Jak jste přivítal Machův comeback?
Míra je kamarád, strávili jsme v Ústí spolu nějaké roky, takže super.
Neříkal vám, ať si obnovíte registrační průkaz? Přece jen jste skončil ani ne před rokem.
Neříkal. Už hrát nechci. Maximálně bych hrál 2. ligu, ale teď mám trenérskou smlouvu, takže už ne. Registračka už mi asi neplatí.
Takže 2. liga nehrozí?
Kdepak. Tohle je namáhavá práce, musíte se jí věnovat a ne ještě jezdit někam hrát. Teď by to časově nešlo skloubit. Uvidíme, co bude za rok. Ale myslím, že jen o rok víc. Už nepočítám s hraním.
Mach byl váš nadřízený, teď jste spíš parťáci. Je to jiné?
Už když tady Míra trénoval předtím, nebylo to tak, že by byl extrémně nadřazený. Nás starší hráče hodně využíval, měl s námi strašně dobrý vztah, to bylo úplně skvělé.
Přes noc trenérem. Rekordman první hokejové ligy Roubík ukončil kariéru |
Jak jste si rozdělili role?
Míra je hlavní, ale o všem se radíme, rozhodujeme spolu. Není to striktní. Já se ale pořád dál budu učit a podle mě se budu učit ještě dlouho. Nikam se necpu. Moje pozice bude spíš stát za ním a radit klukům v těch detailech, v jednoduchosti, co je pro hokej potřeba. A zůstávat s nimi déle na ledě.
Čili pilovat dovednosti?
Samozřejmě. Hlavní trenér má na starosti víc taktiku, říct, kdo bude hrát, důležité věci. Ostatní záležitosti mají dělat asistenti, to jsem já a Jirka Merta. A to mě baví. Mertič má trenérské áčko, je zkušený kouč, bude mít víc na starosti rady obráncům, já zase útočníkům. Máme to dobře nastavené.
Prožil jste první léto bez přípravy. Jaké to pro vás bylo?
Nezvyk, ale v tomhle věku se na tenhle nezvyk zvyká úplně v pohodě. Dá se to přežít bez přípravy. Sice sportuju, ale spíš si cvičím sám, nic moc velkého.
Máte mladý tým. Jak silný bude?
Uvidíme. Osmdesát procent kluků jsem na prvním tréninku neznal. Což je i dobře, nikoho nemám zaškatulkovaného. Strašně se těším vždycky na odpolední herní tréninky a zápasy, kde je vidím v akci a zjišťuju, co kdo umí. Doladíme to, sladíme, co půjde k sobě, co ne.
Slovan žil v létě v nejistotě, zda 1. ligu udrží. Jak jste to prožíval?
Bylo to strašně střídavé. Čtrnáct dní to vypadalo fantasticky, pak čtrnáct dní na houby, potom zase dobře. Jsem strašně rád, že to takhle dopadlo. Honza Čaloun to řídí seshora, rozumí tomu. Máme role rozdělené a společně se snažíme zachránit Slovan a zase ho posunout dopředu. Ještě v květnu se zdálo, že je tady málo peněz, a bůhví, co budeme hrát. Nakonec je takový přetlak hráčů a ještě se jich spousta nabízí, že je ani vzít nemůžeme. Takže teď dobrý.
 |
Koronavir zamával s trhem?
Trochu nejspíš jo. Smlouvy se asi nedávají dopředu. Všechno je tu nastavené od července a srpna, a kluci to berou. Fakt nic nemají, proto se dost hráčů samo nabízí.
Hlavní personou je útočník Michal Trávníček, exkapitán Litvínova, který v úterý pomáhal partnerské Mladé Boleslavi.
Má roli bojovníka, kapitána, správného chlapa, který bude kluky učit, co potřebují do života a na led.
I vy jste byl vůdce, ale jiný, že?
Ano. On je bojovník, kluci to musí vidět. Nechci říkat Trávovi, že musí makat, a ostatním, ať na něj koukají. To musí přijít samo, když uvidí, jak padá do střel, hraje obětavě, dělá černou práci. A pokud se to od něj naučí, mají šanci se někam posunout.
Co bude váš ideál v sezoně?
Když najdeme dva tři střelce, dva tři bojovníky, dva tři rozdavače. Což jsou dvě a půl až tři lajny a může se hrát o dobré místo.
