Tehdejší Zlínský symfonický orchestr Národního podniku Baťa, nástupce baťovského dechového orchestru, měl první koncert naplánovaný už na 30. dubna 1946. A byla to tehdy velká sláva, bez nadsázky zlínská událost roku.
„Na programu byl výběr ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka, předehra k opeře Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany a orchestrální selanka V podvečer od Zdeňka Fibicha,“ přibližuje ředitel současné Filharmonie Bohuslava Martinů Josef Němý.
Filmové ateliéry firmy Baťa pořídily z premiérového vystoupení krátký film, jedno z mála svědectví historického okamžiku. Kromě několika zpráv z dobového tisku a vstupenek se toho ze zahajovacího koncertu příliš nezachovalo.
Ostatně i filmový snímek je stále v „trezoru“ Národního filmového archivu v Praze a dosud ho měli možnosti zhlédnout jen historici. „Film se jmenuje Špalíček, symfonická hudba v něm podkresluje výrobu obuvi, trvá pouze pět minut, ale víc zatím prozradit nemůžu,“ říká Němý.
I když si filharmonici připomínají půlkulatých 75 let od prvního vystoupení právě letos, historický film má být poprvé k vidění až na podzim příštího roku. „Špalíček chceme představit v rámci zahajovacího koncertu sezony 2022/23,“ slibuje Němý.
Z kroniky: Slovanský tanec ohromilVe vývoji našeho orchestru navždy zůstane významný den 2. dubna 1946. Toho dne byl nám představen náš nový dirigent, Mistr Rud. Kvasnica. A hned dalšího dne 3. dubna započaly pilné a tvrdé zkoušky na prvé naše veřejné vystoupení. Po jednoměsíčním neúnavném cvičení, představil se symfonický orchestr s Mistrem Rud. Kvasnicou dne 30. dubna 1946 v sále Velkého kina zlínské veřejnosti. Bylo půl deváté hod. večer. Nastal velký okamžik, který rozhodne o příštím životě orchestru. Ruch v sále utichl, členové orchestru zaujmuli svá místa, chvilkové soustředění a vzápětí taktovka Mistra Kvasnice mohutným rozmachem uvedla v život nesmrtelné dílo našeho českého hudebního genia Ant. Dvořáka, jeho první Slovanský tanec. V C durovém akordu, který přechází první Slov. tanec, je předzvěst, že první Slov. tanec bude mít spád veselého a v zvucích nástrojů jiskrného zabarvení celého díla. Je to náš český furiant, dílo našeho génia. Po doznění posledního akordu zabouřilo to sálem mohutným potleskem a v následujících minutách opět taktovka Mistra Kvasnice uvedla v život další Slov. tanec č. 15, kde Mistr se svým neobvyklým elánem strhl s sebou do víru skotačivých melodií všechny hráče, kde každý rozjásal svůj nástroj na míru nejvyšší. Obecenstvo bylo nadšené, na jeho přání tanec byl opakován. Tak se skončil náš symf. první koncert a úspěch koncertu je jen další vzpruhou do nové práce. Velkou zásluhu na zdaru tohoto večera měli hudebníci z brněnského rozhlasu, kteří doplnili náš orchestr v počtu asi třiceti hudebníků. Jenda Mikšík, 26. října 1946 (výňatek z kroniky FBM) |
Ve čtvrtek 21. října se v Kongresovém centru uskuteční mimořádný koncert uspořádaný k připomínce založení filharmonie. Budou na programu stejné skladby jako v roce 1946?
Galavečer zlínských linií, jak jsme slavnostní koncert nazvali, bude zcela jiný. Koncert zahájí dílo soudobého autora Petra Wajsara, jenž pro naši filharmonii složil skladbu Zlínské linie. Dále zahrají a zazpívají Václav Hudeček, Ivana Kovalčíková, Ivo Kahánek, Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková. Druhá část koncertu už bude patřit jen zlínskému orchestru.
Kdo orchestr povede?
I když se v srpnu ujal místa šéfdirigenta Robert Kružík, filharmonii bude v rámci slavnostního koncertu ještě řídit jeho předchůdce Tomáš Brauner.
Když se vrátíte do historie filharmonie, které události ji formovaly?
Mezi zlomové okamžiky nepochybně patří stěhování v roce 1955 z Velkého kina do Domu umění, který tehdy patřil k reprezentativním hudebním sálům. Další zlom nastal v roce 1972, kdy vznikl festival Talentinum pro začínající umělce. Dnes se dá bez nadsázky říct, že kdo něco na české scéně dokázal, uspěl nejdříve na tomto festivalu. Příkladem za všechny je houslista Václav Hudeček. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se orchestru otevřely dříve téměř nepředstavitelné výjezdy do zahraničí.
V roce 2005 nastoupil na místo šéfdirigenta Jakub Hrůša, který soubor významně omladil. Hned v následujícím roce 2006 se orchestr stal obecně prospěšnou společností pod křídly zakladatelského Zlínského kraje a města Zlín. Zcela zásadní zlom ovšem nastal v roce 2011, kdy se sídlem filharmonie stalo Kongresové centrum. Následně se zvýšila kvalita orchestru i návštěvnost. Dovolím si tvrdit, že v současnosti patříme společně s filharmoniemi v Brně a Ostravě mezi tři nejlepší mimopražské orchestry.
Kdo z dosavadních šéfdirigentů měl na soubor a repertoár největší vliv?
Šéfdirigentů, kteří po sobě zanechali nepřehlédnutelnou stopu, bylo několik. Bez urážky ostatních považuji osobně za mimořádné osobnosti Rudolfa Kvasnicu a Eduarda Fischera. Ten nastoupil v roce 1957 ve svých teprve sedmadvaceti letech a dodnes je nejmladším dirigentem, který kdy zlínskou filharmonii vedl. Na repertoár zařadil soudobé autory, nebál se experimentovat se žánry. V tom byl opravdovým průkopníkem.
Velký předěl znamenal i nástup Jakuba Hrůši, jenž se v roce 2005 postaral o omlazení poloviny souboru a výrazně přispěl ke zvýšení jeho umělecké úrovně. Nebudu přehánět, když řeknu, že orchestr je od jeho působení stále mladý duchem. Zkrátka, symbióza s mladými dirigenty je výborná. Ostatně novému šéfdirigentovi Robertu Kružíkovi bylo teprve třicet.
Zlín zavedl v roce 1951 jako první v zemi systém výchovných koncertů. Jezdili se na ně dívat učitelé z celé republiky, tehdejší ministerstvo školství, věd a umění je dávalo ostatním za vzor. Jaká je současnost?
Snad nás nečeká další nejistá sezona. Před nástupem pandemie koronaviru jsme byli zvyklí odehrát až 120 koncertů ročně, z toho bylo zhruba třicet pro děti. Lockdown ale dokázal všechno změnit. Po konzultacích s krajskou hygienou, která nedoporučuje hrát pro školy minimálně do konce roku, jsme od výchovných koncertů dočasně upustili. Osobně jsem v této záležitosti pesimista. Domnívám se, že výchovné koncerty nakonec znovu nastartujeme až od podzimu 2022.
