„Na to, že ty pokusy byly ‚mrchy‘, to celkem jde. Nejlepší výkon byl v podstatě zkaženým hodem,“ konstatovala 39letá atletka. „S trenérem máme vizi a pořád věříme, že když budu před závody moci normálně trénovat, jsou tam obrovské rezervy,“ řekla Špotáková. Podmračené ústecké počasí jí při oštěpu šlo vysloveně k duhu.
V Ústí jste byla i loni. Jak se vám zamlouval letošní mítink?
Byl bezvadný. Jsem ráda, že jsem tu mohla být, a to že tří důvodů. Zaprvé jsem vděčná za to, že nějaký mítink vůbec je, že se pořadatelé rozhodli ho uspořádat. Za to jim patří velký dík a obdiv. Zadruhé proto, že jsem po republice kvůli achilovce nevěděla, jestli vůbec budu závodit - měla jsem chuť sezonu i zabalit. Ale pak jsem si odpočinula a docela se to dalo dohromady. A jsem ráda i za výkon, i když jsem se hledala. To se však dalo po těch čtrnácti dnech jiného tréninku čekat. Protože jsem předtím neházela z plného rozběhu, tak byl každý hod jiný. Je fajn, že mě nic nebolí.
Čili nelze říct, že byste si před sebe kladla nějakou konkrétní metu, ale spíš jste si chtěla jen dobře zaházet.
Rozhodně. Jsem fakt šťastná, že můžu závodit, že je ta achilovka v pohodě. Po mistrovství jsem podnikla nějaké kroky. V Plzni jsem nemohla ani chodit - a to pak nejde házet. Trénink jsme změnili taky proto, abych si odpočinula hlavou. Před republikou jsem zbytečně tlačila na pilu a to je vždycky špatně.
Líbilo se vám, jak s vámi diváci spolupracovali?
Jo. Říkala jsem si, že když už jsou tady, tak si je roztleskám, i když to jinak moc nedělám. Že bych jim měla dát najevo, že o nich vím a že si toho vážím. Přesvědčili jsme se o tom, že atletika nebo jakýkoli jiný sport bez diváků je o ničem. Je skvělé, že to v Česku jde i s nimi.
