„Ale další bych přidal už jen na výpomoc, když nás bude málo,“ řekl 42letý legendární útočník, který se v říjnu stal v ústeckém Slovanu přes noc z hráče trenérem.
Jak jste si společnou rozlučku s Martinem Volkem v Ústí užil?
Byla strašně příjemná. Pozval jsem si z 90 procent nejlepší kamarády, s kterými jsem hrál. Fantastické! Naplnil bych i víc míst. Měl jsem tu rodiče, přítelkyni, děti, ségru s dětmi. Bylo nás jak Hujerů, asi patnáct. Jsem rád, že přišli nějací fanoušci, a doufám, že se jim exhibice líbila.
Co s vámi udělalo setkání s bývalými spoluhráči?
Když sem kluci přijeli, smáli se. A o to mi šlo. Aby měli dobrou náladu a užili si to. O tom to je.
Dojala vás rozlučka?
Nebylo to ani moc o dojetí, ale právě ty úsměvy vám dají sílu a chuť do života. A jsou vzkazem, že jste hokej dělali dobře.
Do mikrofonu jste naznačil, že končit úplně nemusíte.
Abychom to uvedli na pravou míru, byla to rozlučka s extraligou. Tu už hrát nebudu, zato 1. a 2. ligu ano. (smích) Ne, to je samozřejmě odlehčení. Ale je možné, že nás bude tak málo, že bych na výpomoc zaskočil. Ne žádné velké hraní. Třeba zápas dva. Jinak jsem trenér. A příští rok se uvidí, jestli bych někde naskočil, ale spíš v nižší lize než v první. Jen pro radost.
Chcete se udržovat?
Ano, jsem na to zvyklý celý život. Nikoho nebaví jenom ležet.
U ústeckého áčka jste asistentem, jak vás to naplňuje?
Našel jsem se v tom. A našel jsem si pozici, kterou chci dělat.
O jakou pozici jde?
Pod hlavním trenérem, zůstávat s kluky déle na ledě. A učit je ty jednoduché věci, díky kterým padají góly a jsou nahrávky. Od buly přes střelbu, krytí kotouče, různé timingové věci. Být dovednostní kouč.
Hlavní kouč být nechcete?
Život ukáže nějakou cestu, ale ono to třeba nakonec dopadne jinak. Teď chci pokračovat v tomhle. Baví mě to. Jako hlavní trenér nemůžete dělat ty věci, co chci já. On určuje taktiku a řekne, kdo dneska hraje a nehraje. Když klukům chcete vysvětlovat ty moje věci, tak s nimi musíte být kamarád. A když s nimi budete kamarád, nejde ho pak posadit na střídačku. Líbí se mi předávat tyhle dovednosti.
Sledujete moderní trendy?
Hokej už je vymyšlený, nějakým způsobem funguje, na novinky už nepřijdete. Ale umět ty dovednosti hráčům předat zvládne málokdo. Všechno do sebe načerpat a pak jim to správně vysvětlit. Spousta lidí si to načte z knížek, nakouká z videa, ale to není ono. Všechno je podle mě v jednoduchosti.
Vy zkušenosti umíte předat?
Čerpal jsem z toho, co mě celý život učil táta. Vím, že když něco budete trénovat a uděláte to o stokrát víc než kolega vedle, tak to prostě budete umět líp. O tom je celý hokej a všechen sport. O správném trénování a také o trpělivosti.
Bojíte se o osud Slovanu? Už dva jednatelé rezignovali, ač Jiří Zdvořáček zůstává do konce sezony.
Je to hodně na vážkách, ale věřím, že jsou dobré roky, špatné roky, potom přijdou za dobré. Věřím, že se to v Ústí zase zvedne a hokej tu zase bude dobrý. Uvidíme v dubnu, to se rozhodne o osudu klubu. A pak se rozhodnu i já, kde budu pokračovat.
Sbohem, legendy! Každý by je chtěl za spoluhráče Ústecké hokejové legendy Jaroslav Roubík (vlevo) a Martin Volke se loučily s kariérou. Asi jde o světový unikát: Jaroslavu Roubíkovi pod stropem ústeckého zimáku visí už tři dresy. Dva za tisíc bodů a zápasů v 1. lize, třetí s jeho číslem 41, včera vyřazený ze sady Slovanu. Legenda české druhé nejvyšší soutěže se při exhibici loučila s hokejovou kariérou, s ním i další ikona Slovanu brankář Martin Volke. „Chvílemi mě chytlo i dojetí,“ otíral si oči gólman řečený Vlčák. Hlavní aktéři slavnosti, kteří už trénují v áčku Ústí, složili tým HC4177 podle čísel svých dresů. A se svými kamarády přehráli Gardu Slovanu 9:4. Roubík dal dva góly. „Oba jsou pohodáři a asi každý by je chtěl mít za spoluhráče,“ uvedl bývalý dlouholetý brankář v NHL Ondřej Pavelec, kterému se to poštěstilo. Stál v brance vítězů. Roubík s Volkem vstoupili do klubové síně slávy, na červený koberec je doprovodily rodiny, dostali dárky. „Škoda, že přišlo jen tisíc lidí. Před pár lety jich chodilo 6,5 tisíce, na takové hvězdy mohli taky,“ litoval ústecký jednatel Jiří Zdvořáček, který rozlučku vymyslel. |
