Přišla na svět téhož dne, kdy její otec udělal v závěru 7. etapy zatím jedinou větší chybu v průběhu letošní Tour, když tehdy při větrném dělení pelotonu stejně jako Tadej Pogačar ztratil 1:21 minuty.
„Ale zklamání na kole hned přebil ten malý uzlíček obrovské radosti,“ povídá australský cyklista.
Porte je rodinný typ. V 35 letech, nyní už coby dvojnásobný otec, poukazuje: „Věci se mění, když máte děti. Hledíte pak na život z jiné perspektivy.“ Ta údajně ovlivnila i rozhodnutí, které v létě učinil: „Toto je na 100 procent má poslední Tour, kterou jedu jako lídr týmu na umístění.“
Prvorozený, Porte junior. Jednou budu jako táta...
Příště pomůže Bernalovi?
Chce závodit ještě dva roky, než definitivně skončí, ale už jen na postu pomocníka.
„Budu zase dělat to, co kdysi pro Bradleyho Wigginse a Chrise Frooma. Obnáší to míň stresu. Což byl pro mě určující faktor, když jsem podepsal kontrakt na příští dvě sezony,“ říká.
S kým ho podepsal, stále nesmí prozradit. Spekulovalo se, že se po letech vrátí k Froomovi ve stáji Israel Start-Up Nation. Pravděpodobněji se však jeví jiný návrat. Do týmu Ineos, bývalého Sky. Měl by se stát superdomestikem Egana Bernala, Richarda Carapaze i dalších mladých hvězd britského týmu, snad i přestupujícího Adama Yatese.
Předtím však Richie Porte v dresu Treku touží po ještě jedné povedené grandtourové jízdě.
Zatím mu vychází nad očekávání.
Při horských dojezdech na Puy Mary i Grand Colombier byl v minulém týdnu z jezdců na celkové pořadí vždy třetí za duem Roglič–Pogačar. „A ti jsou tady jasně nejsilnější. Takže dojet hned za nimi je dobrý výsledek,“ soudí.
Ani včera v první z alpských etap nic neztratil.
„Jsem namotivovaný do posledního týdne,“ ujišťuje.
První etapu v Alpách ovládl Kämna. Roglič bez problémů udržel žlutý dres |
Zažil už ve své sportovní kariéře mnoho rolí. Nejprve byl talentovaným triatlonistou z Tasmánie. Potom novicem v profipelotonu, který při debutu na Giru 2010 šokoval v dresu týmu Saxo Bank tím, jak po početném úniku, který favorité podcenili, oblékal tři dny růžový dres, aby celý závod zakončil v dresu bílém a na konečném 7.místě.
Pak přišla ve stáji Sky proměna v pravou ruku šampionů Wigginse a Frooma. A ještě později se stal v BMC a Treku lídrem s nenaplněnými ambicemi na Grand Tour.
Býval bez třítýdenního sebevědomí
Porte dokázal vyhrávat největší týdenní závody, triumfoval Kolem Švýcarska, Kolem Katalánska, na Paříž–Nice i jinde. Ale jakmile měl bojovat o umístění na třítýdenním klání, takřka vždy se cosi pokazilo.
Leopold König s ním závodil v barvách týmu Sky, když Australan dostal odměnou za věrné služby šanci bojovat o titul na Giru 2015.
„Strašně mě překvapilo, že existují dva různí Portové,“ říkal König. „Ten jeden Porte byl suverénní na týdenních etapácích, kde toho roku nebyl nikdo lepší. Zato ten druhý o sobě na Giru těžce pochyboval, postrádal sebevědomí a vůbec si neuměl představit, jak tři týdny v pozici lídra vydrží. Byl psychicky vyčpělý, z večeří odcházel dřív, na snídaních jsem ho ani moc neviděl.“
Tehdy se Australan během závodu psychicky složil a vzdal, zatímco König převzal pozici lídra a skončil šestý.
Porte odešel do stáje BMC, kde mu nabídli roli jasného lídra, Tour 2016 dokončil šestý.
Pak bylo všechno jen špatně. Portova osudná 9. etapa, říkalo se. Při Tour 2017 během ní spadl ve sjezdu v pohoří Jura, zlomil si klíční kost i pánev. O rok později po těžkém pádu na kostkách skončil v 9.etapě znovu.
Měl prostě jen smůlu, nebo byla na vině slabší psychika, kvůli které si v třítýdenních závodech nevěřil?
„Určitý mentální blok se v jeho hlavě vytvořil,“ říká Allen Peiper, jenž jej vedl ve stáji BMC: „Nenaplnil proto potenciál, který měl. Přitom jako superdomestik byl předtím jeden z nejlepších. Co vše udělal pro Frooma, dlouho nezapomeneme.“
Loni Portovu přípravu na Tour rozmetaly zranění a onemocnění, 9. etapu sice přečkal bez úhony, zato v desáté na větru ztratil a posléze vypadl z Top 10. Letos už ho bookmakeři ani nezařadili mezi deset největších favoritů.
Ale možná i to mu pomohlo. „Pro hlavu není špatné být tak trochu outsiderem,“ usoudil.
Před 9. etapou tohoto ročníku v Pyrenejích s úsměvem sděloval: „Já jí říkám etapa 8b. Pro jistotu.“ Působil uvolněně i nabuzeně zároveň.
Teď už outsiderem zase přestává být.
Ze šestého místa ho jen 39 sekund dělí od stupňů vítězů v Paříži.
Stát na nich, to by bylo přímo snové loučení s pozicí lídra, nemyslíte?