Slavný spisovatel nebyl nijak úhledným pisatelem, rukopisy jeho děl jsou plné kaněk, neurvalého vpisování mezi řádky, škrtanců a stěží čitelných změn a přepisování. Ještě neomaleněji však přistupoval ke svým soukromým zápiskům, poznámkám, kopiím odesílaných dopisů. Stohy takových záznamů spálil, desítka se jich dochovala. Šest zatím nebylo rozluštěno. Dodnes nejen literární vědce magnetizují. Co v nich stojí? Co o spisovateli vypovídají? Neobsahují snad nějaké literární dílo?
Zůstávají záhadou. Jsou psané hieroglyfy, které si sestavil Dickens sám, jako viktoriánský milovník záhad, šifer a rébusů si upravil po svém brachygrafický systém Thomase Gurneye. A i když po sobě nechal vysvětlivky leckterých znaků, jako celek byly dochované poznámky velkou hádankou, svůj systém totiž svévolně modifikoval. Dickensova šifra tak zůstávala nerozluštěná.
Postrčit literární svět k jejímu prolomení se snaží projekt Claire Woodové z Univerzity v Leicesteru. A díky nadšencům z celého světa zaznamenal úspěch. Takzvaný Dopis z Tavistocku vydal své tajemství. Po více než 160 letech.
Detektivní pátrání
Jeho šifru se pokoušela prolomit více než tisícovka amatérských luštitelů, k dispozici měla fragment Dickensova manuálu k jedné z verzí jeho těsnopiseckého systému. Vysvětluje, že symbol, který dnes známe jako zavináč, pro spisovatele znamenal slovo „kolem“, že specificky pojaté písmeno „t“ značilo přívlastek „extraordinary“, tedy „výjimečný“. Kromě toho se luštitelům dostalo tří online workshopů, kromě Woodové se jich účastnil Hugo Bowles, forenzní lingvista z univerzity v italské Foggii a autor studie Dickens a stenografická mysl.
Expert vysvětlil, že k těsnopisu se spisovatel dostal jako soudní a parlamentní reportér, rychlé zápisky se mu hodily. Jenže postupem času si těsnopisecký systém uzpůsoboval, modifikoval, až se stal pro znalce „oficiálního“ těsnopisu zcela nečitelný. Sám Bowles se Dopis z Tavistocku snažil dešifrovat po několik let, přiznává však, že se mu povedlo dosáhnout jen malého pokroku. „Jistý jsem si mohl být snad jen zhruba deseti symboly onoho dopisu,“ uvedl Bowles pro server The New York Times. A dodal: „A totéž platilo pro každého, kdo dopis v uplynulých 150 letech studoval.“
Proto projekt Dickensova šifra vyhlásil veřejnou soutěž. Slibovala výhru 300 liber, ale především napětí, intelektuální výzvu. Nakonec svého vítěze našla, k úspěšnému výsledku však přispěla šestnáctka účastníků a účastnic. Jedním z nich byl dvacetiletý student z Ohia Ken Cox. „Říkal jsem si, že je šokující, že existuje něco, co Dickens napsal, ale nikdo to od té doby nečetl,“ říká v listu The Guardian mladík, který měl pro potýkání se se spisovatelovou hádankou nejlepší předpoklady, je totiž milovníkem rébusů, Dickense, těsnopisu a studentem kognitivních věd. Textu se podle svých slov věnoval po několik týdnů, vždy na pár hodin denně mezi studiem a vařením. „Je lepší kouknout na něj a poté si ho nechat běhat v mozku,“ líčil.
Vítěz luštění, pětapadesátiletý počítačový specialista Shane Baggs, který prolomil nejvíc symbolů, přiznal, že jeho vztah k Dickensovi byl nulový. A že ze školy z literatury nikdy oslnivé známky nenosil. „Nikdy mě ani nenapadlo, že bych udělal něco, co by mohlo zajímat dickensovské vědce,“ líčil v magazínu Town and Country Braggs. Nakonec v soutěži napomohl největší měrou k tomu, že rozluštěný text poodhalil přízemní strasti spisovatelova života.
Úsilí to však bylo, zdůrazňuje vítěz, kolektivní. A jak doplňuje Woodová, úspěch posilovalo složení účastníků, znalci Dickensova života a díla se v něm proplétali s počítačovými mozky. A propojení a vzájemné sdílení poznatků a náhledů fungovalo. I díky tomu například Braggs odhalil, že v tomto spisovatelově těsnopiseckém textu znamenal zavináč název Dickensova časopisu „All the Year Round“.
Spisovatel a jeho obchodní válka
I když luštitelé porazili pouze 70 procent psaní, dali nahlédnout do svízelností Dickensova života. Nemohl se věnovat pouze tvorbě, splétání příběhů a konstruování zápletek, musel též hájit dennodenní chléb a výdělek. A v dotyčném dopise to dělal značně tvrdě.
„Cítím se povinen, byť velmi neochotně, apelovat na vás osobně…“ začíná psaní adresované redaktoru magazínu The Times of London Johnu Thaddeusi Delanemu. A vyznění dopisu je dosti přísné a nekompromisní. Jeho tón je přímo rozzlobený. Dickens sahá ke slovům jako „nespravedlivé“ a „nepravdivé“, což byly podle Bowlese v devatenáctém století značně silné výrazy.
Kontext Dickensova života však mnohé vysvětluje. Spisovatel byl v existenčních kleštích. Byl celebritou, jeho sláva stoupala, potácel se však ve finančních nesnázích, kvůli drbům o jeho pletkách s jednou herečkou od něj odešla manželka, rozvod jeho pokladně příliš nepomohl, stejně jako náklady na jeho deset potomků. A do toho se komplikoval jeho samotný spisovatelský byznys.
Výkladní skříní jeho tvorby byl magazín Household Words, který vydával spolu se společností Bradbury and Evans. Právě tam vycházela seriálově jeho díla. Jenže jejich vztah dostal trhliny, když vydavatelství odmítlo otisknout Dickensovo prohlášení ke zvěstem o jeho aférce v časopise Punch, který patřil též do jeho portfolia. A když Dickens vydavatelství nabídl, že jeho podíl v Household Words odkoupí a magazín převezme sám, firma odmítla.
Pokračování příběhu je docela drsnou byznymenskou-právní ságou. Dickens se rozhodl odejít, založit vlastní časopis All the Year Round a čtenáře Household Words odvést s sebou. Vydavatelství Bradbury and Evans to tušilo, proto u soudu vymáhalo, že Dickens nemůže ve čtenářstvu vzbuzovat představu, že Household Words končí. Jenže soudce rozhodl spíše v Dickensův prospěch: založení svého nového časopisu může ohlásit s tím, že se s Household Words rozešel.
A právě takto to Dickens chtěl učinit v reklamě v The Times of London. Jenže se jeho objednávka dostala do rukou úředníčka, který o rozsudku nevěděl a který ji zamítl. Proto se rozhněvaný spisovatel domáhal nápravy dopisem, jehož kopii si svým těsnopisem pořídil. Reklamu na svůj nový obchodní podnik zoufale potřeboval. A domohl se jí. A poté naprosté satisfakce.
Jeho All the Year Round byl totální úspěch. Bodoval v něm Příběh dvou měst, poté Nadějné vyhlídky. Naproti tomu vydavatelství Bradbury and Evans svůj magazín nezachránilo. Když se titul dostal do dražby, Dickens se nijak gentlemansky nezachoval. Na aukci značku koupil. Za zlomek ceny, kterou předtím vydavatelství nabízel. A do podtitulu svého All the Year Round vepsal, že se do onoho časopisu Household Words včlenil. Byl nepochybným vítězem a jako takový se i choval.
Jeho tvrdé, bezskrupulózní jednání akademiky zaskočilo. Též jisté pokrytectví, zatímco ve svých dílech popisuje totiž soudce sžíravě jako proradné, zkorumpované šibaly, onoho soudce, který rozhodl v prospěch jeho kauzy, dětinsky opěvuje. Jeho postoje však vědci dokážou vysvětlit. Byl prý pod osobním i profesionálním tlakem a prostě se musel snažit.
Rozluštěný text „poskytuje fascinující pohled do temného umění viktoriánského mediálního managementu a manipulace, do umění, jemuž se Dickens dlouho učil“, říká autor knihy Dickens the Journalist John Drew. Woodová na serveru BBC přitakává: „Dopis nám dává nahlédnout do osobnosti Dickense jako obchodníka, který používá své osobní kontakty, aby podpořil své zájmy a silně prosazoval svou věc.“
V šesti světových archivech a dvou soukromých sbírkách je přinejmenším deset Dickensových těsnopiseckých záznamů, pocházejí z doby mezi třicátými a šedesátými lety devatenáctého století. Sedm nebylo rozluštěno, Dopis z Tavistocku byl patrně nejzajímavějším z nich. Šest textů jsou poté diktáty, které nashromáždil Arthur Stone, jehož Dickens svému těsnopisu učil.
