Psal se 6. duben 1991. Sezona se chýlila ke konci, Maradonova Neapol se chystala na zápas na hřišti FC Turín, ale Diego už u toho nebyl. Skrýval se před světem u rodičů v Buenos Aires, zatímco disciplinární komise italské fotbalové federace vyslala do světa pro něj zdrcující zprávu.
Diego Armando Maradono, patnáct měsíců nesmíš hrát fotbal!
Mohl za to kokain.
Zrádná droga, Maradonovo životní prokletí.
Ne, že by jednou zhřešil a měl smůlu, že ho zrovna dopingoví komisaři vyhmátli. Kdepak. Argentinský rebel si bílý prášek oblíbil už na začátku osmdesátých let, krátce po příchodu do Barcelony. A čím byl starší, tím nutkavější měl potřebu si šňupnout a utéct tím od problémů.
Jaké že mohl mít nejlepší fotbalista světa problémy?
Vždyť na hřišti kraloval, i když trénoval třeba jen dvakrát do týdne. Kolem soupeřů tančil s nevídanou lehkostí, míč ovládal tak geniálně a ladně, jako nikdo jiný. Do té doby podprůměrnou Neapol, kam přišel v roce 1984, dvakrát téměř sám dotáhl k italskému titulu, vyhrál s ní pohár UEFA, celé město mu leželo u nohou.
A právě v tom byla potíž.
Maradona totiž nikdy nedokázal říct ne. Když ho fanoušek v baru pozval na skleničku, dal si s ním hned minimálně dvě. Když ho sváděla krásná dívka, zapomínal na to, že je ženatý s dětskou láskou Claudií a má doma malé dcerky Dalmu a Gianninu. A když se kolem něj začali točit bossové Camorry, neapolské mafie, která ovládala celé město, spřáhl se s nimi.
Vlivní přátelé mu dokázali zajistit všechno, co si přál: od alkoholu přes prostitutky až po kokain. Ale na oplátku musel Maradona skákat tak, jak oni pískali. Když si kápo uprostřed noci usmyslel, že ho představí přátelům, musel sundat pyžamo, sednout do taxíku a bleskově dorazit na určené místo.
Diego Armando Maradona se s neapolskými fanoušky raduje z italského titulu v roce 1987.
Logicky ho psychicky unavovalo, že si nemohl vyjít z domu, aniž by se na něj sesypaly desítky fanoušků. Vytvořili si z něj modlu už ve chvíli, kdy na oprýskaný stadion San Paolo dorazil poprvé: jakmile v červnu 1984 v civilu vystoupil z helikoptéry, aby se představil, užasle sledoval, že se na jeho entrée přišlo podívat osmdesát tisíc lidí.
Milovali ho, na hřišti mu dodávali energii, ale mimo něj mu brali klid, který potřeboval. Zvlášť poté, co prasklo, že zplodil nemanželského syna, se čím dál častěji uzavíral do sebe, vynechával tréninky, občas nestihl letadlo při cestě na venkovní zápas, někdy sám nahlásil trenérovi, ať s ním o víkendu nepočítá.
A řešením pro něj byly drogy.
O jeho vášni pro kokain se šuškalo dlouhé měsíce, ale ze všech dopingových testů vycházel čistý. Čím to?
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz |
„Zřejmě odevzdával vzorky cizí moči,“ vysvětloval prezident klubu Corrado Ferlaino, jak je možné, že se vše dařilo tutlat až do jara 1991. Tehdy si zřejmě Maradona něco nepohlídal, takže po zápase s Bari v polovině března byl test na zakázané látky poprvé pozitivní. A když stejný výsledek potvrdila i opakovaná dopingová zkouška o několik dní později, bylo jasné, že neapolská modla lítá v obřím průšvihu.
Jakmile se výsledky provalily, Maradona stihl vydat emotivní prohlášení, ve kterém nepřímo popíral, že by kdy kokain užil: „Jsem si jistý, že mraky, které se kolem mě stáhly, brzy rozptýlím. Upřímně doufám, že se vrátím a očistím své jméno, které se teď někdo marně snaží pošpinit.“
Pak sbalil a prchl z Itálie domů do Argentiny. Na letišti Ezeiza v Buenos Aires skočil do přistaveného Mercedesu, nechal se dovézt k rodičům a na dálku sledoval, co se bude dít dál: mohl vyfasovat šestiměsíční zákaz startu, ale také dvouletý.
Překvapilo, že řada lidí za něj orodovala a žádala trest na spodní hranici. Třeba německý biochemik a bojovník proti dopingu Manfred Donike varoval: „Pokud ho potrestáte, bude to z principu špatně. Kokain mu nemohl na hřišti nijak pomoct a když z toho uděláte dopingovou kauzu, vydáváte se na hodně tenký led. Budete příště postihovat sportovce, kteří pijí alkohol? Nebo kuřáky?“
Také jeho advokát Vincenzo Siniscalchi se snažil disciplinární komisi obměkčit: „Diego zná od patnácti let jen fotbal. Od doby, co ho začal hrát, přestal se mentálně vyvíjet. Můj klient je hvězda s duší patnáctiletého kluka, berte na to ohled, prosím!“
Všechno marné. Maradona dostal patnáctiměsíční flastr, což znamenalo v první řadě okamžitý konec v Neapoli.
Trenér Diego Maradona, argentinský bůh, dává pokyny Lionelovi Messimu během MS 2010.
A pak také pozvolný pád nejobletovanějšího hráče světa. Se střídavými úspěchy ještě prožil angažmá v Seville, Newell’s Old Boys a Boca Juniors, ale kokain si nedokázal odepřít a podruhé byl pozitivně testován během mistrovství světa 1994. Potřetí o tři roky později, což znamenalo definitivní konec jedné pozoruhodné kariéry.
„Svou závislostí jsem dal soupeřům do ruky trumfy,“ přiznal později Maradona. A položil otázku, která dodnes musí vrtat hlavou všem, kdo ho někdy viděli hrát.
„Umíte si představit, jak dobrý jsem mohl být, kdybych nikdy nepoznal drogy?“
