Dívaly se na své medaile a divily se, jak jsou masivní a těžké. Pomaličku vstřebávaly úspěch, kterým se zapsaly do českých tenisových dějin. Žádná krajanka s raketou před nimi nezískala zlato.
Až dvě pětadvacetileté parťačky Krejčíková a Siniaková, které v Tokiu spojila ohromná vůle po vítězství, to dokázaly. Nezastavily je ani Švýcarky Bencicová s Golubicovou ve finále, které se konalo na opět notně rozžhaveném centrkurtu.
ZPRAVODAJSTVÍČtyřhra je zlatá! Krejčíková a Siniaková ovládly finále i celou olympiádu |
Chvíli je brzdila tréma, postupně se však dostaly do ráže a poté, co prvně prorazily podání Golubicové v závěru první sady, kvapily za triumfem.
Kde se utkání lámalo? Za stavu 5:5?
BK: Ano. Prvním brejkem. A tím, že jsme set vzápětí doservírovaly.
KS: Začaly jsme nervózně. Udělaly jsme lehčí chyby. Ale držely jsme se a podporovaly.
Výsledek 7:5, 6:1 svědčí o vaší převaze. S čím jste se nejvíc potýkaly?KS: Už jenom dvoudenní čekání bylo náročné. Pomohlo nám, že jsme urvaly první set. Pak jsme začaly tlačit a byly lepší.
BK: Ani podmínky nebyly úplně jednoduché. Foukalo, později pokrýval jednu půlku kurtu stín a na druhé půlce pálilo sluníčko. O to víc jsem ráda, že jsme si držely servisy. A že jsme vyhrály!
Jak se cítíte coby olympijské vítězky?
KS: Výborně! Všichni od nás zlato očekávali, ale musely jsme zvládnout složité zápasy. Jsem na nás pyšná. Mám radost, že můžeme přivézt medaile k nám domů.
BK: Všechno se děje strašně rychle, v posledních měsících se mi povedly neskutečné věci. Najednou mám na krku tohle zlato, které je strašně těžké. Pořádně si neuvědomuju, co se stalo.
Vážně?
BK: Jak jsme v jednom kole a jedeme z turnaje na turnaj... Všechno mi dojde, až všechno opadne a najdu chvíli času. Jasně, upínaly jsme se ke společnému cíli. Jsme rády, že jsme k němu dokráčely.
Počasí, nevyrovnaný program, napínavé mače. Která situace vás nejvíc potrápila?
BK: Asi všechny.
KS: Hrály jsme těžké zápasy. Zvládly jsme tři super tiebreaky. S Australankami jsme na začátku byly skoro bez šance. Ruskám jsme měly co vracet z Wimbledonu, kde se nám to nesešlo. Ale fungovaly jsme jako tým.
POHLED: Vítězství vůle. K+S mají zlato, které tolik chtěly. Zaslouženě! |
Věděly jste, že můžete být první, kdo ukořistí tenisové zlato pro Česko?
BK: Ne.
KS: Ne.
BK: Neřešily jsme to. Chtěly jsme pomstít Markétu Vondroušovou za včerejší finále. Samozřejmě se s Belindou Bencicovou známe. Máme ji rády. Ale chtěly jsme jí vrátit porážku Maky. A chtěly jsme urvat další zlato pro naši zemi. Aby na nás lidé doma mohli být pyšní.
Kam si své medaile uložíte?
KS: Někam si ji vystavím. Asi někam ke grandslamovým trofejím, aby byla hezky vidět. Ještě uvidím. Hlavně ji budu nosit tady... (ukazuje si na srdce)
BK: Já ještě nevím.
Těšíte se, až ji budete ukazovat lidem?
KS: Já bohužel zítra přiletím do Prahy a hned v úterý se vydávám na turnaj do Montrealu. Uvidí ji aspoň rodiče, kteří za mnou přijedou.
BK: Určitě rodině, kamarádům... Snad se v Česku dostanu na olympijský festival. Chci za nás obě poděkovat všem lidem, kteří nám fandili. Nejprve ji uvidí naši sportovci v klubovně ve vesnici. Navzájem jsme se povzbuzovali, vytvořili jsme si super atmosféru, která nám dodávala energii.
 |
Navštívíte svého prvního trenéra Antonína Ondru v Ivančicích?
BK: Taky! Ráda se podělím o radost s dětmi v Brně, kdekoliv. Ráda se s nimi a s medailí vyfotím. Budu se snažit je motivovat a inspirovat, aby u nás vznikla nová generace sportovců.
Po nabitém programu vypadáte skutečně vyčerpaně. Jaký je stav paliva v nádrži?
BK: Empty. (nahlas se směje) Empty! (anglicky prázdno) Zbývá mi energie akorát na oslavu a odlet domů. Obě jsme unavené. Turnaj byl emocionálně strašně náročný.
Proměnily jste pátý mečbol. Jak namáhavý byl poslední krok, Kateřino?
KS: Hodně. Stála jsem na returnu a hrozně moc chtěla zápas ukončit. Soupeřky zahrály nějaké super míče. Bára se mě snažila podpořit. A pak se to povedlo. Měly jsme obrovskou radost. Držíme spolu. Když jedna potřebuje, druhá jí pomůže, což je v deblu ohromná výhoda.
