Na samém začátku byl vlastně jeden studentský sen: parta spolužáků si kdysi slíbila, že každý si jednou pořídí chatu v jiném koutě republiky, aby se mohli vzájemně navštěvovat a trávit čas různorodými aktivitami.
Michaela tento slib dodržela, když ji kamarádka vzala na lyžování do krušnohorských Klínů, zalíbilo se jí tady natolik, že zatoužila proměnit končící stavební spoření v něco malého a skromného právě tady.
Náhoda tomu chtěla, že na prodej tu byla stará přízemní chatka, na kterou jí finance tak akorát stačily. To, že tady jednou bude stát moderní, i když od pohledu tradiční roubenka, už byl jiný sen.
 |
Poskočíme v čase a přesuneme se do roku 2016. V té době už je Michaela vdaná, má manžela a dvě děti a pracuje v marketingovém oddělení stavební firmy.
Starý srub, kde byla jen elektřina, pro vodu se muselo do studánky a místo koupelny sloužil lavor, má své dny sečteny. Zatím jen na papíře roste přízemní roubenka s obytným podkrovím, která kvůli regulativům chráněné krajinné oblasti musí vycházet ze zastavěné plochy někdejšího srubu.
Pozemek, který se mezitím podařilo Michaele rozšířit dokoupením nevyužívaného hřiště a části lesa, už brzy zpracuje bagr do podoby, která sice ještě nějaký čas nebude vůbec připomínat zahradu, ale už umožní vybudovat novou základovou desku.
O rok později tu jihočeští srubaři během šesti měsíců s elegancí jim vlastní „vystřihnou“ roubenku, kterou si Michaela vysnila. Bude tomu předcházet téměř roční obíhání úřadů, protože přes pozemek a jeho okolím vede hned několik sítí infrastruktury nebo ochranných pásem, takže vyřídit bude potřeba i velmi specifická povolení, například vyjádření provozovatele etylenovodu.
100 kilometrů za 70 minut
A už tu máme rok 2017. Michaela se cestou za stavebním povolením vypracovala na specialistku pro jednání s úřady, ale protože si podle vlastních slov nevybírá v životě úplně jednoduché věci, může si na sloup před domem konečně vylepit štítek „stavba povolena“.
Netrvá dlouho a začátkem léta se tu objeví nákladní auto s první várkou roubení. Ti, kdo v té době vědí, že stavební firma tu postaví jen hrubou stavbu se zastřešením a výplněmi stavebních otvorů, si při Michaelině zasněném tvrzení, že na Vánoce už tu budou s celou rodinou bydlet, pomyslí cosi o naivních představách.
Jenže ji podcení. Již několik let totiž nejen navrhuje, ale také realizuje interiéry, takže poměrně přesně ví, co chce a jak to chce. Stejně jako stavba samotná, i dokončovací práce probíhají jako v dobře natočeném filmu: režie Michaela, v hlavních rolích manžel, tatínek a sem tam nějaký řemeslník, třeba truhlář, kterého si pro jeho kvality neváhají vozit až z Prahy, kde mimochodem mladá rodina bydlí – od bytu k domu to mají přesně sto kilometrů, kterou urazí za hodinu a kousek.
Proměny, část druhá
Zima, začátek roku 2020. Covid-19 je zatím neznámé slovo, a tak se Michaela a Jiří s dětmi vypravují na jarní prázdniny z ušmudlaného velkoměsta do hor, které někdy zasypou i dva metry sněhu.
Den před odjezdem pomocí SMS zprávy sepnou v roubence podlahové topení a teplota uvnitř během té doby stoupne z nějakých pěti stupňů na přijatelných čtrnáct. Stačí zatopit v krbu, přihodit pár polínek ze stromů, které původně rostly na místě zahrady, a než se vynosí všechny potřebnosti a zásoby z auta, už je v domě příjemně.
Až se zítra všichni vrátí prokřehlí z lyžovačky, teplo z krbu je rychle zahřeje a vysuší promáčené oblečení. Na podzim téhož roku, v pokročilé době koronavirové, se chata zamýšlená k trvalému obývání až za nějakých třicet let, kdy budou Michaela a Jiří ve věku, kterému se říká důchodový, promění v nový domov čtyřčlenné rodiny.
Sice předčasně, ale nikoliv nevítaně. Je tu rozhodně zdravěji než v Praze, a když se vnitrozemí topí v inverzní mlze, tady je blankytné nebe a svítí slunce. Jako by chtělo odměnit trpělivost, péči a píli, díky nimž mohou Michaela a Jiří na otázku, co by dnes udělali jinak a zda jim tu něco nechybí, odpovědět jasně: „Nic. Máme tu všechno, co potřebujeme k životu.“
Technické parametry
- Zastavěná plocha: 55 m²
- Užitná plocha: 92 m²
- Konstrukční systém: srubová konstrukce z hraněného smrku, příčky zděné; patro sendvičová sloupková konstrukce
- Venkovní nátěr: matná polotransparentní lazura Tikkurila Valtti Color
- Vnitřní nátěr: tvrdý voskový olej OSMO s přídavkem bílého pigmentu
- Izolace střechy: minerální vata
- Vytápění: podlahové elektrické kabely v přízemí, krbová sestava ABX Norfolk, v patře sálavé panely
- Studie: vlastní
- Projekt a realizace: Kanadské sruby Tábor s.r.o., 2017
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
