Nadějné výsledky z klinického testu oznámil americký vládní Národní ústav pro alergii a infekční nemoci. Zveřejnil předběžné výsledky klinické studie ACTT, která má za úkol ověřit účinnost léku remdesivir v boji proti těžkému průběhu nemoci covid-19.
Experimentální lék Remdesivir
Studie se zúčastnilo 1 063 pacientů, část z nich dostávala během pobytu v nemocnici experimentální lék remdesivir od firmy Gilead Sciences, druhá část dostávala neúčinnou látku (placebo). Protože šlo o dvojitě zaslepenou studii, ani ošetřující lékaři nevěděli, zda podávají pacientovi lék, či placebo. Takováto kontrola se dělá jen tam, kde neexistuje žádná známá účinná léčba – kdyby existovala, musel by se experimentální přípravek porovnávat s ní.
Remdesivir je poměrně náročný na výrobu
Zatím jde o první předběžné výsledky, nikoli o recenzovanou studii. Přesto je důvod k opatrnému optimismu. A pro firmu Gilead je to důležitý výsledek i proto, že před týdnem vyvolala velký ohlas omylem zveřejněná zpráva z Číny o tom, že jedna z klinických zkoušek skončila neúspěšně. A stejně jako tehdy akciové trhy zareagovaly na údajný neúspěch remdesiviru propadem, na zprávu o úspěchu zareagovaly posílením nejen akcie Gileadu, ale obecně akciové trhy v USA i v Asii. Ukazuje to, že i makléři na remdesivir hodně sázejí jako na potenciální nástroj proti pandemii.
Povzbudivé a statisticky významné výsledky
Co přesně ze stručné předběžné zprávy víme? Všechny důležité výsledky, které byly zatím ze studie APTT zveřejněny, se vešly do jediného odstavce.
- Česky
- Originál
Statistická významnost takových výsledků je vysoká. Samozřejmě jde jen o jednu z řady klinických testů (jiná studie, publikovaná v časopise Lancet naopak účinek nezaznamenala), ale tyto výsledky jsou i tak nadějné.
„Není to 100% lék, ale je to velmi důležitá ukázka toho, že lék může blokovat tento virus.“
Anthony Fauciředitel Národní ústav pro alergii a infekční nemoci
Zároveň je patrné, že remsedivir není všelékem. Nezabral u všech a nevyléčil všechny. Byl podáván pouze lidem, u kterých byl průběh nemoci covid-19 těžký, a snížil u nich úmrtnost o 3,6 procentního bodu, tedy téměř o třetinu. U hypotetické tisícovky lidí ve vážném stavu by to znamenalo 36 zachráněných životů. To není málo. Ale stačí to k tomu, abychom covid-19 přestali považovat za „novou hrozbu“?
Samozřejmě je brzy na velké závěry. Remdesivir – stejně jako další potenciální terapie – je potřeba vyzkoušet v různých kontextech, dávkách a postupech. Zatím se mluví o „mírném zpomalení“ nemoci: „Nevypadá to na 100% lék, ale je to důležitá ukázka toho, že lék může proti viru účinkovat,“ komentoval výsledek ředitel Národního ústavu pro alergii a infekční nemoci Anthony Fauci, toho času poradce amerického prezidenta.
Český biochemik Tomáš Cihlář
Další testy ukážou, jak moc může remdesivir – lék vyvíjený pod vedením českého vědce Tomáše Cihláře – změnit dynamiku boje proti novému koronaviru.
Kde se vzal remdesivir
V současnosti probíhá minimálně šest klinických zkoušek remdesiviru. Menší testy už proběhly, ale nedokázaly o účinnosti léku mnoho říci. Vůbec první zprávy pocházely z velmi malého vzorku 12 pacientů, kteří v USA dostali lék mezi 25. lednem a 5. únorem letošního roku. (První pacient, který byl léčen remdesivirem, přišel do nemocnice 19. ledna.) Sedm pacientů bylo hospitalizováno, několik z nich mělo dokonce poměrně vážný průběh nemoci. Nikdo z nich nezemřel. Protože ale chybělo srovnání s jinou léčbou, autoři práce výslovně píší, že z těchto výsledků „nejsou schopni posoudit účinnost či bezpečnost přípravku“.
Desátého dubna pak v New England Journal od Medicine (NEJM) vyšla práce, která popisuje výsledky zhruba 60 vážně nemocných pacientů, kteří lék dostali v rámci tzv. compassionate use programu. Znovu tedy nešlo o klinickou studii, která by umožnila jednoduché srovnání s jinou léčbou, a výsledky tedy nejsou průkazné.
Šlo o skupinu velmi nemocných pacientů ve vážném stavu, kteří se do programu kvalifikovali právě kvůli tomu (či proto, že šlo o těhotné ženy a mohlo tedy dojít ke ztrátě dvou životů). Jediné alespoň poněkud relevantní srovnání je mezi různými skupina těchto pacientů. Remdesivir se totiž nedostal zdaleka ke všem pacientům, kteří by se do toho programu mohli kvalifikovat. Například proto, že během epidemie ve Wu-chanu nebyl k dipozici.
Autoři práce v NEJM však upozorňují, že skupina pacientů na remdesiviru mezi podobnými kohortami patřila v řadě ukazatelů k těm nejméně zasaženým. Zhruba po 18 dnech (to je medián) od podání léku byla úmrtnost ve skupině 13 procent. Ve skupinách těžkých pacientů v Číně byla úmrtnost od 17 do 78 procent. V klinické studii intenzivně zkoumané lékové kombinace lopinavir–ritonavir u pacientů s těžkým průběhem byla úmrtnost 22 procent. Ale jak jsme říkali, pacienti v jednotlivých studiích se nedají srovnávat přímo.
Dodejme také, že pacienti s opravdu těžkým průběhem zřejmě nejsou pro remdesivir a další podobné antivirové léky nevhodnější subjekty. Na základě zkoušek u zvířat se očekává, že u pacientů s lehkým průběhem infekce by mohl být účinek pozorovatelný snáze. Pokud by byl účinek stejný u lidí jako u pokusných zvířat, což není zdaleka jisté, na samém počátku infekce by přípravek mohl zpomalit množení viru. A to tak výrazně, že by nemoc měla lehký průběh ještě ve větším procentu případů než obvykle.
Remdesivir měl původně bojovat s ebolou
Přípravek totiž nijak neléčí symptomy, jen by viru měl komplikovat jeho množení v těle. Viry se neumějí dělit samy, potřebují k tomu hostitelskou buňku, kterou „oklamou“, aby vyráběla novou generaci viru. Remdesivir a podobné přípravky (přesněji tzv. analogy nukleotidů) velmi zjednodušeně řečeno slouží v buňce jako falešné stavební díly vhodné pro stavbu dalších kopií viru. Ovšem ve skutečnosti obsahují pokyn k ukončení „stavby“, a množení viru tedy přítomnost přípravku zastaví. Tedy alespoň v ideálním případě, v praxi samozřejmě nemusí postup fungovat. Například proto, že virus zmutuje a „falešné díly“ nepoužije.
Přípravek, který se podává ve formě infuze, by měl sloužit proti poměrně široké škále virů, zatím však nebylo oficiálně schváleno jeho použití ani proti jedinému. V roce 2019 se zkoušel v Demokratické republice Kongo proti viru ebola. Remdesivir si ovšem nevedl příliš dobře a přestal se pacientům podávat ještě před koncem zkoušky. Jiné látky se ukázaly účinnější.
