Dvaadvacetiletá vysokoškolačka Tereza Volfová dochází několikrát týdně na interní oddělení, o rok mladší přítel Roman Kravjanský na infekční kliniku, kde leží pacienti s koronavirem či podezřením na něj.
„Blízcí o nás měli nejprve strach, zvlášť moje maminka. Ale nakonec se s tím smířili. Samozřejmě se co nejvíce chráníme a dáváme si pozor. Ale nakazit se můžeme kdekoliv, třeba v MHD mám větší obavy,“ řekla Volfová.
Režim v plzeňské fakultní nemocnici se podle ní změnil. Ubylo vyšetření i zákroků, chodby v jednotlivých částech jsou většinou prázdné. „Skoro nikoho nepotkáte. Na každém rohu jsou dezinfekce. Personál je v klidu, ale zároveň připravený na krizový scénář,“ sdělila.
Na interním oddělení je mnoho seniorů či starších lidí, kteří patří do ohrožené skupiny. Studentka popsala, že pokud se u kohokoliv objeví respirační obtíže, podstoupí testy na onemocnění COVID-19.
Volfová zastává zdravotnickou i pečovatelskou službu. Pomáhá pacientům s hygienou, krmí je, nabírá jim krev, dává infuze a další. „Dělám zkrátka všechno, co je potřeba,“ dodala.
Student pomáhá v nemocnici a na záchrance
Stejný přístup má také Kravjanský. Toho zaměstnávají nejenom povinnosti na infekční klinice, ale ještě na záchrance, kde asistuje při dekontaminaci sanitek. Jde o vozy převážející infikované nebo lidi s podezřením na COVID-19.
„Já nastupuji až v poslední fázi, kdy čistím veškeré povrchy,“ nastínil. Na záchrance a stejně tak na infekci má speciální ochranné pomůcky. „Nesmíme se jen tak po klinice pohybovat. Já jsem v části, kde lidé s koronavirem neleží. Ale třeba sestry z daného pracoviště nesmí po celou dobu směny vycházet. Pro všechny platí přísná pravidla. Po každém kontaktu s pacientem si umyji a vydezinfikuji ruce. A takhle stále dokola. Občas je to k zbláznění, ale musím to vydržet. Opatření jsou opravdu důležitá,“ uvědomuje si.
Partneři jsou připraveni fungovat v nemocnici, dokud to bude nutné. „Nikdo neví, jak dlouho situace potrvá. Lékaři říkají, že si odpočineme možná v červnu nebo červenci. Do školy už se tento semestr zřejmě nevrátíme. Když už jsme se rozhodli být zdravotníky, chceme být teď alespoň užiteční,“ uzavřeli.
