokou postavou uklidňujícím dojmem. Na hlavě má pletenou čepici. Nabízí mísy s horkým borščem, ze kterého vychází ještě pára. „Přidejte si k tomu zakysanou smetanu,“ doporučuje. Na stole jsou hromady koláčů a sušenek, které pro vojáky vyrábějí místní provozovny.
U stolu sedí třicetiletý velitel praporu Sergej. „Vidíme nepřítele, zabíjíme nepřítele. Nediskutujeme, to je všechno,“ říká.
Na východě a jihu Ukrajiny Rusové nicméně postupují. Setkali se sice s rozhodnějším odporem, než očekávali, ale některá města nadále padají do jejich rukou. Přes veškerou odvahu na frontě si Ukrajinci uvědomují, že jejich schopnosti v terénu nemusí stačit. Nejeden voják upozorňuje, že potřebují protivzdušnou obranu a bezletovou zónu.
Pokud padne Charkov, padne Ukrajina
„Pokud padne Charkov, padne celá Ukrajina,“ varuje 36letý Jevgenij, potetované mohutné chlapisko s oranžovým plnovousem, které připomíná starobylého Vikinga. Je členem průzkumného týmu, který se pohybuje u obytných domů. Některé z nich dostaly přímý zásah. Na parkovišti je auto roztrhané po dalším zásahu raketou Grad.
Co v Charkově nikoho nepřekvapilo, je ruský útok. „Od roku 2014 jsme věděli, že přijdou, možná za rok, za deset let nebo za tisíc let, ale věděli jsme, že přijdou.“
A 24. února, ve 4:55 zavolal Jevgenijovi kamarád, že se chystá útok. „Pak jsem slyšel, jak rakety padají na naše město,“ říká. Stejně jako všichni ostatní nebyl od té doby vůbec doma.
Opustit frontu a vrátit se do centra města je téměř jako vstoupit do jiného světa. Neustálé ruské bombardování způsobilo, že většina z 1,5 milionu jeho obyvatel uprchla. Jen málokterá čtvrť nebyla nějak poškozena.
Na Rusy se valí další pohroma. Hluboké bahno, které zdrželo i Napoleona |
Brzy ráno je stále ještě možné vidět fronty v lékárnách, bankách, supermarketech a na čerpacích stanicích, protože ti, kteří zůstali, si dělají zásoby. Pokračuje obrovské logistické a humanitární úsilí, aby Charkov zůstal nadále v provozu.
V městské nemocnici je primářem na dětském oddělení Alexandr Duchovskyj. Pod nemocniční bílým pláštěm má tričko s nápisem Miami Beach 2015 a americkou vlajku. Ani on už několik týdnů nebyl doma.
Směje se ruskému tvrzení, že neútočí na civilisty. Mlčky ukazuje chodbu za chodbou s obětmi ruských útoků. Leží na chodbách, protože pacienti by na odděleních s velkými okny nebyli v bezpečí. Všude jsou stopy po ruských granátech.
Dětská jednotka intenzivní péče je v přízemí. Na posteli leží osmiletý Dmitrij. Zpod přikrývky mu vykukují prsty na nohou a také zakrvácená ruka. Obličej má zjizvený, pravé oko úplně nedovírá. Před několika dny mu lékaři zpod lebky a obratlů vyndali kulku. Doufají, že se plně uzdraví, ale zatím je v žalostném stavu.
A na okraji fronty leží ve sněhu asi tucet zmrzlých mrtvých ruských vojáků. Vypadají jako voskové figuríny, někteří mají natažené ruce, jejich matné vousy ztuhly mrazem.
Vnitřnosti jednoho z nich jsou rozplizlé po zemi. Kolem jeho těla jsou krvavě rudé stopy. Zbraně jim byly odebrány. Co bude s těly? „Co myslíš, že se stane? Necháme je psům,“ pokrčí jeden voják rameny.
