Sedm let manželé obývali novostavbu na pražské Zbraslavi, kde vychovávali i dcerku Anabel. Když se však rodina sympatické zpěvačky začala pomalu rozrůstat, museli se poohlédnout po něčem větším.
„Roční mezizastávku jsme měli v Litoměřicích, kde můj muž tenkrát hrál hokej,“ vysvětluje Kateřina Brzobohatá a přiznává, že v městečku s necelými čtyřiadvaceti tisíci obyvateli nebyla šťastná.
 |
Kroky manželského páru tak vedly zpět do Prahy. Byt o velikosti 3+1, který drobné blondýnce a jejímu muži učaroval, byl pro rodinu skvělým řešením. „Je v krásné lokalitě. Je tu klid, příroda, vše máme po ruce. Školu i školku máme tři sta metrů od baráku, dokonce i maminka bydlí kousek odsud, takže když potřebujeme pohlídat děti, není to problém,“ pochvaluje si.
V Hodkovičkách se manželům líbí natolik, že coby nájemníci dokonce přemýšlejí o odkoupení bytu. „Majitel nám možnost koupě nabídl, takže to s manželem zvažujeme. Vilka má další čtyři místnosti na půdě a obrovský sklep. Jsme však v lokalitě, která je finančně hodně náročná,“ krčí rameny a nevylučuje tak možnost dalšího stěhování.
Přestože si byt získal zpěvaččino srdce, musel projít základní rekonstrukcí. „Neprováděli jsme žádné dispoziční změny, nicméně v podstatě každá místnost potřebovala nějakou úpravu. V obývacím a dětském pokoji došlo na renovaci parket, stejně tak v kuchyni a v chodbě bylo potřeba položit novou podlahu,“ říká. Nastěhování se neobešlo ani bez malování.
Přestože má odmalička v oblibě fialovou barvu, na zdech jí byla proti srsti. Neimponovala jí ani vestavěná knihovna v obývacím pokoji. „Naštěstí nám ji majitel dovolil zadělat. Styl, který tu původně byl, jsme se snažili sjednotit do jednoho tónu barev. A to se nám, myslím, nějakým způsobem povedlo. Něco jsme do toho samozřejmě vrazili, ale stálo to za to,“ dodává.
Vše má po ruce
Dominantou prosvětleného obývacího pokoje je prostorný gauč, nad nímž se vyjímá velká fotografie New Yorku s mrakodrapem, tzv. Žehličkou. Své místo hned u dveří našla také robustní komoda, na níž mezi rodinnými fotografiemi vyniká cena Zlatý Otto, kterou kapela Holki získala v roce 2001.
Knihy v pozadí dávají tušit, že Laurinka a Anabel jsou velkými čtenářkami.
Kdo čeká, že zpěvaččinu domácnost zdobí rovněž zlaté a platinové desky, které dívčí kapela získala dokonce několikrát, je na omylu. „Na Zbraslavi jsem je měla vystavené, teď jsou schované u mamky. Kdybychom byt odkoupili a nebyli tu jen v pronájmu, věnovala bych jimi celou ložnici,“ směje se Kateřina.
Její pýchou je rovněž skleněná podsvícená vitrína, jež v noci vytváří krásné zátiší a domácí pohodu. Z obývacího pokoje se dá plynule přejít do útulné kuchyně. Otáčet se v ní umí i hokejista.
„Není to vyloženě mé království, manžel také vaří. Mají to v rodině a naštěstí je typ muže, který rád pomůže,“ dme se pýchou. V kuchyni vedle jiných nepostradatelných spotřebičů nechybí ani momentálně nejvyužívanější věc v domě – pračka se sušičkou. Tu maminka tří nezbedných ratolestí pouští i čtyřikrát denně.
Holčičí království
Zatímco manželský pár usíná v útulné ložničce, k níž patří i menší balkonek s výhledem na velkou zahradu, kde mají děti veškeré vyžití, čtyřletá Laura a šestiletá Anabel mají své vlastní růžové království. Přestože holčičky vlastní nespočet hraček, díky úložným prostorům, které má dětská dvoupatrová postel, působí pokojík prostorně a uklizeně zároveň.
Nachystanou dětskou postel tady má i nejmladší člen rodiny, který prozatím spí v bezprostřední blízkosti rodičů. Trápí ho totiž dětské děsy. „Občas pláče ze spaní, takže mu čtyřikrát za noc podávám dudlík. Naštěstí spinká v postýlce a ne u nás v posteli.“
I v této místnosti je důraz kladen na detaily. Vedle plyšových písmenek se jmény všech tří ratolestí je zde i sbírka medailí z období tatínkova trénování. Stejně jako v jiných dětských pokojících, ani tady nechybí prostorné skříně zaplněné dětskými módními kousky a nepostradatelný CD přehrávač.
„Na dobrou noc si dcery pouštějí pohádky, ale musím přiznat, že jsou velké fanynky Holek. Na Anabelce je vidět, že je strašně pyšná, že jsem zpěvačka, a vzhlíží ke mně. Oproti Laurince má ale jen částečný hudební sluch,“ uzavírá své povídání trojnásobná maminka s tím, že zatímco čtyřletá dcera má hlas jako zvon, její starší sestřička je zase šikovná na sport. Ostatně sportovec může být i z nejmladšího neposedy, který má podle svých rodičů tělesné předpoklady na to stát se hokejistou.
