Novinář Raman Pratasevič patří k zakladatelům běloruského portálu Nexta. Čím je právě on pro prezidenta Alexandra Lukašenka tak důležitý, že mu to stálo za to, aby ho nechal unést přímo z letadla?
Pratasevič je téměř nepřítel číslo jedna, možná po Svjatlaně Cichanouské a jejím týmu. Ten shodou okolností letěl stejnou trasu o několik týdnů dřív a měl veliké štěstí, že se mu to nestalo.
Bělorusko donutilo přistát letadlo s kritikem Lukašenka, zadrželo ho |
Lidé z okolí portálu Nexta, což bělorusky znamená „někdo“, a navázaných telegramových kanálů v posledním roce sehráli zásadní roli v průběhu běloruských protestů. Díky nim lidé plánovali setkání, vytyčovali trasy pochodů. Dnes je Nexta zařazená na seznam extremistických organizací.
Režim také očerňuje její zdroje a umisťuje je na seznamy zahraničních agentů. Nexta a další kanály ovšem operují zejména z Polska, takže na ně režim moc nemohl. Na Polsko nemá Bělorusko absolutně žádné páky, nevyšly ani opakované žádosti o vydání těchto lidí. Proto to exemplární potrestání Prataseviče. To totiž může posloužit jako nátlak na tým Nexty, který sídlí ve Varšavě. Minsk teď má rukojmí a může mu to pomoci i při vyjednávání se Západem.
Druhá věc je, že v této operaci byla zapojena samozřejmě i Ruská federace. Bělorusko a Rusko mají společný vzdušný prostor a podle informací, které jsem se dozvěděl ze strany běloruské opozice, do Vilniusu nepokračovali dva lidé běloruské a čtyři lidé ruské národnosti.
Podle vás si tedy ruský prezident Vladimir Putin k sobě také „stáhl“ nějaké své kritiky?
To ne, ale ilustruje to, že Rusové do toho byli zapojeni. Mluvilo se o tom, že při nástupu do letadla v Aténách vstupovali na palubu i jistí podivní mládenci, kteří budou mít pojítko na ruské tajné služby nebo jsou to ruští občané spolupracující s Běloruskem. Operace byla velmi dobře připravená. Tito agenti doprovázeli novináře až na palubu, jen aby to bylo pojištěné, jen aby ho měli pod kontrolou i v letadle.
Pavel Havlíček Analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. |
Ví se, co přesně se stalo na palubě v průběhu letu? Pratasevič podle běloruské novinářky Hanny Liubakovové prosil personál, aby ho úřadům nepředával. „Prosím nedělejte to, oni mě zabijí. Jsem uprchlík,“ řekl prý. Stevardi mu měli odpovědět, že to podle smluv Ryanairu musejí udělat.
Byl tam dvojitý manévr. Pilotovi během letu oznámili, že je v letadle bomba. Potom stroj „doprovodila“ běloruská stíhačka na letiště v Minsku. Tam asi probíhaly dost emotivní scény. Dokážu si představit to, co zmiňujete, jakkoliv tuto informaci nemám. V Bělorusku je stále jako v poslední evropské zemi i trest nejvyšší a mluví se o tom, že nad Pratasevičem bude trest smrti vynesen.
Novinář nicméně určitě půjde do vězení. Neumím si představit, že by se z Běloruska dostal, na to nebude stačit ani západní tlak. Jeho vyhlídky jsou opravdu nelichotivé. Už od ledna máme informaci, že v Bělorusku fungují plnohodnotné koncentrační tábory. Lidé jsou mučeni, týrání je bohužel běžnou záležitostí. Takhle daleko to ta země dopracovala. Situace je tam otřesná a my z Evropy máme jen limitované možnosti, jak s tím něco dělat.
Západní země vyjadřují po únosu Prataseviče „ostrý protest“, některé si předvolaly velvyslance jako třeba Česko. Co může přijít dál?
V Bruselu se večer sešli všichni evropští lídři. Ti mohou rozhodnout o dalších krocích. Už nějakou dobu se vyjednává o takzvaném čtvrtém sankčním balíčku proti Bělorusku. Po zmanipulovaných volbách z 9. srpna následovala tři kola sankcí, poslední v prosinci, kdy už byly zasaženy i běloruské podniky.
Irové zuří po běloruském „únosu“ letadla. Česko si předvolalo velvyslance |
Čtvrté kolo se vleklo i proto, že je s tím hodně právní práce. Sankcionované osoby musíte nejdřív nejen identifikovat, ale i dokázat, že jsou zapojené do masových represí.
Co může a mělo by následovat, jsou opatření, která nebudou jen na diplomatické úrovni. Tedy dotáhnout čtvrtý sankční balíček a obohatit ho třeba o leteckou společnost Belavia, které prostě budou zakázány všechny lety z Evropské unie, a Bělorusko bude naprosto izolováno z leteckého prostoru Evropy.
Lukašenko si včerejší únos dovolil navzdory tomu, že už má „na krku“ tři balíčky sankcí. Proto si říkám, co ještě může přijít tvrdšího, aby třeba neudělal znovu to samé, aby nenechal z Evropy unést další běloruské občany.
Víte, tohle už je normální mafie. Opravdu jde o akt státního terorismu a o terorizování minimálně cestujících letadla uneseného za velmi prapodivných podmínek. Překračuje to všechny meze a Evropa má dostatek nástrojů, které by ještě mohla přidat nad rámec toho, o čem jsme se bavili, nad rámec diplomaticko-politických a právních mechanismů. Ale musela by k tomu být dostatečně silná politická vůle.
A ta stále není?
Nezapomínejme na to, že ekonomický model Běloruska je postaven na zpracovávání ruské ropy a ruského zemního plynu, který se pak posílá na Západ. Do toho ještě vyváží hnojiva potašového typu. Kdyby Evropa chtěla a všechny tyto kanály zavřela, běloruská ekonomika skončí velmi rychle, protože nebude mít z čeho žít.
Jedna výměna vlajky a Bělorusko s Lotyšskem si vyhodili všechny diplomaty |
Kdybychom zacílili na několik klíčových strategických podniků, bavíme se o pěti až deseti obrovských státních kolosech, které má režim pod kontrolou, tak to běloruská ekonomika nevydrží.
Ale my takto nepřemýšlíme a v tomto směru jsme zatím slabým hráčem. Dokonce se mluví o tom, že by běloruské vedení mělo být souzeno u Mezinárodního trestního tribunálu. To všechno musí přijít. A do toho máme ještě celou řadu ekonomických sankcí, které jsme rozhodně nevyčerpali a běloruská opozice k tomu vyzývá. Tyto podniky podporují státní terorismus.
To je to samé, jako když Muammar Kaddáfí vyhazoval letadla nad skotským Lockerbie (libyjský diktátor údajně osobně nařídil útok na letadlo společnosti PanAm v roce 1988, pozn. red.) nebo jako když Rusko sestřelilo let MH17 nad východní Ukrajinou. Jsou i hlasy, které říkají, že Rusko mohlo na Bělorusko tlačit nebo mu aspoň pomáhalo, aby odsunulo pozornost ze sebe.
#Pratasevich said to a flight attendant: "Don't do this. They will kill me. I am a refugee." The flight attendant replied: "We must, we have no choice. It's in Ryanair legal agreements." This dialogue was published by one of the passengers. #Lukashenko questions Europe's security https://t.co/i0SPsjxMVB
Proč?
Nezapomeňme, že dnes večer probíhá strategická reflexe vztahu mezi Evropskou unií a Ruskem na unijním summitu lídrů. Pro Rusko je eskalace na běloruské straně velmi výhodná. Nejde jen o zařazení Česka na seznam nepřátel a situaci kolem Navalného, ale i o tlak na Ukrajinu a celou řadu dalších věcí včetně Vrbětic a bulharské stopy. Dnes už víme, že Bělorusko bude zařazeno na agendu diskuzí evropských lídrů.
Je možné nějak potrestat únos unijních občanů? Nepřijdou také žaloby přímo od dotčených cestujících, které cizí moc přinutila odcestovat někam jinam, než sami chtěli?
Žaloby rozhodně mohou přijít, protože je to na pováženou. I z pohledu Ryanairu jako soukromé společnosti. Ano, musí sice dodržovat regule národních států, které spravují svůj vzdušný prostor, ale podle mě ta firma skončila. Je to vizitka, jak můžou vypadat lety nad touto zemí, která je už zase černou dírou Evropy.
Problém je, že běloruský režim je dnes natolik izolovaný, že není součástí mnoha mezinárodních těles. Ale některé právní mechanismy už se uplatňují. Třeba žaloba, kterou podávají běloruští občané u českých či jiných evropských úřadů na běloruský stát.
Bělorusko je však vyvázáno z mezinárodních institucí včetně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, není ani členem Rady Evropy. A to omezuje jejich pole působnosti. Běloruský režim je bezprecedentně izolovaný a nevypočitatelný v tom smyslu, že se nebude na nic ohlížet, nebude platit kompenzace, nebude naplňovat rozsudky těchto soudů. Jedinou cestou je tak zabavovat běloruský majetek všude ve světě.
Pratasevičova partnerka je také mezi zadrženými, nebo ji jen vysadili v Minsku?
Pochopil jsem, že je také zadržená. Ale ona už je takový druhý sled. Víme, že se běloruský režim neštítí tlačit na rodiče přes jejich děti, že běžně zadrží partnera nebo rodinného příslušníka a skrz něj „načne“ tu danou osobu. Je to nátlak, aby vyzradila informace, v tomto případě třeba ke kanálům Nexta a Nexta Live.
Běloruské úřady zablokovaly nezávislý zpravodajský portál Tut.by |
Ty mají v Bělorusku mnoho spolupracovníků, takže to tam teď je pro ně opravdu horká půda. Už jsme to také viděli, když si režim došlápl na některého z administrátorů těch kanálů. První, co následovalo, bylo prozrazení přístupových kódů, diskreditace či úplné zakázání daného kanálu a v druhém sledu vyzrazení jmen spolupracovníků a korespondentů.
V souvislosti s běloruskou opozicí přišla ještě jedna zpráva. Za mřížemi zemřel aktivista Vitold Ašurok, údajně snad na infarkt, ale víc informací nemáme. Někteří opoziční lídři jsou v zahraničí, jiní jsou stále ve vězení. Má ještě opozice nějaké vedení?
Situace přímo v Bělorusku je tristní. Eviduje dnes přes 350 politických vězňů. To je pro srovnání několikrát víc i než v Ruské federaci, čtrnáctkrát větší zemi. Došlo k naprostému zborcení jakékoliv vlády práva, nezávislého soudnictví a prokuratury. To vše je plně v rukou běloruského režimu, který arbitrárně odsuzuje a mučí své občany. Od srpna minulého roku věznicemi prošlo několik desítek tisíc Bělorusů.
Zneužíval se i fenomén covidu, kdy muži, ženy a dokonce někdy i děti byli dáváni do společných místností tak, aby se nakazili. Režim útočí také na instituce, které byly dosud tradičně chráněny Západem a byly zapojovány do vzájemných dialogů. Tohle všechno skončilo.
Další úrovní problému je, že běloruský režim provádí systematickou čistku i uvnitř svého vlastního aparátu. Lidé, kteří byli málo represivní nebo nedejbože vyjádřili jakékoliv sympatie s protestním hnutím, dnes také končí ve vězení, jsou vyhazování z práce, izolováni, nuceni k odchodu ze země anebo zkrátka likvidováni i třeba prostřednictvím nátlaku na jejich rodinné příslušníky.
Toto je druhá fáze normalizace nejhrubšího zrna, jak ji známe z Československa po roce 1968 a 1969. Dochází také k tomu, že režim je stále více závislý na vojenských kádrech. Pozice přebírá KGB, civilní administrativa je odsunuta na vedlejší kolej a všechno je podřízené tajným službám a silovému aparátu.
Takže vojenská diktatura. Ale protesty stále pokračují. Je zatčení novináře dalším vzkazem, kterým Lukašenko lidem říká, aby přestali?
Běloruská společnost už viděla úplně všechno. Země eviduje osm vražd uvězněných disidentů. Známý byl i případ Romana Bandarenky, kterého příslušníci KGB ubili k smrti přímo před jeho domem. Společností to sice vždy zahýbá, ale už je až příliš paralyzovaná tou brutalitou. V Bělorusku prakticky není rodina, která by neměla někoho alespoň ze vzdálenějšího příbuzenstva ve vězení. Ta nejhorší detenční zařízení jsou nechvalně známá tím, že vám tam nedají najíst ani napít a buď přežijete, nebo ne.
Myslím si proto, že vyslaný vzkaz je významnější pro mezinárodní společenství než dovnitř společnosti, jakkoliv i ta to bude vnímat a mohou přijít nějaké malé protesty. Pro opozici za hranicemi je to však chladnokrevný signál ve smyslu, že pokud proti nám půjdete, využijeme veškeré prostředky k tomu, abychom vás dostali zpátky do země a tady vás odsoudíme nebo v horším případě zavraždíme.
Běloruské ministerstvo dopravy dnes uvedlo, že včerejší incident prošetří. Co od toho očekáváte?
Neočekávám příliš. Zase bude předložena nějaká fiktivní verze událostí s poukazem na hrozící bombový útok. Řekne se, že Bělorusko situaci zachraňovalo a všechno to bylo úplně naopak. Zase se vypustí řada dezinformací běloruské i ruské propagandy, zmíní se, že to má na svědomí Litva jako tradiční nepřítel Běloruska nebo že v tom jsou zapojeny zahraniční tajné služby, třeba od Spojených států. To už známe z minulosti, kdy do toho byla zatažena i Česká republika.
Jak prezidenta Lukašenka zasáhl fakt, že bylo Bělorusku odebráno pořadatelství letošního mistrovství světa v hokeji? Právě ve chvílích, kdy se odehrával únos Prataseviče, hrál běloruský tým se Švédskem...
Je to symbolismus. Obecně si autoritářské a diktátorské režimy, ať už se podíváme do nacistického Německa třicátých let nebo později na Sovětský svaz s jeho olympiádou v Moskvě, strašně zakládají na pompéznosti sportovních svátků. Mohou se tam ukázat nejen jako hostitelé, ale jako vládci zemí, ve kterých všechno dobře funguje.
A my mnohdy nevidíme za tu fasádu nebo to, co vidíme, kvůli sportu dáváme na druhou kolej. Je velmi správné, že česká Škoda a další sponzoři z mistrovství v Bělorusku vycouvali. Teprve až potom přišlo rozhodnutí ze strany vedení mezinárodní hokejové soutěže to pořadatelství Bělorusku odebrat.
Symbol to je důležitý a je dobře, že ze sebe neděláme hlupáky. Je to také způsob, jak poukázat na to, co se v té zemi děje, pro vyvíjení mezinárodního tlaku a zvyšování veřejného povědomí, protože hokej sleduje mnoho milionů lidí po celém světě. Bělorusko nefunguje normálně a je na úrovni mafiánské moci, která unáší letadla. Je škoda, že Švédové zápas nezvládli a prohráli.
