Electrophorus voltai je přitom docela novým objektem vědeckého zkoumání. Výzkumník přezdívaný „rybí detektiv“ David de Santana ho spolu s úhořem nazvaným Electrophorus varii objevil teprve v roce 2019, kdy svůj objev popsal v magazínu Nature. A byla to převratná věc, do té doby měli lidé po nějakých 250 let za to, že existuje pouze jeden jediný druh elektrického úhoře, Electrophorus electricus.
Teď jim druh Electrophorus voltai, živočich produkující nejsilnější elektrický výboj ze všech zvířat na planetě, připravil ještě další překvapení. „Mysleli jsme, že jsou to samotářská zvířata,“ popisuje de Santana v magazínu The Smithsonian. Jenže to byl velký omyl.
Tito úhoři loví ryby v hejnu. Jako vlci nebo kosatky. Je to pro jejich oběti ničivější.
Bezprecedentní lovecká spolupráce
„Byl jsem šokovaný,“ líčí na serveru Science Mag Douglas Bastos své první amazonské setkání s koordinovaným útokem smečky spolupracujících úhořů. Údiv byl na místě, ve světě sladkovodních ryb je takový lov velmi vzácný a doteď se mělo za to, že električtí úhoři útočí výhradně izolovaně. V noci, kdy vyhlížejí osamocené odpočívající ryby.
Když viděli skupinový útok Bastos s de Santanou poprvé, měli za to, že byli svědky rarity, ojedinělé, náhodné výjimky. Poté však zdokumentovali další kolektivní lovy, nově odhalenému fenoménu proto věnovali studii v magazínu Ecology and Evolution.
Popisují v ní útok stočlenné skupiny elektrických zabijáků. Za soumraku se jejich armáda vydala do vod, kde žily menší ryby tetry. Nejprve je kroužením kolem nahnali jako pastevečtí psi do menšího, vířícího klubka. A poté se úhoři koordinovaně, v desetičlenných komandech, opakovaně vydávali do davu teter, aby na ně synchronizovaně útočili elektrickými výboji.
„Pokud jich zaútočí deset najednou, teoreticky mohou vyprodukovat až
8 600 voltů,“ poznamenává de Santana. Pro ilustraci, to je porce, která by rozsvítila stovku žárovek. Aktuální modely paralyzérů taser vydávají napětí 400 voltů.
Příval elektřiny rybky vyhodí nad hladinu, do vody padají omráčené, nehybné, aby je úhoři v mžiku sežrali. Útok pak pokračuje výpadem dalšího úhořího výsadku. Celá operace trvá dvě hodiny, během nich podniknou útočné jednotky pět až sedm výpadů. Poté se nakrmená úhoří armáda vydá k odpočinku.
Jsou útoky založené na komunikaci?
Kolektivní lov vědci podle svých svědectví zaznamenali pouze v obdobích nižších srážek, od června do listopadu. V onu dobu se toky řek zmenšují, což úhořům ulehčuje oběti vypátrat. A vědecký tým nabízí i hypotézu, jak se sociální organizace úhořů formuje. Je prostá. „Společenský lov se mohl vyvinout podle základního pravidla: Když je lov úspěšný, držte se těch samých jedinců. A tak se zformuje stabilní skupina,“ líčí de Santana. A s tím, jak se tato strategie zavádí, vytvářejí se větší a větší sociální uskupení.
Jasno však vědci nemají v metodě koordinace celého loveckého orchestru. Že je sehraný, to je jisté. Jak je však koordinovaný? „Zahrnuje-li toto chování kognitivní prvek, nevíme,“ přiznává de Santana pro server UPI. Dodává však: „Ale pokud ano, využívali by úhoři k vzájemné komunikace elektrické výboje o nižším napětí.“
Právě na potvrzení nebo vyvrácení této domněnky se chce podle serveru Gizmodo zaměřit. Podle Bastose se vědci též pokusí prozkoumat genom těchto úhořů a zjistit, zda v něm najdou geny, které by odkazovaly na geny jiných zvířat, která praktikují kolektivní lov.
Na serveru BBC de Santana shrnuje, že z 65 tisíc druhů obratlovců loví skupinově méně než sto. Server CNN připojuje jeho citaci, podle níž se takové praktice věnuje pouze devět jiných druhů ryb. Právě s ohledem na tento fakt je zjištění o úhořích tak fascinující.
Americký biolog William Crampton, který elektrické ryby studuje po pětadvacet let, však doufá, že Electrophorus voltai nemusí být jediným úhořem, která loví v kolektivu. Poukazuje na svědectví domorodců, které slyšel při svých výzkumech v Guyaně. Místní popisovali, jak velké skupiny elektrických úhořů druhu Electrophorus electricus vyhazují z řeky celá hejna jiných ryb.
Nepřátelé: změna klimatu, odlesňování, požáry
Vědu však električtí úhoři zajímají z mnoha důvodů, jejich „biologická elektrická baterie“ inspirovala například vývoj zdroje pro implantovaná zdravotní zařízení, jako jsou stimulátory, jak popisuje magazín Nature.
Po těle mají úhoři speciální elektrické orgány tvořené z tisícovek buněk zvaných elektrolyty. Jsou uspořádány jako baterie a dokážou generovat krátký elektrický výboj.
Všichni vědci však dodávají, že i amazonští úhoři čelí ekologickým hrozbám, především ničení deštných pralesů požáry a těžbou a klimatické změně. „Je možné, že za pět nebo deset let již tato místa nebudou uchráněná,“ přiznává de Santana. Ničení Amazonie přirovnal k vypálení knihovny plné cenných informací, inspirace a moudrosti.
