Herci se nemuseli učit texty, snaží se hru převyprávět vlastním jazykem. Znají jen situace, témata a vztahy mezi postavami. Zbytek závisí na nich.
„Záležet bude také na naší odvaze,“ pousmál se herec Josef Kubáník. „Publikum pokaždé zhlédne jiné, unikátní představení,“ upozornil. Zetel si ke svému experimentu nevybral Čechova náhodou. Ruský spisovatel patří k jeho nejoblíbenějším autorům.
„Mám pocit, že ke Třem sestrám bylo na divadle už vše řečeno. Nabyl jsem navíc dojmu, že Anton Pavlovič nemyslel podobně jako třeba Shakespeare na to, že text musí mít nutně samostatný básnický formát,“ vysvětluje Zetel.
Spisovateli podle režiséra nejde o to, aby zaznívala jeho slova. „Čechov potřebuje do slov zaznamenat celá témata, která jsou pro něj důležitá,“ upozornil Zetel.
„A protože hra svádí k řečnění, čímž vzniká odstup od současného publika, rozhodli jsme se do toho vstoupit improvizačním způsobem,“ přibližuje.
Režisér odmítá, že by mohl být divadelní kritikou a publikem obviněn z neúcty k ruskému dramatikovi. „Moje zpracování k tomu svádí, já to ale beru naopak jako velkou poctu autorovi,“ podotkl. „Snažím se s ním hovořit jako kolega divadelník a vzít to zkrátka po svém,“ vysvětluje.
Co má vůbec Zetel na Čechovovi nejraději? „To, jak perfektně umí popsat lidské osudy a životní strategie, aniž by někoho soudil,“ poznamenal.
„Nikdy neříká, co je špatně nebo správně. Ve všech jeho hrách se navíc objevuje geniální teze, že jediný způsob, jak změnit vlastní život, spočívá v tom, žít ho tady a teď. Dnes je to moderní divadelní prvek, jenomže Čechov o tom věděl už v roce 1900, kdy Tři sestry napsal,“ upozorňuje.
Inscenace, která nemá na české scéně obdoby, vznikla po více než rok dlouhé přípravě. Kromě Kubáníka se v hlavních rolích představí Míma Krajčová, Jitka Hlaváčová a Pavlína Hejcmanová.
