„Měl jsem už trošku strach, UEFA totiž vzhledem ke covidu odkládala a rušila různé akce,“ těší konání turnaje Karla Krejčího, trenéra české jedenadvacítky, který v realizačním týmu plzeňské Viktorie slavil několik titulů.
Na Euru do 21 let se fotbalisté střetnou se Španěly, Italy a domácími Slovinci |
Máte za sebou los, ve skupině vás čeká domácí Slovinsko, Itálie a obhájci ze Španělska.
Myslím, že snadní soupeři tam ani nebyli. Jsem vůbec šťastný, že se nacházíme v podobné společnosti. Skupina je to těžká, nebudeme si nic nalhávat. Dá se říct, že narážíme na historicky dva nejúspěšnější státy této kategorie. Do toho domácí Slovinci. Sháníme teď nějaké informace. Je to pro nás velká výzva.
Co pro vás obecně postup na akci podobné úrovně znamená?
Náš sen se už tím postupem proměnil v realitu, jsme za to strašně rádi. Nechci říct, že si to budeme užívat, ale určitě se připravíme co nejlíp a v březnu uvidíme, co bude. Jen se modlím, aby byl náš kádr zdravý a odcestovali jsme na mistrovství v co nejsilnějším složení.
Jak nahlížíte na specifický formát, ve kterém se „malé“ EURO odehraje? Skupiny v březnu, ale vyřazovací část až v červnu...
Jsem hlavně rád, že se šampionát vůbec dohrává. Měl jsem už trošku strach, UEFA totiž vzhledem ke covidu odkládala a rušila různé akce po celé Evropě. Kvalifikace se dohrála, to je skvělé. Formát je pro všechny složitější, v březnu odehraje každý tři zápasy během týdne a nejlepší postoupí dál. Doufám, že kluci budou hladoví.
Komplikuje vám tohle netradiční rozvržení přípravu?
Turnaj je už za dveřmi. Březen je naštěstí oficiálním termínem UEFA. Jediné, o čem ještě přemýšlím, je nějaký tréninkový kemp. Oslovím kluby a věřím, že nás v tom nenechají. Bylo by fajn se s hráči ještě vidět a oprášit nějaké taktické věci. Chtěl bych tam pozvat i širší kádr, aby dostali šanci se o EURO poprat i ti, kteří s námi třeba neabsolvovali všechno. Jsem zvědavý.
Už tušíte, kdy budete muset odevzdávat finální nominaci?
Zatím nevím, spíš řešíme jiné věci. Kluci odjeli do Slovinska na prohlídku ubytování a tréninkových ploch. Já teď sleduju poslední zápasy našich soupeřů, přeci jen ten čas do mistrovství už uteče velmi rychle. Myslím, že dost práce budeme mít všichni.
Věříte, že turnaj proběhne i přes všechna opatření bez komplikací?
Těžko říct. Vidíte, jak to teď v Evropě vypadá. Čísla jdou nahoru, státy přicházejí s lockdowny a všude se všechno zakazuje. Už po losu jsem říkal, že je mým přáním, aby se hrálo s diváky a naši fanoušci měli možnost dorazit. Ve Slovinsku jsou ale ještě tvrdší pravidla než u nás. Uvidíme. Snad se to zase trošku zklidní a UEFA lidi nějakým způsobem na stadiony pustí.
Trenéři Karel Krejčí a Jiří Kohout (vpravo) slaví vítězství české jedenadvacítky.
Účast na Euru jste si museli vydřít v pořádně vyrovnané kvalifikační skupině. Které momenty byste vypíchl jako klíčové?
Zápasy venku. Kvalifikaci jsme rozehrávali z pěti zápasů čtyřikrát doma. Dvakrát jsem remizovali a spousta lidí nám přestala věřit. Pak jsme jeli do Chorvatska, což bylo klíčové. Chtěli jsme nahradit domácí remízy, odehráli jsme výborné utkání a favorita jsme porazili dva jedna. Tím jsme se vrátili do hry. A po porážce ve Skotsku jsme věděli, že musíme oba zbývající duely vyhrát a čekat. Nebyla to jednoduchá situace, v kabině jsem cítil velké zklamání a měli jsme asi tři dny, abychom hráče dostali zase psychicky nahoru. Povedlo se, v Litvě jsme urvali výhru jedna nula.
Gólman Martin Jedlička tam pak v závěru zlikvidoval velkou šanci...
Kdybychom tenkrát dostali gól, tak už se tu takhle spolu dneska asi nebavíme. V Řecku jsme museli vyhrát. I oni měli teoretickou šanci na postup, ale zvládli jsme to. Už jsem věřil, že bychom mohli postoupit i ze druhého místa. Jsem rád, že ve finále jsme skupinu vyhráli.
Penalt se nebojím! Ani ve vypjatějším momentu, říká hrdina jedenadvacítky Bucha |
Jakou roli hrál v kvalifikaci plzeňský záložník Pavel Bucha? Kromě toho, že vsítil dvě vítězné branky.
S ročníkem 98 jsem pracoval už ve dvacítce, takže se známe déle. Zrovna Pavlova pozice nebyla v úvodu kvalifikace ale až tak silná, to až v závěru. Strašně moc mu pomohlo hostování v Boleslavi, kde si vyzkoušel i jiné posty a dokázal se v té konkurenci prosadit. Sebevědomí si pak přinesl i do Plzně a dostal se do základu. Psychicky mu to moc pomohlo. Ve druhé půlce kvalifikace už byl klíčovým hráčem. Vstřelil důležité góly, bral zodpovědnost na sebe. Takových krásných fotbalových příběhů přinesla kvalifikace víc. Hložek, Zima, Láďa Krejčí... Za ty dva roky se vypracovali a výrazně pomohli. A nebýt zranění Pavla Šulce, tak na základ taky měl.
Když jsem s Pavlem Buchou dělal nedávno rozhovor, tak mi říkal, že se jako lídr cítí spíš na hřišti než v kabině. Vnímáte ho stejně?
Je v trošku jiné pozici než v klubu. Už s námi objel iks akcí, je to introvert a moc toho nenamluví. Zároveň ale velký profík, který na sobě pracuje, což se mu vrací. Není to lídr, který by mužstvo zbláznil, ale pak na hřišti dokáže spoluhráče strhnout. Je vždy koncentrovaný, připravený. Pokud se zápas výsledkově nepovede, tak bývá hodně kritický i k sobě. Je u něj vidět velký progres. Kvalifikaci začínal jako žolík, teď už si bez něj sestavu možná nedokážeme představit. V Řecku šel na opakovanou penaltu a proměnil ji, to hovoří za hodně.
