Honor od svého návratu na trh dělá vše pro to, aby se co nejdříve vrátil do svého původního tempa. Nejprve se vytasil s modelem vyšší střední třídy, jehož hlavní výhoda byla však v tom, že přemohl alespoň svého bývalého sourozence z Huaweie. Nyní to výrobce zkouší tam, kde byl v minulosti hodně sebejistý: v běžné střední třídě.
Bohužel, za tu relativně krátkou dobu, kdy byl mimo dění, se situace právě v této kategorii celkem rapidně změnila. Velkými rybami tu jsou teď Xiaomi (potažmo Poco) s Realme a návrat bývalého matadora jistě nevítají s nadšením. Naopak ukazují, že se musí pořádně snažit, aby se jim vyrovnal. Honor to tedy zkouší právě s modelem 50 Lite a musíme bohužel konstatovat, že je to zatím jen takové rozpačité testování vody. Pojďme si každopádně telefon prohlédnout podrobněji.
Bude se mi telefon líbit?
Honor 50 Lite svým designem nevychází z lepší „padesátky“, nýbrž se inspiruje spíše top modelem Magic 3, který ovšem na český trh nakonec vůbec nedorazil. Patrné je to zejména zadní sestavou fotoaparátů, které jsou umístěny ve středové části v jednom velkém kruhovém modulu. Přes záda se pak vertikálně táhne jeden „sportovní“ pruh, další obepíná samotný modul s fotoaparáty.
Telefon má lesklá záda, na kterých si otisků prstů určitě všimnete, byť to není tak hrozné jako u jiných modelů s touto povrchovou úpravou. Telefon je i přes využití převážně plastů spíše těžší, hmotnost je 192 gramy. Kvůli většímu displeji (byť s opravdu malými rámečky) je také celkově větší, nejspíše to nebude nic pro příznivce kompaktních modelů: 161,8 x 74,7 x 8,5 mm.
Telefon jinak padne do ruky dobře, díky zaobleným zádům se drží pohodlně. Povšimnout si lze také neobvykle umístěného reproduktoru pro telefonní hovory v horním rámečku, ovšem funguje zcela normálně, na kvalitu zvuku to nemá žádný vliv. Na těle telefonu dále najdete boční čtečku otisků prstů (v tlačítku aktivace displeje) a dva konektory: USB-C a sluchátkový jack.
Je displej něčím výjimečný?
V jedné věci se honor na první pohled umí opravdu zalíbit. Je to displej, který má na tuto cenovou kategorii až nezvykle tenké rámečky okolo, respektive hlavně na bocích a nad displejem. Brada pod ním je však také velice úzká.
Výrobci přitom od tohoto trendu ztenčování rámečků před nějakou dobou upustili, jelikož už zkrátka pomalu nebylo co zmenšovat, a pokud ano, tak už by se vystavovali riziku náhodných dotyků po stranách obrazovky při držení v ruce. Po vyzkoušení telefonu můžeme ovšem potvrdit, že se zde nic takového neděje, tedy alespoň pokud se o to cíleně nepokoušíte.
Obrazovka má jinak 6,7palcovou úhlopříčku a rozlišení 1 080 x 2 376 pixelů. Panel je typu IPS, což trochu zamrzí, ovšem ještě více nás však mrzí absence rychlejší obnovovací frekvence. V době, kdy už se pomalu, ale jistě dostává i do levných telefonů, je její absence zde už poměrně znatelnou vadou na kráse. Kvůli tenkým rámečkům musel také výrobce zvětšit průstřel, aby se sem vedle čelního fotoaparátu vešel také další pomocný senzor. I to trochu na kráse displeji zase ubírá.
Co výbava a výkon?
Přehled trápení pokračuje i v hardwarové výbavě telefonu. Jeho srdcem je totiž obyčejnější procesor Snapdragon 662, který můžete najít u telefonů nižší třídy. Tedy, ne že by to byla nějaká čipová „plečka“, ovšem v nabídce moderních procesorů od Qualcommu je to jedno z těch nejlevnějších řešení a níž už v podstatě jde jít jen do „výprodejových“ čipů od MediaTeku.
Výrobce se slabší čip snaží dohnat alespoň slušnou kapacitou operační paměti, byť 6 GB už také dnes není nic, z čeho by zájemcům o střední třídu padala čelist. Úložiště pro data má pak kapacitu 128 GB, což je takový slušný standard na danou cenovou třídu, ovšem i tady přichází jeden velký háček: chybí podpora paměťových karet. To v dané cenové kategorii stále ještě moc normální není (byť se o to někteří konkurenti snaží) a spoustu uživatelů to může i odradit.
Vzhledem k výše zmíněnému procesoru nečekejte ani podporu 5G sítí, což jsme ovšem ani od telefonu neočekávali. Užijete si alespoň bezkontaktní placení pomocí NFC, nechybí pak samozřejmě ani wi-fi či Bluetooth 5.0. Fyzické konektory jsme zmínili výše, ovšem pokud bychom si mohli vybrat, tak raději obětujeme sluchátkový jack výměnou za podporu paměťových karet.
Pokud jste si to ještě nestihli zapamatovat, tak Honor už má opět přístup k běžné verzi operačního systému Android 11 se všemi jeho příslušnými výhodami a službami. Vrátil se tak do roku 2019, těsně před obchodní válku se Spojenými státy, kdy jsme Google u modelů Honor brali jako samozřejmost. Jen tedy grafické rozhraní je tu už vlastní výroby, Magic UI 4.2, které však do velké míry připomíná EMUI od Huaweie.
Zatímco u dražšího sourozence, Honoru 50, jsme chválili celkem čistý systém, jeho Lite verze k vám už tak čistá nedorazí. Mohlo by to sice být i horší, ale i tak vás čeká po prvotním nastavení aplikační čistka. Vedle nástrojů od Honoru (tipy, komunitní aplikace, obchod s dalšími zařízeními značky) tu totiž najdete navíc také správce telefonu, mezinárodní jízdní řády, službu Trip.com, Booking.com, sociální síť TikTok a dvojici her.
Co baterie telefonu?
Zde přichází celkem silná stránka tohoto telefonu. Ale opět jen jak se to vezme. Kapacita baterie je sice dobrá, ale nijak zázračná: 4 300 mAh. S výdrží pomůže jak slabší procesor, tak i běžná 60Hz obnovovací frekvence displeje, ovšem i tak je to v principu telefon s výdrží jednoho až dvou dní v závislosti na používání.
Obsah balení
Co je ovšem výhodou, to je opravdu rychlé 66W nabíjení. Příslušnou nabíječku najdete samozřejmě v balení. Za pět minut na nabíječce už máte zpět asi 13 procent kapacity baterie, za deset minut pak už přes 30 procent kapacity. Půlhodina už stačí na nabití 75 procent a hotovo je za necelých 50 minut. Za to si Honor zaslouží pochvalu.
Jak Honor 50 Lite fotí?
Ačkoliv sám výrobce přikládá fotoaparátu u tohoto telefonu zásadní váhu, v principu je velice průměrný. Chlubí se například čtyřmi zadními senzory, ovšem v praxi budete používat pouze dva – hlavní a širokoúhlý. Zbylé jsou v podstatě už jenom do počtu.
Hlavní roli má každopádně 64Mpix senzor (v základu fotí v 16Mpix rozlišení skládáním sousedních pixelů) se světelností f/1,9, k focení pak také využijete 8Mpix širokoúhlý snímač, jehož úhel záběru je 120 stupňů. Následuje zmíněná dvojice 2Mpix fotoaparátů které, mají sloužit k zlepšení portrétních snímků a k makro fotografii.
Fotografie pořízené hlavním fotoaparátem vyniknou stejně jako u mnoha jiných telefonů v této cenové kategorii hlavně za příznivého světla. Při focení v plném rozlišení 64 Mpix z nich vymáčknete i nějaký ten detail, jinak bychom ovšem fotografie spíše nedoporučovali ořezávat. I zpracování barev není na úplně nejlepší úrovni, rozdíly pocítíte třeba i v porovnání se širokoúhlým snímačem, který se snaží o lepší kontrast.
Ani širokoúhlý snímač však není žádný přeborník, naopak je to stejně jako hlavní fotoaparát, zkrátka takový průměr. Rovněž zafunguje hlavně za jasného denního světla, v noci na něj raději rovnou zapomeňte. Telefon se navíc moc neprosadí ani videem, jelikož jeho horní limit možností je maximálně 1080p rozlišení při 30 snímcích za sekundu. A to už je na dnešní poměry opravdu slabota.
Mám si Honor 50 Lite pořídit?
S cenou 6 499 korun za jedinou dostupnou 6/128GB variantu se nedá Honor 50 Lite moc chválit. Ano, má celkem poutavě minimalistické rámečky okolo displeje a jeho nabíjení je velice rychlé, ovšem to je asi tak všechno, co se dá na něm pochválit. Jeho fotoaparát je průměrný, kapacita baterie také a zbytek už je jen přehlídka podprůměrnosti: slabý procesor, chybějící rozšíření paměti, displej bez rychlé obnovovací frekvence.
Můžeme celkem s jistotou prohlásit, že model 50 Lite opravdu nestačí k tomu, aby se Honor vrátil mezi krále střední třídy. V současnosti ho totiž pořád válcuje konkurence typu Poco X3 Pro, který za stejné peníze nabídne výrazně silnější procesor, větší baterii, 120Hz displej a v podstatě stejný fotoaparát. Nebo Motorola G60, která za pětistovku méně nabídne obrovskou baterii, 120Hz displej či lepší procesor.
