Je těžké soustředit se v koronavirové době na atletiku?
První rok 2020 byl taková velká nejistota. Nikdo nevěděl, jak to bude. Závody se odkládaly a rušily. Minulá sezona, i když v mém podání nebyla nejvydařenější, byla ustálenější a už i s diváky. Mohli jsme více plánovat, než předtím z týdne na týden. Omikron teď do toho vnesl trochu více nejistoty, ale věřím, že sport se udrží a budeme závodit normálně.
Nyní je v plném tempu halová sezona. Kde se vám běhá nejlépe?
Měl jsem oblíbený rakouský Linec, kde je rychlý povrch. Ale tamější mítink už není. Tam mi vždy gradovala forma. Tamější organizace sice byla šílená, protože mezi rozběhem a finále byla pauza pět hodin, což nemohu vystát, ale vždy se mi tam běželo dobře. To se mi ale běhá i tady v Ostravě. A třeba i na menších závodech, jako jsou atletické úterky, krajský přebor, mistrovství republiky.
Chystáte se na závody do ciziny?
Spíše plánuji ty české a menší tour po Polsku. Do větších výjezdů se pouštět nebudu, aby nebyly komplikace s karanténou.
Neubralo vám na chuti do této sezony, že se vám loni nepodařilo probojovat na olympiádu?
Ne. Byl to můj cíl, ale nevyšel. Jedeme dále a třeba to klapne příště, další olympijské hry jsou za rohem.
Stromšíkova cesta na olympiádu? Spíš přes štafetu než individuálně, říká |
Do Tokia jste ale neměl daleko.
Největší šance byla ve štafetě, což nám ale zhatila nešťastná předávka na světovém šampionátu štafet. Pokud jde o individuální start, tak po odložení olympiády o rok se začaly výkony prořezávat a ty, co jsem dosáhl před rokem, najednou neplatily. Nenasbíral jsem dost bodů, abych do Tokia jel.
Je pro vás olympiáda pořád ten největší cíl?
Je nejvyšší, ale pořád tu je mistrovství světa a Evropy, světový šampionát štafet, takže nesměřuji celý život jen k olympiádě. Jsou tady i další, dílčí cíle. A v konkurenci, jakou máme v Česku, je malým vrcholem i účast na mistrovství republiky. Vždyť jsme tři rekordmani, co máme na stovce stejný čas (10,16 vteřiny zaběhli Zdeněk Stromšík, Jan Veleba a Dominik Záleský - pozn. red.).
Máte svůj běh rozebraný, abyste věděl, co zlepšit?
Z důležitých závodů máme časové analýzy po deseti metrech. Obecně nemohu říct, kde je moje slabina. Vždy je jinde. Jednou mám dobrých prvních čtyřicet metrů a vydržím do sedmdesáti a pak ztrácím. Jiné roky mám slabších čtyřicet metrů a ve druhé části trati stahují náskok soupeřů. Vím, že třeba v závodě, kdy Jan Veleba v Brně (v červenci 2019) vyrovnal český rekord, jsem měl exkluzivní šedesátku a poté jsem zaostával.
 |
Před touto sezonou jste nevyrazil na soustředění do tepla. Proč?
Soustředím se na zkoušky ve škole, čeká mě snad poslední rok. K tomu jsme neměli dost peněz, abychom byli s celou skupinou třeba čtrnáct dnů na Kanárech. A návrat domů by stejně byl komplikovanější, a nejen kvůli covidu. Po soustředění, když se vrátíte z plus dvaceti pěti stupňů do minus deseti, tak jste náchylnější k rýmičkám.
Zmínil jste, že dokončujete studium na vysoké škole. Plánujete, že pak nastoupíte do nějakého zaměstnání?
Moje práce je zatím atletika, takže se nechystám někam do firmy. Studuji ekonomiku, ale dělat třeba učetnictví neplánuji, i když do budoucna se budu muset něčím živit. Doba je sice hodně nejistá, ale ještě nejsem tak starý, abych končil. Je mi dvacet sedm let. Říkám si, že vydržím do třiceti a uvidím. Třeba se ještě záhadně zlepším... Mám vystudovanou i trenérskou třídu, takže bych mohl zkusit ve Vítkovicích trochu trénovat, abych viděl, zda by mě to do budoucna bavilo.
Tři čeští rekordmani. To je bizár!Jsou tři. Ne veteráni, ale rekordmani. Zdeněk Stromšík, Jan Veleba a Dominik Záleský se dělí o český rekord v běhu na 100 metrů časem 10,16 vteřiny. „Je to hodně velký bizár. Je fajn, že jsme tři rekordmani, ale na druhou stranu bych byl rád ten jediný,“ směje se atlet SSK Vítkovice Zdeněk Stromšík, který rekordní čas zvládl jako první v červenci 2018. Leč jeho soupeři z Dukly Praha ho dohnali - Veleba v červenci 2019 a Záleský loni v srpnu. „Jo, zaběhl jsem ten čas jako první, ale nehraje to žádnou roli,“ upozorňuje Stromšík. „Určitě to je netradiční věc. Myslím, že se nikde na světě nestalo, aby tři závodníci drželi rekordní čas,“ podotkl Jan Veleba, který by s tím v letní sezoně rád něco udělal... „Jsem zvědavý, kdo z nás tří si ten rekord vezme jen pro sebe. Anebo jestli se najde někdo další, mladší v budoucnu.“  Dominik Záleský (vlevo) a Jan Veleba. Tři rekordmani jsou i terčem vtipů. „Třeba že ten čas už má každý... Že to není nic výjimečného. Anebo že jsme se domluvili. Někteří lidé dokonce rozebírají, kdo měl větší podporu větru,“ říká Zdeněk Stromšík. A žertují i sprinteři mezi sebou? „Také si z toho děláme srandu. Jsme sice soupeři, ale i kolegové, protože spolu běháme reprezentační štafetu,“ odpovídá Zdeněk Stromšík. „Ještě větší bizár by byl, kdyby někdo z nás čas překonal a další dva by ho znovu vyrovnali.“ A co tak stlačit čas pod magických deset vteřin? „To je daleko,“ má Stromšík jasno. „Trenér by k tomu řekl více. Ale máme nové tretry, které jsou malým technickým dopingem. Ještě jsem v nich venku nezávodil, a ani si nemyslím, že v nich hned poběžím čas devět devadesát, ale technika běhu je v nich jiná.“ Nové tretry podle vítkovického sprintera hlavně na stovce a delších tratích dokážou suplovat oslabený kotník. „Trochu drží člověka ve správné technice. Aspoň takový dojem z nich mám, když jsem v nich trénoval.“ |
