Lejsek bude závodit v kategorii jednotlivců, stejně tak jako mezi ženami teprve devatenáctiletá Anna Čežíková. V soutěži dvojic do saní zalehnou Filip Vejdělek a Zdeněk Pěkný. Všichni dohromady pak složí štafetu družstev.
Na olympiádu reprezentanti letí speciálem ve čtvrtek. Zkušenosti s tamější dráhou už ale mají. V Číně strávili dva a půl týdne, během kterých získali představu, jak dráha vypadá.
OLYMPIJSKÉ SPORTY: Zavedený program sáňkařů, pojedou jednotlivci, dvojice i týmy |
A velký dojem na ně neudělala.
„Dráha je poměrně lehká, spíš pro bob a skeleton. I když je tam pár zatáček 50/50, takže při závodech se bude rozhodovat v tom, kdo to projede čtyřikrát čistě,“ vyprávěl Lejsek.
„Mně osobně víc sedí ty technické, kdy jsou zatáčky blíž u sebe a kratší. Tady jsou strašně dlouhé a ploché. Pocitově se v dráze jenom vezu, musím jen lehce korigovat linii nájezdů a výjezdů,“ pokračoval Lejsek, který si podle svých slov vyzkoušel na olympijské trati „35 nebo 40 jízd“.
Pak ale přece jenom upozornil na zmiňované hadovité úskalí, na jehož obtížnosti se shodl i s ostatními reprezentačními parťáky.
„Mně osobně se moc nelíbí. Mám radši rychlejší a techničtější dráhy,“ řekla Čežíková, které bude v den zahájení olympijských her dvacet let.
 |
„Vždycky nám vyhovovaly techničtější dráhy,“ přidal se Zdeněk Pěkný, jeden ze článků české dvojice.
10. února sáňkařské souboje zakončí týmová soutěž. „Z té mám největší strach, protože jde o tým. Je tam důležitý stres, nikdo to určitě nechce zkazit,“ řekl Lejsek.
Naslepo rychlostí 130 km/h. Váha je problém
Sáňkaři na dráze jezdí v rychlostech kolem 130 km/h.
„Nedávno jsem poprvé v životě překonal rychlost 140 kilometrů za hodinu, měl jsem z toho obrovskou radost,“ prozradil Lejsek, kterému přítelkyně připravila speciální olympijskou přilbu, Nechala na ni nalepit 3D českou vlajku se jménem jejího vyslance v Pekingu.
Ve většině případů mají sáňkaři alespoň vizuální kontakt s dráhou, ne tak zadní článek dvojice Zdeněk Pěkný.
„Sáňky řídíme oba. Já jsem přímo na saních, mám lepší cit. Cítím ty sáňky přímo pode mnou. Filip má zase vizuální představu. Vidí na dráhu. Já jsem jeho záda a on je můj obličej a nohy,“ přiblížil dvacetiletý závodník, jak vypadá spolupráce na saních.
Čežíková, aby se mohla dorovnat rychlosti ostatních závodnic, musí do svých saní nakládat závaží. „Můžeme dovažovat olověnou vestou. Můžu dovažovat až deset kilo, ale dávám pět, abych zvládla aspoň nějak odstartovat,“ vyprávěla. Oproti dalším sáňkařkám má v tomto ohledu ale přesto nevýhodu.
„Ty nejtěžší (závodnice) váží i kolem stovky, já mám necelých 60 kilo. Váha hraje docela velkou roli,“ vysvětlila Čežíková.
Všichni sáňkaři označili olympiádu za splněný sen. „Když si vzpomenu na Soči a na Evu Samkovou, na ten její knírek… Jel jsem potom na jedny dětský závody v Rakousku a taky jsem to odjel s ním,“ vzpomínal Vejdělek a litoval, že se v Pekingu se Samkovou nepotká.
