Na dvorci číslo 9 se vztekala, láteřila, dělala hloupé chyby. Mohlo se zdát, že prostě nemá den. Ztratila první sadu. Ve druhé prohrávala 1:3 a svým výkonem nepřipomínala kometu posledních měsíců.
„České derby pro mě bylo psychicky náročné. Vzhledem k předchozímu programu mi dalo zabrat i fyzicky,“ líčila při videokonferenci. „Kristýna dobře podávala, musela jsem hodně bojovat.“
ZPRAVODAJSTVÍKrejčíková v Paříži otočila derby |
Pětadvacetiletá slečna z Brna ze sebe znovu vydolovala sílu k povstání. Pod palbou levačky Plíškové se nevzdala, čelila jí pestrostí úderů, zpřesnila hru a nakonec slavila vítězství 5:7, 6:4, 6:2.
Už popáté letos na okruhu WTA otočila z 0:1 na 2:1. V třísetových bitvách se smí chlubit fantastickou bilancí 8:1. Její bývalá trenérka Jana Novotná by z ní byla nadšená.
Krejčíková o wimbledonské šampionce, která zemřela v listopadu 2017, pokaždé velice hezky mluví. O jejích radách a inspiraci. Ani tentokrát nezklamala, když na ni při rozhovoru s českými reportéry přišla řeč.
„Jana by určitě měla radost. Nejvíc asi z mé schopnosti najít cestu k vítězství, když se mi nedaří.“
„Vyprávěla mi, že jí například v zápase nešel forhend. Tak ho začala jen tak čopovat a snažila se opřít třeba o bekhend.“
„Vysvětlovala mi, že se nesložila, když se jí hra rozsypala. Dál se rvala, zkoušela jiné recepty. Já jí nejdřív nerozuměla.“
„Jako mladá jsem neběžela za balonem, když jsem zahrála kiks, protože jsem vždycky chtěla hrát hodně hezky. Ale ona mi opakovala: Nemusíš hrát hezky, hlavně vyhraj!“
Ne že by její styl byl ošklivý. Naopak. Krejčíková útočí na síti, umí míč prudce vypálit od základní čáry i překvapit kraťasem. Největší pokroky ovšem dělá především ve své mysli.
Krejčíková slaví první titul! Ve finále ve Štrasburku zdolala Cirsteaovou |
„Třeba dnešní mač mě opravdu hodně bolel. Ale když takovou šichtu zvládnu, ten pocit je k nezaplacení.“
„Každý úspěch mě motivuje a posouvá. Dokážu překonávat své vnitřní limity. Každým zápasem se učím.“
Její dobyvačná výprava v pořadí WTA Tour se po sobotním triumfu ve Štrasburku zastavila na čísle 33. Přitom ještě loni v září marně dychtila po průlomu do Top 100.
V deblu s Kateřinou Siniakovou ovládla Roland Garros i Wimbledon. V mixu posbírala tři poháry na Australian Open. Jen v singlu tápala.
Až po podzimním Roland Garros, kde se protloukla do čtvrtého kola, se jí přání konečně splnilo. Ona se uvolnila. Snáz se přihlašovala na větší akce. Zjišťovala, že klidně může zdolávat i sokyně ze špičky.
Skolila Rybakinovou, Sakkariovou, Ostapenkovou, Kuzněcovovou, Keninovou. Jen těsně podlehla Sabalenkové či Šwiatekové. V Dubaji pronikla až do finále. Ve Štrasburku dosáhla na trofej.
„Tam jsem si zase vzpomněla na Janu. Na místě, kde ona vyhrála svůj první antukový turnaj. To víte, že po zápase ukáplo pár slz.“
„Hodně na ni myslím. Píšu si s jejími rodiči. Když jsem před pandemií jezdila do Brna, navštěvovala jsem je a ukazovala jim poháry. Měli radost.“
Jak Krejčíková napodobila Novotnou: Jana na mě seshora dávala pozor |
Už delší dobu jí pomáhá kouč Aleš Kartus. Teď s ní častěji jezdí po světě, což se Krejčíkové samozřejmě hodí. Podporoval ji osobně i minulý týden ve Štrasburku, odkud se tenistka hekticky přesouvala do Paříže.
„Hned po finále jsem sedla na vlak. Spadl ze mě stres, ale brzy jsem se zase musela nahodit, což je náročné.“
„Na Roland Garros jsou jiné kurty, míče víc sjíždějí. Nestihla jsem se přizpůsobit. Moc jsem netrénovala. Snažím se spíš nevypadnout z rytmu.“
„Potřebuju nechat tělo odpočinout a nalézt další energii.“
Bude ji potřebovat. Její jízda pokračuje.
