Pro někoho jsou ohňostroje výjimečnou zábavou, pro Ivana Martinka celoživotní profesí. S týmem Theatrum Pyroboli spoluzakládal festival Ignis Brunensis a pravidelně se ohnivých přehlídek nad Brněnskou přehradou účastní.
„Lidé mají k živlům respekt a zároveň bytostný vztah. Úctyhodný, radostný, bolestný. Všechny jsou součástí lidské existence, vášeň k nim je v nás a já jsem uchopil tu k ohni. Spojila se s fascinací barokem, v němž byly populární zábavou ohňostroje doplněné hudbou. Navíc mám rád divadlo a když se to propojí, je z toho ohňostroj na hudební motivy s příběhem. Člověka to uspokojí trochu víc, než když se jen dívá do ohně,“ vypráví Martinek.
Kolik ohňostrojů jste na přelomu roku chystali?
Tentokrát žádný, poslední jsme měli těsně před Vánoci v Zastávce u Brna. Zastavil nás covid, loni úplně, a to od prosince do léta. Letos se to postupně probouzelo, optimisticky jsme vyhlíželi pravidelné štace v Telči, vánočních Hustopečích, Letovicích, Litomyšli nebo Slavkově. Ale všechno se zrušilo, někde dokonce jen pár dní před akcí. Pořadatelé měli obavy z covidových opatření a tak objednané ohňostroje stopli. K naší neradosti zakázek ubývá, ale nedá se nic dělat.
Nemůže za úbytek akcí i obecně menší zájem o ohňostroje?
Asi v tom hlavní roli hraje ten covid. Přitom my jsme pro lidi, kteří mají ohňostroje rádi, takoví poslové radosti. Přinášíme ji všem generacím, od dětí po starce. Ohňostroj je hvězdná mana, barevné hvězdičky září mezi originálními stříbrnými. Lidi si tu hvězdičku ohňostrojového příběhu nesou sebou domů.
Odpalujete i bez hudebního podkresu?
Děláme ohňostroje s hudbou, efekt je silnější. Samozřejmě lze udělat dobrý ohňostroj i bez hudby, jižanské národy jako Španělé, Portugalci, Italové to umí. Tam davy ani hudbu nechtějí. Mají rádi, když to bouchá, až praskají okenní tabulky. Dokonce ve Španělsku mají denní typ ohňostroje, mascletu.
Vždyť nemůže být nic vidět.
Jsou to jen samé rány. Představte si plochu volejbalového hřiště, oni přes něj natahají šňůry s propojenými zápalnicemi různých typů ran. Tra ta ta dyš dyš dyš buš buš. Jsou to pecky klidně 120 decibelů. Ve Valencii na oslavu svatého Josefa je celé město paralyzované, staví se obrovské sochy, na velkých pánvích se připravuje paella a v noci se střílí ohňostroje. Všude je nepořádek. Kamarádů jsem se ptal, jestli to lidem nevadí, jestli se nebojí, že jim to propálí auta. Oni si klepali na čelo, prý je to normální. Za mascletu uprostřed Brna by nás Brňané rádi neměli. Ale tam to tak je, jiná tradice. Králem na Sicílii je taky ten, kdo odpálí největší bombu.
Ale pro vás je hudba důležitá. Je jedno, jaká zrovna hraje?
Když lidi chytnete na hudbu, máte je na talíři. Pláčou, hudba vytvoří krásný kolorit. Bylo to vidět zvlášť po revoluci. Tehdy byli lidi zvyklí na ne zrovna poetické ohňostroje u prvomájových průvodů a výročí říjnové revoluce. A najednou byli z show úplně vedle. Mám v rodině hudebníky, tatínek byl profesionální klarinetista brněnské filharmonie. Věřím, že ve mně zůstaly hudební buňky a dokážu rozpoznat, co k čemu patří. Uchvátil mě Handel. To on začínal s ohňostrojnými představeními. Ta ta ta tada dá. Hudba šlape, na obloze to kvete.
Copak se ohňostroje nedělají jen na moderní hudbu?
Když budete dělat ohňostroj na rockovém festivalu, tak tam s Handelem nepůjdete. Ale odpalovat se dá na jakýkoli žánr. Vždycky je to o příležitosti, u níž ohňostroj děláte. Pěkná show může být na rock i hip hop, jen to musí mít hlavu a patu, skladba musí být dynamická, napřed pomalá, ale s vývojem a gradací. Skladba ohňostroje podléhá i atmosféře mezi lidmi a jejich náladě. Problém dnešních ohňostrůjců je, že jsou to samí technici, kteří jsou natolik ješitní, že věří, že hudbu vyberou dobře sami.
Rady pro amatéry
|
Vidí diváci v ohňostroji to, co jste jim chtěl předat?
Ano. Třeba ve zobrazování ročních období vnímají hlavně barevné odčlenění. Ale příběh se dá vykládat i jinak. Svému dobrému příteli, sochaři Olbramu Zoubkovi, jsem dělal k osmdesátinám múzický ohňostroj s baletícím párem, který na začátku představení vystoupil zpoza soch. Tanečníci se hledali s pochodněmi v rukou a nad nimi jsme odpalovali ohňostroj.
S divadelně laděnými představeními jste v půli 80. let začínal. Přizvali si vás z divadla Na provázku a díky úspěchu, který měla pražská akce Za jeden provázek, jste se krátce po revoluci podíval do Paříže. Co to bylo za show?
Lidé v černých a bílých hábitech představovali dobro a zlo. Petr Pomkla, současný flétnista brněnské filharmonie, je ještě coby študák s pikolou vyváděl z města k někdejšímu Stalinovu pomníku. Tam stála kostra lodi, na níž jsem všechny obřadně spálil. Loď měla čtyřicet metrů, na výšku dvanáct, tři patra. Chystal jsem to sám celý den, bez přestávky, jen s litrem moštu a žebříkem. Obalil jsem celou kostru, připravil figuríny. Oheň se přeléval kaskádovitě, napalovala se jedna svíce od druhé, protože jsem neměl dost materiálu na propojení. Nakonec hořela celá loď, spálil jsem to zlo dokonale.
Jakožto vystudovaný chemik jste si směsi míchal sám?
Nene. Když střelivo nebylo, lidé, a ne zrovna chemici, si ho míchali sami doma. Pak vznikaly problémy. Zkušenost s chemikáliemi, znalost prvků barvících plamen, oxidovadel a jejich kombinací je základ. Udělat se to dá, pokud jste chemik, znáte recepturu a vychytáte technologii. Jenže je to nelegální a nemělo by se to dělat, protože ublížit může výrobce sám sobě, ale i divákům. K ohňostrojům se musí přistupovat s respektem.
Ohňostroj je spojený i s oslavami. Míváte i rodinné ohňostroje u vás doma?
Snažím se tím doma moc neprovokovat. Určitě neexhibuju na zahradě, to by nebylo dobré už kvůli sousedům. (směje se) Synové, přestože se uplatnili v jiných oborech, mi chodí pomáhat, když je potřeba. Starší vnoučata se vyptávají, kdy bude děda zase nějaký ohňostroj odpalovat, aby se mohla přijít podívat. Vztah k tomu máme. Je to hodně práce, někdy v dost těžkých podmínkách, zvlášť při průtrži, silném větru nebo v mrazu. Už jsem měl dvakrát omrzlé ruce. Bylo minus dvacet a najednou jsem zjistil, že klouby na rukou jsou nějaké jiné.
Ve městech se poslední roky začínají využívat alternativy ohňostrojů v podobě dronových show nebo videomappingů. Co jim říkáte?
Tak předně, není to místo ohňostrojů, ale vždy samostatná kategorie. Drony jsou finančně nákladnější, dost složité na logistiku, ale patří k této době. Videomappingy, pokud jsou dobře udělané, jsou pěkné. Jenže potřebují projekční plochu a diváků k ní nedostanete nikdy tolik, aby se to sledovanosti velkých ohňostrojů mohlo rovnat. Nemůžeme říct, že videomapping vytlačuje ohňostroje nebo je jejich nástupcem co do ekologičnosti. To jsou plytké řeči dost neinformovaných politiků, kteří si myslí, že přijdou s něčím a získají si politické body. Většina lidí si na konec roku ohňostroj přeje. K silvestru prostě patří a nedá se to jen tak vygumovat.
Nejsou to jen politici, kdo se proti rachejtlím vymezuje. Pravidelně se ozývají ekologové, majitelé zvířat i nejrůznější vědci.
Tito lidi jsou, není jich ale moc. Stačí dva řvouni z tisíce a udělají povyk. Na přehradě, kde se pravidelně koná festival Ignis Brunensis, jsme dělali opakovaná exaktní měření ve vzduchu i ve vodě. A nikdy se nenaměřilo něco, co by přesahovalo normy. Odehrává se to na tak obrovském prostoru, že se to ztratí. Při hoření rozhodně vznikají chemické prvky, oxidy, ale koncentrace je velmi nízká. A co se týče hluku, tak se zase vraťme k živlům. Když je bouřka, létají blesky a duní hromy, někdy i celou noc. A zvířata to musejí také přežít. O ohňostroji, který trvá asi čtvrthodinu, dáváme vědět dopředu, zvířátka majitelé mohou schovat. Samozřejmě se neodpaluje u nemocnic nebo stájí, tam nikdo soudný ohňostroj neudělá.
