Na milánském hřbitově Maggiore mají sekci Campo 87, kde jsou uloženy ostatky lidí bez domova či bez příbuzných. Ostatky, k nimž se nikdo nepřihlásil.
Kromě nich tam však v uplynulých týdnech končili i lidé, kteří podlehli koronaviru. Ti nyní mají na svých hrobech jen obyčejný bílý kříž z plastu se svým jménem a číslem pohřebního místa. Bílých křížů je tam teď 128.
Připomeňme, že sever Itálie patřil k nejvíce zasaženým regionům na světě. Nemocnice nezvládaly nápor pacientů, márnice nestíhaly neustálý příval mrtvých. Region Lombardie spolu se svou metropolí Milánem eviduje téměř polovinu italských obětí nákazy a více než 90 tisíc nakažených.
„Během stavu nouze bylo vše velmi intenzivní a chaotické a jistě se staly chyby. Ale teď se situace zlepšila, a rodiny by tak měly mít možnost získat těla zpět a uspořádat svým milovaným řádný pohřeb,“ říká právník Walter Marini, který zastupuje pozůstalé po Vittoriu Domeniconim.
Devadesátiletý expolicista a řidič autobusu byl jednou z prvních obětí koronaviru v Miláně. Zemřel 5. března, ještě před tím, než se celá Itálie na pokyn vlády uzavřela. Za běžných okolností by jeho rodina měla měsíc na to, aby se k nebožtíkovi přihlásila a začala řešit pohřeb.
Jenže osm dní po Domeniconiho smrti milánský primátor Beppe Sala podle serveru Corriere della Sera rozhodl, že se lhůta zkrátí na pouhých pět dní. Mrtvých bylo zkrátka až příliš na to, aby mohly márnice čekat na příchod jejich rodin. Navíc se potřebovaly zbavit nakažených těl.
Příbuzní zesnulého seniora nový deadline propásli, sami totiž onemocněli nemocí covid-19. kterou koronavirus vyvolává. A když do márnice zavolali 20. března, bylo už pozdě. Domeniconiho pohřeb v sekci Campo 87 už byl v běhu.
„Volali do několika úřadů a pokoušeli se to zastavit, ale řekli jim, že to není možné, protože celý proces už dávno začal. Napsal jsem na milánskou radnici několik mailů, abych vyřešil alespoň otázku dvou let, ale odmítli mi požadovanou schůzku,“ pokračuje právník.
Naráží tak na další problém pozůstalých. Podle italských zákonů se mohou těla lidí, kteří zemřeli na infekční chorobu, vyzvednout až dva roky po smrti. Na to ovšem příbuzní zesnulých nechtějí čekat. V podobné situaci jako Domeniconiovi jsou podle listu The Guardian nejméně tři rodiny.
Jednou z nich jsou i pozůstalí po podnikateli Giannim Fossatim, který zemřel 24. března. Jeho žena se právě zotavovala z nákazy v téže nemocnici, jeho bratr se smutnou novinu dozvěděl od známých. S pomocí radního Lorenza Lippariniho se mu bratrův hrob nakonec podařilo najít - od 4. dubna je v sekci Campo 87.
Zapomenuté hrdiny z Itálie trápí noční můry po prožitých hrůzách |
„Můžu si jen představit, co se v té době v nemocnicích dělo. Byly přetížené, neměly dost personálu a možná provedly jen zběžné pátrání po rodině (zesnulého). Radnice pak pohřby nechávala proběhnout na základě informace, že se k tělům nikdo nepřihlásil,“ říká Lipparini.
Milánská radnice nyní slibuje, že náklady na exhumace nesprávně pohřbených sama uhradí. Časem chce také plastové kříže nahradit elegantnějšími náhrobky a zasadit v sekci Campo 87 trávu.
S dvouletou lhůtou však nemůže nic dělat. „Nemáme kouzelnou hůlku. Jediné, co můžeme dělat, je zůstat rodinám nablízku a zajistit, že jejich blízcí dostanou důstojný pohřeb,“ vzkazuje truchlícím radní Roberta Cocco.
Rodiny v Itálii ze strachu z koronaviru pohřby často rušily:
