Stále vitální a šarmantní dáma byla s provedením díla spokojená, ovšem jen částečně, což lze však označit za míru její profesionality.
„Když jsem přijela do Londýna, můj šéf mi říkal, že až bude spokojený, půjde do penze. Dostala jsem se do stavu, že můžu říct totéž,“ podotkla Eva Jiřičná, která je ve Zlíně také autorkou Kongresového a univerzitního centra a několika dalších univerzitních budov.
 |
„Člověk musí být pořád nespokojený, aby se zlepšoval,“ míní. To, že z její strany nešlo o frázi, potvrdila hned vzápětí.
„Zkoušíme dát kryt na spáru ve stropě, která se nám moc nepovedla,“ poznamenala. „Jsou to maličkosti, kterých si možná nikdo nevšimne. Ale architekt by měl mít odvahu a odpovědnost přiznat chyby. Pak se s nimi totiž dá ještě něco udělat,“ říká.
Aula Univerzity Tomáše Bati se podle návrhu Jiřičné změnila prakticky celá. Má nové podlahy, stropy, jeviště i hlediště a také zázemí. Práce trvají celý letošní rok, skončí v půlce prosince a vyjdou na 65 milionů.
Oproti původní podobě je kontrastnější, šedá v různých odstínech tvoří pozadí, na němž září oranžové sedačky. Oranžová je také barva univerzity.
„Ve svém pozdním věku si myslím, že architekti by měli dělat věci pro radost,“ zmínila Jiřičná. „Většinou jdou pro šedou a černou, ale já už jsem dospěla k tomu, že je lepší barvy používat, podobně jako děti. Když jim dáte na výběr, sáhnou po barvách. Asi mám pořád to dítě v sobě,“ svěřila se.
Prostor pro studenty bude komfortnější
Na druhou stranu se však musela „krotit“, protože pracovala s prostorem, kde se odehrávají promoce, případně se promítají filmy a mohou se tam díky nové technice konat také koncerty. Pro Jiřičnou je to druhý sál, byť menší než v Kongresovém centru.
„Když do KUCu (Kongresového centra) člověk vejde, tak celý prostor k vám mluví. Jsou tam balkony, akustické panely, osvětlení, motýlci na stropě. Je to pojato z jiného hlediska,“ nastínila Jiřičná.
„Toto je funkční prostor, kde se odehrává důležitý krok mladých lidí. Chtěli jsme, aby tady nebylo komplikované pozadí,“ přiblížila.
A za chvíli už s lidmi ze stavební firmy řešila zakrytí spáry v podhledu. Přešla si do nejvyšší části auly, aby to viděla z odstupu. Byla spokojená. Potom se věnovala stolkům na jevišti, kde je také řečnický pult. I tam ještě bylo třeba upravit drobnosti.
Jsem pyšná, že se můžu vracet do Zlína, říká
„Nejdůležitější je, aby se cítili dobře ti, co tady budou sedět,“ shrnula Jiřičná.
Proto jsou nová křesla pohodlnější než původní sedačky, také je z každého místa dobře vidět na pódium, což předtím také nebylo.
Jiřičná byla ve Zlíně po delší době, i kvůli omezeným možnostem cestování v důsledku koronaviru. Ovšem jenom na skok. Rychle se zase vrátila do Londýna, kde žije. Říká však, že do svého rodného města přijíždí vždy ráda.
„Jsem pyšná na to, že jsem se tady narodila, že se sem můžu vracet a že jsem měla životní příležitost tady něco napáchat. Považuju to za z pekla štěstí,“ uvedla.
