Eliška Vodičková nejen o zásnubách
Jak jste si vybírala příjmení?
Jsem zastánkyní tradičních forem, ostatně Domča taky, takže jsem ani nepřemýšlela nad tím, že bych nebyla Vodičková.
(Dominik: Jsme, pravda, v tomhle staromódní.)
Ale při představě všech těch variant dvouslovných nepřechýlených příjmení jsme se aspoň hezky zasmáli, to ano.
(Dominik: Eliška Vodička je top představa!)
Proč jste se vzali?
Žádost o ruku jsem nečekala, bylo to překvapení, i když Domča to asi plánoval déle. Ale souhlasila jsem hned, neměla jsem důvod přemýšlet nad jinou odpovědí než „ano“. Jsme spolu dlouho, známe se dobře i proto, že už jsme společně dlouhodobě i bydleli.
(Dominik pobaveně: Navíc vychováváme dvě kočky, a to už je velký závazek!)
Kde vás Dominik žádal o ruku?
Domča to naplánoval krásně romanticky na výročí, kdy jsme spolu začali chodit. Vzal mě na místa, kudy jsme o čtyři roky dřív procházeli, až jsme došli na piazzettu Národního divadla. Chvíli jsme stáli a koukali na tu krásnou budovu a najednou vidím, že Domča klečí a ptá se, jestli si ho vezmu.
(Dominik: Pojal jsem to tak, že návratem na toto místo náš vztah posuneme do další fáze.)
Eliška Vodičková Odmala tíhla ke gymnastice, napřed k té sportovní a pak i k moderní. V osmé třídě zahlédla při návštěvě divadla leták o talentových zkouškách na konzervatoř Taneční centrum Praha, kam byla přijata a kde se poznala s Dominikem. Po škole se i ona stala členkou Pražského komorního baletu. Před rokem začala v Tanečním centru Praha vyučovat. |
Odkdy se znáte?
Vídali jsme se od patnácti, kdy jsme se potkali na konzervatoři. Ale až předposlední rok školy jsme k sobě našli cestu. Souviselo to asi s tím, že jsme spolu začali tančit ve školních souborech. Už napoprvé se mi líbil, to je jasné, je to fešák, ale první krok udělal on.
(Dominik: Já to bral tak, že už dávno nejsme jen kamarádi, ale Eliška o tom byla přesvědčená až později.)
V čem se povahově lišíte?
Domča je o něco akčnější. Teď se to ještě víc projevilo, když jsme kvůli zavřeným divadlům museli být doma.
(Dominik: A ještě jsem větší perfekcionista. Eliška je taky perfekcionistka, ale ne takový extrém jako já.)
Když se věší obrázek, je to akce na půl dne, aby visel absolutně přesně.
Jak vás poznali jeho rodiče?
Když jsme spolu začali chodit, Domču postihl zánět slepého střeva. Byla jsem za ním v nemocnici a přijela tam i jeho maminka. Takhle proběhlo první seznámení. Celkem brzy nato mě vzal domů.
(Dominik: Ale oboustranně jsme rodiče od vidění znali už dřív, protože se chodili dívat na naše školní představení, takže jsme věděli, kdo je kdo.)
10. října 2019 |
Čím vám Dominik imponuje?
Je praktický, zručný, šikovný. Cokoliv opraví, i když to zdánlivě vypadá neopravitelně. Je to chlap pro rodinu. Vím, že se o mě i o naše budoucí děti vždycky postará.
Dominik Vodička o baletu i knížce
Odkdy jste čekali na svatbu?
Svatbu jsme měli mít už před rokem, pak jsme ji kvůli StarDance přeložili na letošek. Když v březnu přišel covid, už jsme se málem smiřovali s tím, že nám to není souzeno. Ale nepřestali jsme doufat, všechno jsme měli stále domluvené. Když se to v září povedlo a byli jsme zdraví a celá rodina u toho mohla být, byli jsme strašně šťastní.
Dominik Vodička Jako čtyřnásobný vicemistr republiky v latinskoamerických a standardních tancích se loni zúčastnil s herečkou Veronikou Khek Kubařovou soutěže StarDance, kde zvítězili. Už před časem přešel od společenského tance k baletu, což mu loni vyneslo Cenu Thálie za roli v Kytici. Stejně jako Eliška je absolventem konzervatoře Taneční centrum Praha. |
Proč jste se vzali tak mladí?
Že chci mít svatbu a děti brzy, v tom jsem měl jasno. Když mi někdo řekne, že jsme se brali brzo, tak mě to vnitřně až nadzvedne.
(Eliška: Nerozhoduje věk. Rozhoduje, jak si pár rozumí.)
Dokonce si myslím, že se vrací trend mladých rodičů, vidím to i mezi vrstevníky. U nás tomu asi nahrál i fakt, že jsme vyrůstali na internátu bez rodičů, i první byt jsme měli dřív, než bývá zvykem.
Na co trpí baleťáci?
Jelikož jsem nedělal balet odmalinka, mám menší problémy s kyčlemi, protože v určitém věku se vám uzavřou, srostou, tak už je pak tak snadno neohnete. V divadle při tanci musím hledat způsoby, jak ten deficit zamaskovat, to je jediná bolestivá věc. Když má ale člověk štěstí na zdraví a miluje tu práci, může u baletu vydržet aktivně dlouho, klidně až do pětašedesáti.
O čem bude vaše knížka?
Po StarDance se mi ozvali z nakladatelství, že by chtěli napsat o mém životě, což jsem nechápal, že by se o někom ve čtyřiadvaceti chtělo někomu psát o jeho životě. Přesto – pustili jsme se do toho a zjistil jsem, že je zajímavé vracet se do časů dětství, kdy jsem utíkal ze školy a neměl čas na kamarády, protože jsem musel na tréninky a makat a makat. Ve vyprávění jdeme od úplného začátku až po StarDance a Cenu Thálie. Po odkladu kvůli covidu by měla vyjít na jaře.
Čím jste si udělali radost?
Elektrokoloběžkami. Jak celý den tančíme, nemáme už sílu jít se ještě projít, ale projet ano. Je to teď náš největší koníček, objevovat místa, kde ani nepoznáte, že jste v Praze.
Jak se z vás stali chovatelé?
Naše první kočičí miminko jménem Isis jsme si pořídili, aby nám v bytě nebylo smutno.
(Eliška: Zvířata jsme měli rádi odjakživa, ale pejska jsme si vzhledem k našemu vytížení nemohli dovolit, takže kočička byla jasná volba.) Následně jsme Isis pořídili kamarádku z útulku, aby nebylo smutno jí, když nejsme doma. Vyšlo to, mají se rády.
Co děláte, když se nehraje?
Už jsme napekli cukroví – perníčky, linecké a zrovna máme v lednici připravené těsto na rohlíčky. Loni na to kvůli StarDance nebyl čas, tak to teď doháníme.
