Dodala vám vláda jako stomatologům nějaké roušky? Případně počítáte s tím, že vás jimi ještě zásobí?
Nepočítáme s tím, že nás stát zásobí, protože nás nezásobuje. Nic nám neposlal. My jsme si sami sehnali jako zubaři 90 tisíc respirátorů nižší třídy. Teď ještě sháníme další materiál spolu s praktickými lékaři a s lékaři pro děti a dorost. Nařízení hlavního hygienika se nese ve smyslu, že lékaři mají mít roušky druhé a třetí kategorie, které nám ale stát nedal a zakázal nám si je koupit. Zákonná alternativa pak je, že mají tu praxi všichni zavřít.
Epidemie koronaviru |
Takže si vše řešíte svépomocí.
Nám nic jiného nezbývá, většina lékařů chce v tomhle okamžiku zavřít praxe, což by zničilo nemocnice. Někdo to musí začít konečně řídit. Není to nějaká emoční věc, nejsme na stát naštvaní, ale prostě jsme komora, jsme zvyklí se o sebe postarat. I pro ministerstvo bude dobré, když si budeme tyto věci řešit sami.
Jaký podíl lékařů zvažuje, že v pondělí neotevře?
Je otázka, jestli to zítra nebude 100 procent. Já se snažím to udržet, ale kdybych řekl na emoce, je to strašně moc lidí. Představte si to: je vám 70, chcete umřít? Stát řekl, že respirátory do pátku budou, ale nejsou. Takže lidi už nikomu nevěří. Vidí v televizi, že mají zavolat premiérovi a on jim to osobně dopraví. Tak jestli chce, já mu dám seznam a může to objíždět, ale myslím si, že stát by měl dělat jiné věci. Už skončila doba legrace, je třeba se o ty lidi starat.
Praktičtí lékaři bez ochranných pomůcek by měli zavřít, radí sdružení |
Kdy vám ministerstvo ty roušky slíbilo?
Slibuje nám je neustále a poslední slib byl ve středu, že se to dozvíme přes kraje. Pak nám přišla zpráva od všech krajů, že na stomatologii nic nezbylo a moc toho nezbylo ani na nemocnice. Není žádné centrální rozdělení, že by někdo řekl, rozdělíme já takovým a takovým způsobem. Nám by pomohlo třeba sto, já nežádám milion. Ale stát není schopný vzít sto věcí z hromady, takže to musí začít někdo organizovat, někdo, kdo má v tomhle nějakou profesní zkušenost. My se roušky pokusíme sehnat hlavně pro doktory. Když stát něco sežene a začne fungovat, budeme rádi, vůbec nemáme čas se s někým hádat, ale chceme udržet primární síť lékařů v chodu, protože je kritická. To je myslím i zájem státu.
Z jakých zdrojů si respirátory sháníte?
My sháníme ty nižší třídy normálně od firem, to není zakázané. Je jich málo, složitě se je snažíme dostat po celé zeměkouli. Někteří pro ně vyjeli i do Asie. Prostě děláme, co můžeme. Není to legrace, ale musíme si pomoct. Jsou tu lidi, kterým jde o život. Opravdu to je takhle dobrodružné, lidé mi volají z Asie, z Číny, shání je tam, přemlouvají lidi.
Myslíte si, že budete úspěšní?
My prostě musíme být, nám nikdo nepomůže. Něco už máme předdomluvené s Číňany, s Korejci. Ale teprve až to bude tady, budeme slavit. Zatím se podařilo jen těch 90 tisíc. Ale už se rozběhla i výroba v České republice, to je důležité. Už i někteří lidi šijí obyčejné roušky pro zubaře, myslím, že to nějak zvládneme.
A ty jsou účinné?
Ta bavlněná rouška chrání velmi, velmi málo, ale když na vás někdo prskne a vy ji zahodíte, je to pořád lepší než nic.
Médii proběhly zprávy, že obyčejné roušky nijak nepomůžou.
Po celém světě lidi chodí do tramvají v běžných ústenkách, a tady se rozneslo, že to je na nic, takže lidi to nenosí. Je válka, musíme vycházet z nějakých rozumných věcí – říct „tohle ti pomůže na třicet procent, ale je to lepší, než nic“. Nemůžeme říkat „buď máš tohle, co ti nedáme, nebo to je jedno“.
A co respirátory nižší kategorie?
Něco je účinné na 100 procent, něco na 95 procent a něco na 90. Ale lepší mít roušku s 90% bezpečností než nic. My bychom potřebovali, aby tohle řeklo ministerstvo zdravotnictví a udrží to zdravotnictví v chodu. Ale u hlavního hygienika nám už čtrnáct dní nikdo neodpověděl. Je třeba lidem říkat nejen to, že roušky od nějakého výrobce jsou na 100 procent bezpečné, ale ty nejsou k dostání. Říkejme, jaké riziko je u těch ostatních.
Jak by se podle vás měla vláda zachovat?
Stát řekl, že některé typy respirátorů nakoupí, aby se neprodávaly někam špatně a pak nám jich část dá zadarmo nebo prodá, to jsme úplně nepochopili. Stát je opravdu vykoupil, zakázal, aby si je lékaři mohli koupit, ale pak je dal někam jinam. Vidím v televizi, jak v nich běhají policajti, kteří je vůbec nepotřebují, nebo že je dostali nějací úředníci. I kdyby nám je stát dal rychle, tak to zdrží asi o týden. Takže jsem navrhl, že by to měly dál distribuovat firmy Ty to umí dostat ke každému lékaři v řádu hodin. Ať je tam klidně celník, který bude kontrolovat, kam to celé jde. Ale nemůže to být tak, že to skupuje stát, pak se to pošle do krajů, a ty nevědí, jak to mají rozdělit. Takhle se to v době války nedá dělat. Mě ale nezajímá kritika (vlády, pozn. red.), to je nepodstatné. Prostě každý, kdo tomu rozumí, říká, že takhle se to má dělat.
Vy věříte vládě, že během příštího týdne ty roušky od státu budou?
Já budu rád, když je sežene. Otázka víry – říkají to od ledna, od února. Prostě jestli něco dělají, je to dobré, ale my sháníme dál, protože vsadit na to život lidí, se nedá.
Jak teď koronavirus ovlivňuje práci praktických doktorů?
Někteří doktoři zavřeli. Paradoxně, co teď vnímáme, pacientů je pořád stejně. Lidi, co teď nejsou v práci, to třeba vidí jako příležitost nechat si spravit zub. Stačí jim přitom jen říct, nebyl jsem v Itálii.
Obětují se někteří lékaři?
Takových je strašně moc. Na pohotovostech máme typicky seniory, kterým je přes 65 let, takže jim jde opravdu o život. Ale masivně tam chodí, protože historicky tihle lidi byli zvyklí více poslouchat. Takže když je pohotovost, vždy chodí. Tito senioři drží stát v chodu, co se týče primární péče. Já obvolávám pohotovosti a v každé, která funguje, je vždy nějaká doktorka, které je 70 let. Má takovou tu směšnou papírovou ústenku, a to je jako když vběhne nahý člověk do kulometní palby.
Co byste lidem doporučil?
Aby začaly zítra fabriky filtrovat lidi, co přijdou, a tak dále. Zakázali jsme každou kadeřnici, ale zítra přijde třeba 20 tisíc lidí do nějaké fabriky, tak to se musí vyfiltrovat. Určit někoho s rouškou, kdo by filtroval zaměstnance a návštěvy. Nechat podepsat anamnestický dotazník – cítíte se zdráv, potkal jste někoho kašlajícího, byl jste v zahraničí? Pokud ano, pokud možno rovnou poslat toho člověka pryč, vpustit ho do toho závodu třeba za týden.
