„Roman je pořád hráčem Dallasu, takže s námi prozatím nemohl podepsat hráčskou smlouvu. Dohodli jsme se ovšem, že po splnění všech povinností, které Romanovi vyplývají z jeho dosud platné smlouvy v NHL, se stane hráčem Vítkovic. A mám velikou radost, že jsme se dohodli na dlouhodobém kontraktu,“ uvedl sportovní ředitel ostravského klubu Roman Šimíček.
„Vliv měla nejen hokejová stránka, ale i rodinná. Pochopil jsem, že je čas se vrátit. Takže na to došlo, ale situace je teď trošku jiná. Přesto jsme se s manželkou rozhodli, že už nebudu v NHL pokračovat a zůstaneme doma,“ prohlásil Polák který v NHL hrál za St. Louis Blues, Toronto Maple Leafs, San Jose Sharks a naposledy Dallas Stars.
Romane, do konce června máte platnou smlouvu v Dallasu. Budete se vracet, pokud by se ročník dohrával?
To je otázka, na kterou odpověď sám nevím. Jsem tam vázaný smlouvou, mám tam povinnosti a ty se musí splnit. Jestli se tam budu muset vracet, tak se vrátím a dohraju to. Potom nastoupím rovnou tady ve Vítkovicích.
Manažer DallasuJim Nill o postoji Poláka k návratu: „Nemůžeme nikoho nutit, aby přijel, když se mu nechce. Pokud si kdokoliv přeje zůstat doma, je to jeho rozhodnutí. Romanova smlouva stejně vyprší s koncem sezony, takže se zase tolik neděje.“ Zdroj: Dallas Morning News |
Umíte si to představit?
Popravdě si to představit vůbec nedokážu, ani nechci. Vlastně mě ta představa docela děsí. Ne že bych byl nejstarší, ale přece jen jsem starší ročník, takže příprava je delší, specifická. A teď je to takové trochu vězení, čas na přípravu není takový, takže hrozí různá zranění.
Dává podle vás vůbec smysl dohrávat sezonu?
Co se týče hráčů, myslím si, že to smysl moc nedává. Jestli je to formátem 24 týmů, a když další ročník začne až někdy v lednu, tak kluci, kteří nejsou v tom turnaji play off, nebo jak bych to nazval, což je asi nějakých sedm týmů, budou mít asi deset měsíců pauzu a začnou až v lednu. Ostatní budou mít pauzu jen šest týdnů nebo já, kdybych nastoupil ve Vítkovicích, neměl bych pauzu žádnou a naskočil bych rovnou do soutěže. Za hráče to nedává žádný smysl, ale na druhou stranu za majitele klubů a NHL to asi smysl dává, když po tom stále tak touží.
Lze hlas hráčské asociace NHLPA cítit takhle silně?
Nevím, jestli to je cítit. Jsem v kontaktu s pár kluky. Měli jsme pár společných hovorů jako tým a samozřejmě ne každý to takhle chce říct. A ne každý je v situaci jako já, že další rok už nechce pokračovat. Ne že by to pro mě bylo demotivující, ale prostě motivace už není taková jako pro ostatní hráče, kteří jsou stále vázáni smlouvou, nebo ji naopak nemají a bojují o ni. Tito hráči jsou v jiné situaci. A pak je zase dost hráčů jako já, kteří už nechtějí pokračovat.
Loni jste byl kousek od úspěchu ve Stanley Cupu. Nebyla by to škoda, přijít o možnost rozloučit se s NHL pohárem?
Kdyby se to vyhrálo, určitě by to byl krásný pocit. Já už jsem ale byl ve finále Stanley Cupu, a když se pak prohraje a skončíte druzí, je to naopak velké zklamání. Nevím, co je lepší. Já osobně si myslím, že této sezoně se nebude dávat takový důraz jako vždycky a o týmu, který třeba Stanley Cup vyhraje, se bude říkat, že to není vítěz opravdového Stanley Cupu. Může vyhrát opravdu každý a týmy, které mají více mladých hráčů, se do toho dostanou rychleji a budou mít šanci na úspěch.
„Od toho jsou starší hráči, jako jsme my. Aby ostatní dostali sebedůvěru.“
Vy chcete svět NHL opustit. Co rozhodlo pro Vítkovice?
Vítkovice vždycky byly číslo jedna, proto to rozhodování bylo docela jednoduché. Primární cíl byly Vítkovice. Kdyby to nevyšlo, připadaly v úvahu jiné kluby, třeba Třinec. Byl jsem celou dobu v kontaktu s panem Peterkem (sportovní manažer třineckých Ocelářů - pozn. aut.). Taky čekal na to, jak se rozhodnu. Ale jak jsem říkal, primární cíl byl dohodnout se s Vítkovicemi. A to se povedlo.
Nepřesvědčovali vás za mořem, abyste ještě zůstal?
Zájem tam byl, můj americký agent pořád říkal, ať nic neuzavírám, že ještě něco určitě sežene. Ale v mém věku a s rodinou už to není tak jednoduché a rozhodování je pak o to lehčí.
 |
Díval jste se na vítkovický kádr? Co mu říkáte?
Je to složené velmi dobře, si myslím, už jen proto, že jsem přišel já... (směje se) Vážně – myslím si, že když se vrací zkušení kluci zpátky a chtějí zase hrát za Vítkovice, tak je to super pro ten klub. Zatím je to parádně postavené a můžeme překvapit.
Je to velká výzva hrát v klubu, odkud jste pronikl do světa velkého hokeje?
Všude, kde hraji, chci uspět. Ale úspěch někdy trvá. Byl jsem toho součástí v St. Louis. Když se vychovává klub a je to cíleně vedené směrem, že se hráči musejí nejprve stvořit nějakým způsobem, pak to chvilku trvá. Od toho jsou tam starší hráči, jako jsme my. Aby ostatní kluci dostali sebedůvěru a zkušenosti. Nemůžeme hned všichni chtít medaile a být první. Už jak jsme vedli jednání s Romanem Šimíčkem a Patrikem Rimmelem (manažer vítkovického klubu - pozn. aut.), říkal jsem, že chci, ať to má stoupající tendenci. Kdyby mi řekli, že to bude příští sezonu na mistra, tak se zvednu a z jednání odejdu, protože to nemá hlavu ani patu. Když mi ale řeknou, že jsou tam cíle, které se musí splnit, a bude to mít stoupající tendenci, tak to dává smysl.
Extraliga bude pro vás po letech nová. Budete si muset zvyknout na posuzování rozhodčích, styl hry?Do Vítkovic se kromě vás vracejí také Zbyněk Irgl a Lukáš Krenželok, se kterými jste v klubu kdysi začínal. Pomohlo to i vašemu návratu?
Už jsem psal Lukášovi Krenželokovi. Hrávali jsme spolu, tak jsem mu ten návrat trošku dopředu avizoval – že se asi uvidíme a budeme spoluhráči. Byl rád a já taky. Jsou to známé tváře. Už tehdy nám kamarádství fungovalo, tak to můžeme zase stmelit. To je strašně důležité, aby tým byl partou i mimo led. Ať jsme spolu. Když se někdo rozhádá nebo kluci nejsou rádi spolu, tak to vázne i na ledě. To nebude problém, zvyknu si celkem rychle.
Polák a Faksa: Jsme kámoši z Dallasu, kteří se učí být lepšími lidmi |
Lukáš Krenželok zmínil, že Zbyněk Irgl je tréninkový maniak. Co říká o vás?
To nevím, ale Zbyňa je opravdu maniak, který dře. I kvůli tomu bude mít roli tahouna, protože nevynechá žádný trénink a je vždy stoprocentně připravený.
A jaká bude vaše role? Budete na ledě za zlého muže?
Budu se snažit dát všechno tak nějak rozumně dohromady.
Změn doznalo také vedení vítkovického klubu, vrátila se do něj řada známých tváří. Jak tohle vnímáte?
Už jsem to zmínil na začátku, že je to samozřejmě jeden z důvodů, proč jsem se vrátil. Je vidět, že o ostravský hokej je zájem, jsou tady lidé, kteří zde hokejově vyrostli, a i to mi v rozhodování pomohlo.
Říkal jste, že velkou roli hrála také rodina, respektive školní docházka. Nastupuje některé z vašich dětí po prázdninách do první třídy?
Starší dcera půjde do druhé třídy. Koronavirus nám paradoxně pomohl, že jsme přijeli a ona nastoupila do online výuky jedna na jedna na doučování, aby to všechno dohnala v češtině a mohla nastoupit do druhé třídy a nemusela opakovat první třídu. Už předtím jsme totiž požádali o odklad, takže v osmi nebo devíti letech by jako prvňáček nevypadala úplně dobře, děti by se jí mohly smát. Pořád děláme všechno pro to, aby mohla nastoupit do druhé třídy.
Ale pokud je figurou po vás, tak si na ni vrstevníci netroufnou, ne?
To je pravda. Na holčičku je trošku po mně. Teď je to krásné, ale doufáme, že se to trochu zlepší a nebudeme ji mít doma třeba do padesáti let. (směje se)
