Zkušený stoper, ve 34 letech mimochodem nejstarší střelec v dějinách evropských klání o blyštivý pohár, se vyrovnávacím gólem na 1:1 postaral o to, že bitva ve Wembley dospěla až do prodloužení. A pak do penalt.
V rozstřelu se Bonucci trefil také.
Jakou měl radost, že z nervydrásajících okamžiků vyšli lépe jeho parťáci! Neodpustil si ani rýpanec do Angličanů: našel si kameru u postranní čáry a ječel o návratu trofeje do Říma. Narážka na proslulý fotbalový song z devadesátých let čistě záměrná.
Bonucci: "It's coming to Rome!"
@azzurri | #ITA | #EURO2020 https://t.co/ZtDM5xY1xK
Italové vyhráli Euro podruhé, jejich první úspěch přišel v roce 1968 doma.
V neděli večer v Londýně to byl to pořádný nápor na psychiku. Obří událost, ještě větší očekávání.
„Bohužel jsme hned inkasovali, ze začátku se nám tolik nedařilo, ale brzy jsme převzali kontrolu a dominovali,“ líčil bezprostředně po triumfu italský trenér Roberto Mancini.
V slzách, samozřejmě. Byly to ale slzy štěstí.
Vždyť z týmu, který v roce 2018 skandálně neprošel na mistrovství světa, vytvořil neporazitelnou mašinu a nakonec i evropské šampiony.
„Sen se stal skutečností,“ zářil Bonucci. „Zase jsme se něco přiučili a ani po 34 zápasech jsme neprohráli. Věděli jsme, že když uděláme, co bude v našich silách, přivezeme trofej domů.“
Italové prosvištěli skupinou, dali sedm gólů a neinkasovali. V play off zvládli nečekaně náročnou zkoušku s Rakouskem, porazili Belgii, pak po penaltovém dramatu i Španělsko.
A zvládli i to další.
„Máme takovou radost. Hráči jsou úžasní, moc jim děkuju. Nevím, co bych dodal,“ soukal ze sebe Mancini. „Oslavte to doma!“ vzkázal fanouškům.
Když mluvil s reportérem televize RAI, jeho svěřenci ještě vstřebávali nejčerstvější emoce. Gólman Gianluigi Donnarumma, který lapil dvě penalty, dojetím slzel.
„Je to úžasné. Máme fantastický tým a všichni si to zasloužíme. Ačkoliv jsme brzy inkasovali, nikdy jsme se nevzdali. Nebylo to snadné, protože Angličané dobře bránili, ale náš výkon byl velkolepý,“ vyprávěl později.
 |
Na trávník padl i Jorginho, neúspěšný střelec z páté série. „To jsme měli kliku,“ honilo se mu jistě hlavou pár okamžiků poté, co po něm selhal anglický mladíček Bukayo Saka a poslední zápas Eura nešťastně ukončil.
Uběhlo několik minut a pořadatelé už chystali slavnostní ceremoniál. Stříbrní Angličané okamžitě z krků strhávali medaile...
A Italové? Ti pro první zlatou poslali pajdajícího Leonarda Spinazzolu - zraněného kamaráda, který byl do chvíle, než si ve čtvrtfinále s Belgií utrhl achillovku, jedním z nejlepších hráčů turnaje.
Pak vzali Spinazzolu na záda, aby si mohl pořádně „zaskákat“ během křepčení s pohárem. Z ikonického oblouku nad arénou, který se později zbarvil do vítězné trikolory, mezitím šlehal ohňostroj.
Tím ale italské oslavy nekončily.
