Do prvního tuzemského tenisového podniku od začátku koronavirové krize vstupoval jako hráč s nejhorším žebříčkovým postavením, u jeho jména na rankingu ATP svítí číslo 405.
ZPRAVODAJSTVÍz finálového dne turnaje O pohár prezidenta ČTS |
Na domovské antuce pražské Sparty se však Vrbenský předvedl v solidní formě. Nejprve získal skalp nejvýše nasazeného Jiřího Veselého, poté si poradil s Jiřím Lehečkou a ve finále v třísetové řeži přemohl Zdeňka Koláře.
„Oba jsme si to užili, byl to vyrovnaný boj, o dva míčky jsem vyhrál, jsem za to velmi rád,“ hodnotí vítězství 6:4, 6:7 (5:7) a 10:8.
V závěru úřadoval tvrdou hrou od základní čáry, střádal vítězné míče. Velký kontrast proti úvodu utkání, kde naopak aktivitou hýřil jeho sok. „Nastoupil jsem nervózněji, v prvním setu jsem prohrával 1:3,“ rekapituluje Vrbenský.
„Pak jsem ale získal brejk zpět a začal jsem se cítit trochu líp. Dá se říct, že do stavu 6:4 a 4:3 jsem měl zápas ve svých rukách.“
V ten moment se však Kolář vzchopil, dovedl set do zkrácené hry a v ní si vynutil rozhodující supertiebreak. „On zahrál dobře a pak to bylo vyrovnané až do konce,“ líčí Vrbenský, který o titulu rozhodl vydařeným bekhendovým returnem po čáře.
Na turnajích jsem zvyklý na ještě méně lidí
A nečekanému vítězi ani nevadilo, že jeho triumfu přihlíželo obecenstvo pouze z řad sponzorů, organizátorů a reportérů. „Hraju převážně na Futurech a tam je ještě méně lidí,“ prozradil, že kulisu v areálu Sparty vnímal jako posun vpřed. „Cítil jsem se tady jako na opravdovém turnaji, navíc jsem tu poprvé v životě hrál před kamerami. Což je pro mě další dobrá zkušenost,“ uvědomuje si.
Poražený finalista Kolářo situaci mužského tenisu „Neviděl bych to tragicky, je potřeba čas. Nemáme přístup k velkým ATP turnajům, na kterých dostávají pořádající země divoké karty a jejich mladší hráči se tam mohou oťukat. Jsme malá země, ale nemyslím si, že bychom makali méně než v ostatních zemí. Myslím, že spousta Čechů má na to dostat se do první stovky nebo ještě výš, jako byli Tomáš Berdych a Radek Štěpánek. Je to i otázka velkých turnajů a zkušeností z nich.“ |
V budoucnu by dvacetiletý talent rád prorazil do nejvyšších tenisových pater, byť přiznává, že se pohybuje trochu v ústraní v porovnání s vrstevníky Jiřím Lehečkou a Jonášem Forejtkem.
„Psalo se spíše o nich, kluci jsou mladší a mají lepší výsledky. O to víc jsem ale rád, že jsem dokázal tento úspěch a doufám, že co nejvíce nás mladých se dostane dopředu, abychom měli větší sílu než teď,“ přeje si Vrbenský, jenž v roce 2016 ovládl Pardubickou juniorku, o rok později se probojoval do finále juniorské čtyřhry ve Wimbledonu.
V dětství volil mezi tenisem a fotbalem, radovánka s menším míčem u něj ve 12 letech převážila i díky vlivu otce. „Taťka je tenisový trenér, začínal jsem s ním ve čtyřech letech,“ vysvětluje. „Od začátku jsem byl pro individuální sport.“
A ambice si v něm vytyčuje smělé: „Mým idolem je Roger Federer, jednou bych chtěl být v top 10 a hrát turnaje ATP. Tady na turnaji v Praze jsem odehrál tři skvělá utkání a doufám, že na ně navážu.“
Vítězství, nechť je pro něj odrazovým můstkem. Vždyť si dokázal, že v záběrech kamer, které jsou v nejvyšších tenisových kruzích samozřejmostí, našlapovat umí.
