Minulý týden si konečně koupil nové kolo, což plánoval celou zimu. A protože krajinu zrovna zalilo jarní slunko, hned s týmovým kustodem Jakubem Vaisem vyrazil na vyjížďku kolem Plzně.
„Projeli jsme město a okolí, nějakých padesát kilometrů. Kochací jízda. Po třech letech jsem viděl kouty, které jsem předtím neměl čas poznat,“ popisuje hokejový gólman Dominik Frodl.
Pro čtyřiadvacetiletého brankáře to svým způsobem byla i jízda na rozloučenou. S Plzní, která rodákovi z Prahy přirostla k srdci. S týmem Škody, kde si rychle vydobyl pozici jedničky mezi tyčemi. Od příští sezony ho ale čeká nová výzva. A byť to sám nepotvrdil, v zákulisí se bere téměř za hotovou věc, že posílí pardubické Dynamo.
Vyřazení s Olomoucí bylo pro mě strašlivé zklamání, došlo pak i na slzičky.
Dominik Frodl, hokejový brankář
Už vás napadlo, jaké to bude přijet do Plzně jako soupeř?
Přemýšlel jsem nad tím. Snad už od podzimu budou moci lidi na stadion. A hrozně mě potěší, jestli mi fanoušci zatleskají. Že na mě nebudou bučet, za to bych byl moc rád. Zároveň jsem tady moc dobře poznal, jak je Plzeň doma neskutečně silná. Kolikrát jsme v desáté minutě vedli 3:0 a gólman soupeře šel střídat. Tak doufám, že tady ten začátek nějak přežiju... (úsměv) Strašně budu chtít vyhrát, ale také se moc rád vrátím a zavzpomínám na ty krásné časy, které jsem tady strávil.
Teď přišel čas jít dál?
Cítím to tak. Ale Plzeň mi fakt přirostla k srdci. I proto doufám, že třetí zápas předkola v Olomouci nebyl za Plzeň definitivně poslední. Někdy bych se sem ještě rád vrátil.
O to horší muselo být, že ten duel jste prohráli, tím i celé předkolo. Nečekané vyřazení.
Obrovské, šílené zklamání. Ještě teď se mi o tom špatně mluví. Hokejista nechce mít v půlce března volno... Bohužel, sport už je takový. Pro plno mladých kluků, protože jsme měli docela mladý tým, to bude ponaučení do další kariéry. I pro mě. Moc jsme si nepřipouštěli, že bychom mohli skončit.
Navíc takhle, 0:3 na zápasy, že?
Věděli jsme, že to bude strašně těžká série. Ale určitě jsme nebyli nastavení tak, že v předkole skončíme a ještě takovým výsledkem. Sešla se spousta faktorů, proč jsme na Olomouc nenašli recept.
Vidíte v té sérii nějaký klíčový okamžik?
Nemyslím, že by něco vyčnívalo a bylo zásadní. Olomouc hrála výborně, to je třeba vyzdvihnout. Hodně napověděl hned první zápas. Oni šli do vedení, my měli v první třetině snad pět vyloučených. Tím jsme je dostali nejen do prvního utkání, ale do celé série. Od toho se to možná celé odvíjelo. Velký problém byl, že jsme v každém zápase prohrávali. Nedostali jsme je do situace, že musí hrát. Pořád si jeli to svoje, byli zalezlí, nepouštěli nás do šancí a my si s tím neporadili.
Co všechno vám blesklo hlavou po třetí porážce?
Převládal smutek z vyřazení, obrovské zklamání. Ale bleskly mi tam i ty tři nádherné roky, které jsem tady zažil. I slzičky byly...
Byl vůbec čas se pak se spoluhráči pořádně rozloučit?
Nějak ano, něco jsme podnikli. Ale v téhle době nic velkého nejde. Sedli jsme si do kabiny, navzájem si poděkovali, popřáli hodně štěstí. Tři roky tady byla super parta. Pro každého z nás, kdo teď z týmu odcházíme, to není odchod s radostí.
Frodl odejde. A Gulaš? Je to otevřené, říká plzeňský šéf Straka |
Jak vypadaly další dny?
Takové nicnedělání. Ani jsem neměl na nic náladu. Otevřel jsem si pivo, na které není přes sezonu čas. V úterý (zítra, pozn. aut.) se mám hlásit na srazu nároďáku, takže minulý čtvrtek jsem byl zase na ledě. Aby tam člověk nepřišel z fleku a nevypadal jako bulík.
Když se ohlédnete za minulou sezonou, co vás napadne?
O tom, že byla hrozná kvůli téhle době, se ani bavit nemusíme. Když budu hodnotit svoje výkony, vlastně to koresponduje i s výkony celého týmu. Měli jsme silný začátek. Pak přišel takový střed okolo Vánoc, který nebyl úplně povedený ode mě ani od mančaftu. Podepsala se na tom spousta zranění, která nám rozbila sestavu. Konec základní části už byl zase super. Kluci se postupně vraceli, mě to v brance zase začalo trefovat. No, ale to play off... To je vizitka celé sezony, podle toho se hodnotí. A předkolo dopadlo strašně, katastrofálně.
Ovlivnil nějak vaše výkony fakt, že jste dlouho věděl, že po sezoně v Plzni skončíte?
Každý hráč se snaží tohle si nepřipouštět. Ale někde vzadu v hlavě to asi bylo. A zrovna to vyšlo na období, kdy se nám moc nedařilo ani týmově. Já tam měl sérii osmi či devíti zápasů, kdy se prohrálo, z toho asi čtyřikrát v prodloužení. Bylo to těžké. Samozřejmě, že si člověk i něco přečetl. O tom, kam půjde ten Frodl... Vnímáte to, někde ve skrytu duše to je. Ale že bych se tím nějak trápil, to zase ne. Měl jsem u sebe super trenéra Pechtu (Rudolfa Pejchara), který mi pomáhal, dával důvěru. Opakoval, že mi věří, vracel mě do brány, což mi obrovsky pomáhalo. S Domínem (Pavlátem) a Kristiánem Kolářem, který s námi trénoval, jsme měli super gólmanskou partu. Každý den jsem se těšil na trénink, zažili jsme spolu spoustu srandy. I díky tomu jsem složitější období překonal a posléze už to bylo v pohodě.
Hrozil váš odchod z Plzně v rozjeté sezoně? I o tom se mluvilo.
Tak na každém šprochu je pravdy trochu. Něco tam bylo, ale musím říci, že to šlo úplně mimo mě. Se mnou to nikdo neřešil, v tom jsem měl hlavu čistou. To bylo na managementu, agentech. Ke mně se to dostalo až ve chvíli, kdy jsem věděl, že se to neuskuteční.
Svůj nový klub ještě nemůžete potvrdit, ale z kolika nabídek jste vybíral?Popravdě jich bylo dost. Postupem času se to redukovalo, nakonec jsem vybíral ze dvou. Těžké to bylo, člověk jedná o své budoucnosti, odchází z místa, kde to má rád a kde má už nějakou pozici vybudovanou. Teď půjdu do nového. Člověk si musel dát plusy a minusy k sobě, pak to nějak rozhodnout.
I Plzeň se vás ještě snažila udržet, sportovní manažer Tomáš Vlasák vám prý nabídl vylepšený kontrakt.
Musím říci, že ta nabídka byla velmi slušná a určitě mi to ještě zamotalo hlavu. Ale jak jsem říkal, dal jsem si všechno k sobě. Převážilo to, že chci teď zkusit novou štaci, další odrazový můstek do mojí kariéry. Tak jsem se rozhodl a asi není, co k tomu dál říct.
Tři sezony v Plzni. Hned v té první bronz, loni play off uťala koronavirová nákaza, letos brzké vyřazení. Dalo se vytěžit víc?
Kdybychom měli probírat všechno, co se za ty tři roky událo, budu mluvit dlouho. Ale takhle z první mě napadne hned ten první rok. Vedli jsme v semifinále s Třincem 2:0 na zápasy, vypadli v tom sedmém. Z toho asi vytěžit víc šlo. Tím bych to ukončil, minulost nezměníte.
Každý rok jste měl u sebe jiného parťáka. Dají se porovnat?
Se všemi jsem měl nadstandardní vztah a byli jsme velcí kamarádi. Když to vezmu postupně, první rok tu byl Dima Milčakov. Zpočátku to bylo trošku složitější, byla tam i nějaká jazyková bariéra. Ale rychle jsme si lidsky sedli, byli kamarádi.
Bělorusa vystřídal Jaroslav Pavelka. Velký smolař, vlastně celý rok v Plzni promarodil.
Bohužel. Bylo to pro něj strašně složité. Pořád jsme v kontaktu, píšeme si, voláme. Další super kluk. A letos jsem tady byl s Domínem, kterého jsem předtím vůbec neznal. Ale hned od prvních dnů letní přípravy jsem věděl, že to bude super. Navzájem jsme se podporovali. Občas se možná kluci až divili, jak jsme si přáli, dělali srandičky. Chemie, která je mezi námi, to není jen nějaká fráze. Přáli jsme si, fandili. Zvlášť v té prázdné hale bylo slyšet, jak spokojeně křičí a bouchá do mantinelu, když jsem něco chytil. Všichni moji parťáci byli suproví.
Pod palcem vás měl kouč Rudolf Pejchar. Jakou radu si od něj budete pamatovat nejvíc?
Když se mě na Pechtu někdo zeptá, odpovím, že je to skvělý chlap, pohodář. Tři roky jsem mu vykal, ale troufnu si říci, že jsme kamarádi, i když mezi námi pár let rozdílu je. Mám k němu veliký respekt. Uměl vycítit, když jsem potřeboval něco říct. Nebo naopak, že mě nechal v klidu, protože věděl, že to potřebuju. Když byla nějaká krize, byl jeden z mála, kdo měl pořád pozitivní náladu. Ať se zeptáte kohokoliv, proti Pechtovi nikdo neřekne špatné slovo, všichni v kabině ho mají rádi. Je to už neodmyslitelný člen té plzeňské rodiny. Plzeň není jen Straka, Špaček, Vlasák, už je to i Pejchar. Má výsledky, plno gólmanů pod ním udělalo kariéru, dostalo se do NHL, chytají v extralize. Není to náhoda. Je to tím, jaký je člověk, jak naslouchá, jak vidí gólmanské chyby a umí je vysvětlit.
Ještě jedna věc mě zajímá. Váš rituál, který předvádíte během komerčních přestávek.
A víte, že to začalo až tady v Plzni? Nevzpomínám si, že bych to dělal na Slavii. Plno lidí se mě ptalo, jestli to je nějaký rituál. Není. Komerčka trvá přes minutu, abych tam jen nestál, nějdřív jsem začal jezdit do rohu a pak z toho vykrystalizovalo tohle. Že se protáhnu, zakloním, vyhodím sníh. Nějak mi to zůstalo. Ale rituál to není, občas jsem dojel jen ke střídačce a polil se vodou.
Smekám, jste jako guma.
No jo, neměřím dva metry, musím to dohnat někde jinde. (smích)
