O jedenáct let později ten idol odešel.
Šumského život - nejen ten fotbalový - mezitím prošel mnoha peripetiemi. Někdejší talent, který se za štěstím vydal netradičně přes Argentinu, dnes kope slovenskou ligu za Sereď: „Zrovna jedu z tréninku. Mám to padesát minut. Doma v Považské Bystrici na mě čeká manželka, dvouletá dcerka Olívia a taky živé vstupy z Argentiny. Hned si musím pustit na internetu, co se děje. Jsem zvědavý, jak to vypadá, když se život před Kristem mění v život po Kristu. V zemi je od středy blackout plný slz. Diego nám umřel.“
Nám? Vy jste taky považoval Maradonu za boha?
Odmalička a absolutně. Jeho kličky. Jeho góly. Jeho pohyb. Jeho desítka. Jeho nenapodobitelný styl.
Při mistrovství světa 1986, kdy Argentině získal titul, jste ještě dávno nebyl na světě.
To vůbec nevadí. Slovo Maradona pro mě bylo něco posvátného. Ano, i pro kluka z Vysokého Mýta. Když jsem později sledoval záběry z Mexika, tak jsem pochopil, že Diego ten turnaj vyhrál úplně sám.
Nebýt boží ruky proti Angličanům, měl by pověst dokonalého. I tak se ovšem stal fotbalovým bohem. Nejen pro Argentinu.
Hlavně pro Argentinu! Když mi tehdy podal ruku, vyzařovalo z něj cosi nadpřirozeného. Jako by bůh sestoupil na zem a ukázal mi, kudy mám jít. Tak intenzivní setkání jsem nikdy nezažil.
 |
To docela chápu.
Rozhodně nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, jen si nejsem jistý, že to pochopí člověk, který v Argentině nikdy nežil. Diego byl, je a bude nadčlověk.
Víc než Evita, legendární první dáma Argentiny?
Řadil bych je na stejnou úroveň, i když... Fotbal je pro Argentinu absolutní náboženství. A Diego, kluk z chudinské čtvrti Buenos Aires, ukázal všem, že se z totální nuly může vyjít až na Olymp. Cesta z bídy existuje. Cesta z bídy až k nesmrtelnosti. Zrovna jste mě přivedl na myšlenku, že si v autě pustím písničku Don’t Cry For Me Argentina.
Madonna ji nazpívala pro Evu Perónovou.
Ale k Maradonovi se hodí stejně tak.
Copak Argentina nevnímá, jak byl hříšný?
Teď to není téma vůbec pro nikoho. I ti, kteří na Diega házeli špínu a připomínali mu excesy, koupí kytičku a půjdou se mu poklonit před Palacio Presidencial.
Právě k růžovému Prezidentskému paláci v Buenos Aires převezli jeho rakev.
Pandemie nepandemie, za Diegem proudí miliony lidí. Stojí poslušně hodiny a hodiny v dlouhatánské frontě. Oblečeni v argentinských vlajkách, s jeho podobiznou na rouškách, s desítkou na zádech.
Vidím, po očku sleduju pietní přenos. Házejí dresy a kytičky na rakev, pláčou, křižují se, modlí, skandují.
Chtějí Maradonovi vyznat lásku a hlavně obyčejně poděkovat za to, jakou jim dělal radost. On byl jiný než ostatní. On byl inspirace. Co na na srdci, to na jazyku. Žádný velký diplomat.
Shilton mu neodpustil boží ruku, co vyřadit číslo 10? |
Pardon, taky měl opakované dopingové skandály, střílel ze vzduchovky po novinářích, přátelil se s diktátory, nikdy se nevzdal kokainu a alkoholu. Kvůli tomu v šedesáti zemřel.
To je Latinská Amerika, jiný svět. Třeba mě budete vnímat kontroverzně, neevropsky, ale já tam žil, poznal jejich mentalitu a byl jsem součástí toho jejich fotbalového šílenství. I proto jsem bral Diega přesně takového, jakým skutečně byl.
Nikdy vám nebylo líto, jak hluboko klesl?
A klesl? Může vůbec klesnout bůh?
„On byl jiný než ostatní. On byl inspirace. Co na srdci, to na jazyku. Žádný velký diplomat.“
Nicolas Šumský
Co si myslíte vy?
Navždy mi bude ctí, že jsem nosil desítku jako on. Za privilegium si budu považovat, že jsem kopal v klubu, ve kterém Maradona začínal. Za Juniors měl premiéru deset dní před šestnáctými narozeninami. Naše Olívia si zatím chce hrát hlavně s panenkami, ale až přijde čas, povím jí příběh o Diegovi.
Čím vás upoutal při osobním setkání?
V Argentině není člověk, který by se nechtěl s Diegem potkat, obejmout ho, poklonit se. Ačkoli byl malý, vyzařovalo z něj neskutečné charizma.
Vaše první myšlenka, když zemřel?
Strašně mě to zasáhlo. Snad jedině smrt Václava Havla ve mně před devíti lety vyvolala takovou vlnu dojetí a emocí. Pan Havel byl srdcem Česka, Maradona zase srdcem Argentiny.
Když jste na vlastní kůži poznal, co znamená Maradona, nelitoval jste někdy, že nosíte jeho desítku na dresu?
Nosíte desítku a zároveň kříž, protože to číslo svazuje. Ovšem jakmile vkročíte na hřiště, žádné číslo nevnímáte. Ani número diez, které je tak těžké. Mimochodem, sám jsem zvědavý, jak to v Argentině vyřeší, protože sílí hlasy, aby všechny ligové kluby desítku vyřadily. Jako poctu Diegovi. V deníku Clarín o tom psali.
POKYNY. Argentinský útočník Messi (vpravo) se občerstvuje, zatímco mu trenér Maradona udílí pokyny.
Dokonce by se to gesto mohlo dotknout i argentinské reprezentace.
Tak to mě zajímá ještě víc, protože desítku nosí Messi, jediný fotbalista, který se Diegovu umění přibližuje. I když jsou charakterově naprosto odlišní, na hřišti se podobají. Pro Argentinu je ovšem klasickou desítkou Maradona, kluk, který vyrostl v bídě. Messi, odchovaný Barcelonou, na jeho úroveň dosáhne jedině v případě, že vyhraje mistrovství světa.
V Kataru 2022 má poslední šanci.
Nezlobte se, při představě, že to Messi dokáže, mi znovu naskočila husí kůže. Maradona by si to zasloužil. A Messi rozhodně taky. Dva kapitáni v modrobílém dresu Argentiny. S posvátnou desítkou na zádech.
A je to reálné? Messimu už je třiatřicet.
Jeho kvalita je pořád mimořádná, jen kolem sebe potřebuje tým, který bude ideálně pracovat a pomáhat. Messi možná sám vyhraje jeden zápas, ale nevyhraje celý turnaj. K tomu potřebuje zodpovědné parťáky. V Maradonově éře to možné bylo, protože fotbal ještě nebyl tak vyrovnaný, rychlý a do detailu propracovaný. I proto Diego zůstane nesmrtelný.
V roce 2006 Diego Maradona propagoval na festivalu v Caen životopisný film, který o něm natočil režisér Emir Kusturica.
A ve vašem srdci.
V mém srdci je Argentina, tím pádem taky Maradona. V garáži mám vyvěšenou argentinskou vlajku. Každý den, než odjedu na trénink, kolem ní procházím. Manželka mi vyčítá, že jsem ji ještě nevyhodil, protože na ni padá jenom prach. Ale pro mě znamená moc. Každý den se v myšlenkách vracím do Argentiny a vidím, jak to tam bylo těžké. A jak se právě teď máme dobře. Tady v Evropě. V pohodlí, v komfortní zóně. Když pominu, že nás všechny zlobí pandemie, tak hraju ligu, mám zdravou rodinu a ještě nejsem tak starý, abych nemohl jít výš. Evropa prostě znamená pohodlí, zato Argentina je boj. A Diego ten boj vyhrál.
