Ve čtvrtek byla radost se na něj dívat.
V prvním tréninkovém kole skočil 92 metrů, ve druhém ještě o 5,5 metru dál a celý den pak vyšperkoval výkonem 99 metrů ve třetím kole.
Na středním můstku předvedl desátý nejdelší skok a v součtu s větrem pátý nejhodnotnější pokus kola.
Jak dlouho podobný pocit nezažil!
Roman Koudelka při tréninku na olympijském můstku.
„Určitě mě ten čtvrteční trénink povzbudil. Pevně věřím, že na to teď navážu i v závodě, i když konkurence je velká. Ale těším se, můstek se mi líbí. A… vlastně na mě včera vyběhlo, že mám teď přesně 12 měsíců od mé operace kolene, tak jsem oslavil takové menší výročí. Jsem šťastný, že tu můžu být a že můžu závodit,“ usmíval se po kvalifikačním skoku.
Jak by ne, vždyť má za sebou těžké období.
Přitom to není nic, co by neznal, vždyť jeho kariéra je protkaná lehčími i těžšími zraněními. To poslední bylo spíše vážnější.
Koudelka i Kožíšek zvládli kvalifikaci na středním můstku, Sakala končí |
Psal se konec ledna loňského roku, když se Koudelka dozvěděl nepříjemnou novinku: S poraněným kolenem musíš na operaci.
Zranil se už v letní přípravě a celou zimu pak trpěl. Nastoupil jen do tří prosincových závodů Světového poháru, v polovině Turné čtyř můstků odjel kvůli bolavému koleni domů.
Ani to nepomohlo.
Roman Koudelka v péči doktora Mitji Bračiče v Global Sport Clinic ve Slovinsku.
Přišel o zbytek sezony, přišel i o mistrovství světa v Oberstdorfu.
„Bohužel vaz v koleni při tréninku na můstku nevydržel. Pan doktor Marcel Staša po prohlídce rozhodl o operaci v co nejkratším čase. Samozřejmě mě mrzí, že přijdu o mistrovství světa a celý zbytek sezony, ale snažím se to brát pozitivně,“ řekl k tomu.
Celé jaro a léto pak makal na tom, aby se vrátil mezi nejlepší. Nakonec to trvalo déle, než bylo původně v plánu, takže sezonu zahájil o něco později.
Zato ve slušném stylu.
Návrat ozdobil třetím místem v Kontinentálním poháru a když se přesunul do toho Světového, hned postoupil z kvalifikace.
Jenže to bylo na měsíc všechno.
Ani on dlouho nedokázal český skok vymanit z krize, ve které Češi více než rok ve slavném seriálu nebodovali.
„Ze začátku jsem byl dost nervózní, skoky nebyly tak uvolněné. I když Vasja (kouč Vasja Bajc) říkal, že ty tréninkové skoky byly lepší, já to tak necítil. Ale pomohlo mi, že jsem poslední víkend vynechal a jel jsem do Planice, kde jsem pět dnů skákal; a myslím, že velice slušně. Kdybych na to navázal, věřím, že z toho bude pěkný výsledek,“ říká.
Zlepšenou výkonnost ukázal už v posledním lednovém závodě v Titisee-Neustadtu, kde díky 27. místu získal premiérové české body v této sezoně.
„Ale koleno se pořád ozývá, třeba tady ho cítím hodně. V posledních týdnech se pořád skákalo, do toho letadlo, kde byly nohy skrčené. Ale nelimituje mě to na můstku, tam to vůbec necítím, spíš ráno, když vstanu,“ říká.
I jeho pochopitelně trápí situace v týmu.
Kvůli pozitivnímu testu na covid do Pekingu vůbec neodletěl kouč Vasja Bajc a po příletu měli pozitivní test i Viktor Polášek s Čestmírem Kožíškem, který ale alespoň může soutěžit.
„Jasně, že se člověk bojí. Ráno jdete na testy a do večera čekáte, co bude. Ale věřím, že to zvládneme,“ říká.
Se slovinským koučem je ve spojení alespoň na dálku.
Bajc mu posílá komentáře skoků a povzbuzuje ho, aby nebyl nervózní a nevyvíjel na sebe tlak. Vždyť už to, co za poslední čtyři měsíce dokázal je úctyhodné.
„Říká, že až neuvěřitelné. A že ať už to v neděli dopadne jakkoliv, jsem malý vítěz, což mě potěšilo,“ usmívá se.
