Jako bych odtud odletěla včera, napadlo ji po návratu do francouzského hlavního města. Poněvadž se pařížský grandslam loni kvůli pandemii konal až na podzim, od minulého ročníku uplynula kratší doba než jindy.
A Kvitové se z něj vrací milé vzpomínky. V chladném podzimním klání postoupila až do semifinále. Nyní se cítí dobře fyzicky, vydařila se jí příprava na kurtu, těší se na utkání.
Kvitová, Veselý a Bouzková se Siniakovou vstoupí v neděli do Roland Garros |
„Od prvního dne mě to tu baví, užívám si tréninky. Všechno je přirozené,“ libuje si. „Nejsem úplný fanoušek antuky, ale tady je povrch jiný než na ostatních turnajích. Míčky pěkně létají. Věřím, že se pohoda promítne do zápasů. Že mi to půjde. A hlavně doufám, že se nezraním.“
Už v neděli se střetnete s Greetje Minnenovou, na níž jste narazila na Australian Open. Co vy na to?
Když jsem se los dozvěděla, říkám si: Už zase? Před pár lety jsem s ní hrála taky na antuce, ve Stuttgartu. A vím, co musím dělat. Tlačit ji a rozběhat. Jinak mi svým forhendem může škodit.
Smíte na hodinu vyrazit ven mimo areál. Co se za tu dobu dá stihnout?
Já jsem zatím nikde nebyla. Ve čtvrtek jsem hned po příletu trénovala. Hodně odpočívám. U pokoje mám balkón, takže se snadno dostanu na čerstvý vzduch. Trenéři chodí běhat, nemusí dupat na pásu ve fitku. Kdybych měla chvilku volna, tak bych se prošla, v parku bych si četla knížku nebo tak.
Na sociální sítě jste vystavila video, v němž děláte hvězdu. Chystáte se na přestoupit na gymnastiku?
Ta mi nikdy nešla. Tím bych asi skončila tuhle odpověď... (směje se nahlas) Přestože jsem vždycky byla velká sportovkyně, už na základce pro mě byla gymnastika úplná tragédie. Doufám, že tohle neslyší taťka s bráchou, oba jsou učitelé tělocviku. Doufám, že mi to případně odpustí.
O minulém víkendu jste zblízka sledovala Velkou cenu Monaka. Jaký dojem na vás formule udělaly?
Skvělá otázka, můj agent je právě teď jistě nadšený. To on mi návštěvu zařídil, je velký fanoušek F1. Byl to neuvěřitelný zážitek. Jako malá holka jsem se na závody dívala s tátou, ale jen na začátek. Pak už jen kroužili pořád dokola, což mě nudilo. Když formuli vidíte naživo, je neskutečně zajímavá. Takový hluk, taková rychlost! Neviděla jsem žádnou bouračku, což je pro piloty samozřejmě dobře. Ale celá podívaná mě dostala tak, že jsem se začala na Netflixu koukat na seriál o formulích.
Paříž se promění v české bojiště: dvě derby na úvod Roland Garros |
Co byste řekla o comebacku Carly Suárezové po léčbě rakoviny?
Mám ji moc ráda po tenisové i lidské stránce. Hraje krásně pestře, patří k nejsympatičtějším holkám na okruhu. Je pokorná, nohama na zemi, takové povaze nemůže nikdo nic zlého přát. Ale nemoc si nevybírá. Naštěstí je Carla velká bojovnice. Povedla se jí neuvěřitelná věc! Potkala jsem ji na turnaji v Madridu a nevěděla, co dělat. Ptám se: Carlo, smím tě obejmout? Jasně, odpověděla. Je moc fajn ji zase vidět mezi námi.
Co soudíte o plánu Naomi Ósakaové vynechat všechny tiskovky na Roland Garros?
Četla jsem její vyjádření a upřímně řečeno, moc mu nerozumím. Komunikace s médii, sponzory a dalšími lidmi je součástí našich životů. Nehrajeme jen tenis, taky mu děláme reklamu. Právě novináři a fanoušci ho dělají tak populárním. Myslím, že když to svět žádá, měli bychom odpovědět a něčím přispět. Ale to rozhodnutí je na Naomi. Pokud tiskovky tak vadí jejímu psychickému zdraví, svým způsobem ji chápu.
 |
Trpěla jste někdy při tiskové konferenci?
Čelila jsem ve své kariéře hodně těžkým otázkám. Někdy jsem si poplakala, cloumaly mnou emoce. Někdy, když jsem smutná z porážky, není snadné odpovědět. Ale vždycky můžeme říct: Bez komentáře! Tak to cítím já. Naomi samozřejmě může situaci vnímat jinak. Ale já vás teď ráda vidím, což je důležité. (usmívá se)
Jak jste snášela, když jste se právě v Paříži před čtyřmi lety vracela po přepadení a předstoupila před úplně plný sál?
Teď vám řeknu tajemství. Než jsem mezi reportéry přišla, dala jsem si na kuráž malého panáka. To bylo tajemství úspěchu. Nikdy jsem neabsolvovala těžší tiskovku. Připravovala jsem si tenkrát odpovědi na otázky, o nichž nebylo vůbec snadné nahlas hovořit. Ještě teď, když si vzpomenu, cítím tehdejší emoce. Pak jsem byla na sebe pyšná, že jsem to zvládla.
Jakého panáka jste si dala?
Slivovici. Má dost procent alkoholu, ale nebojte, byl to vážně jen malý panák.
Rozhovorům se až na výjimky nevyhýbáte. Co se musí přihodit, abyste se omluvila?
Nejpřísnější tiskovky jsem zažila ve Wimbledonu. Kvůli všemu, čím jsem si prošla. I proto, co jsem na trávě dokázala, se tam ode mě vždycky čeká nějaká výhra. Porážky jsou těžké. V Londýně jsem se omluvila jenom jednou. (Po předloňském vyřazení v osmifinále s Kontaovou se dozvěděla o zprávě týkající se zdravotního stavu člena rodiny) Když nejdu na tiskovku, musí se stát něco hrozného. Snad už se nic podobného nepřihodí.
