Terezko, čeká vás letos už druhá letní scéna Divadla Kalich. Tentokrát tam bude hrát i váš tatínek. Sice se na jevišti nepotkáte, ale nepřivedla jste ho na tu letní scénu tak trošku vy?
Ne, ne. Tatínek hraje v Komorním Divadle Kalich už delší čas představení Hrdinové. Nevím, jestli se to minulý rok nevešlo na scénu, ale je dobře, že letos už diváci mohou i na letní scéně vidět to, co na jevišti pevné scény. Je to fantastické představení a všem doporučuji na to jít. Všichni tři chlapi jsou v tom kouzelní – pan Satoranský, můj tatínek i Mirek Vladyka.
Fotogalerie |
Máte nějakou osobní srdcovku? Něco na letní scéně, na co se nejvíc těšíte?
Nevidím všechna představení, občas mám prázdniny. Hrdinové jsou srdcovka. Z toho v čem hraju jsme nově přezkoušeli Úhlavní přátele, kde máme teď s Nelou Boudovou dva nové partnery, kteří nám v té inscenaci dělají manžely. Oba kluci jsou skvělí. Karel Zima i Broňa Kotiš to převzali po předešlých hercích s velkou úctou. Baví nás to, má to díky tomu zase novou energii. Kousek s názvem Můj nejlepší kamarád, kde hraje Aleš Háma, je také naprosto exkluzivní. Tak jako těžko vybrat. Pak je představení Čas pod psa. To je pro mě herecká srdcová záležitost, lidé se u toho velmi baví, ale také to má hezký spodní proud. A myslím, že pro mnoho žen i velkou inspiraci, hloubku a nosnost. A pro mnoho vnímavých mužů taky, protože to je o nás ženách a všechno, co se ženám děje, bývá kvůli mužům.
Mluvila jste o ženách. Podepsala byste se pod heslo „Svět se točí kolem žen“ nebo „Svět roztáčejí ženy“?
Ano, do jisté míry si myslím, že ano.
Nemám typicky české manželství, říká Tereza Kostková |
Váš manžel Jakub Nvota vás v některých hrách režíruje. Říká vám někdy, co by se dalo ještě zlepšit?
Manžel režíroval Čas pod psa, Můj nejlepší kamarád a teď dělá Tik Tik. On vůbec není typ, který by říkal, že děláte něco blbě a máte to zlepšit, on vás spíše vede. To je ideální přístup režiséra. Vidí to zvenku, tuší, co děláte a proč, a dává vám najevo, jestli to vychází, nebo ne, jestli se mýlíte, nebo ne, a hledáte tak společnou cestu. To Kuba rozhodně umí a dělá. Mě by mrzelo, kdyby mi neříkal, co mám zlepšit. Chci to vědět.
A dozvíte se to třeba také někdy u snídaně? „Hele, včera...“
Ne, doma vůbec ne. Jediná pracovní věc nepadne doma. My to všechno řešíme normálně s ostatními herci na zkoušce.
Máte nějaký nejoblíbenější film se svým tatínkem Petrem Kostkou, na který se vždy ráda podíváte?
Mám. Asi to, co celý náš národ. Zítra vstanu a opařím se čajem. To my si speciálně občas pouštíme se synem Tondou a říkáme si vždycky, že si jdeme pustit dědu. Já to fakt úplně miluju a taťka vždycky říká: „Já tě nechápu! Vždyť jsi to viděla už tolikrát...“ Taťka se mi hrozně směje, že tomu vůbec nerozumí, a já říkám, že tomu rozumím. A rozumím celému národu, že se nám to tak líbí.
Čeká vás nějaký nový filmový projekt, nebo jste tento rok seriálová?
Po dlouhé době nastupuji do seriálu. Když pominu práci v Temném kraji, která byla moc hezká, ale byla rozdělena do celého roku a neobsahovala pro mě mnoho natáčecích dnů. Ta role nebyla příliš obsáhlá, byť byla důležitá. Po pěti letech teď vytváříme velký seriál. Je to tuším šestnáct dílů. Točíme to od května do října a víc ještě říct nemůžu, je to teprve v plenkách. To mě čeká po dlouhé době jako intenzivní televizní práce.
Letos je pauza od StarDance, už jste si zabookovala nějakou dovolenou?
V zimě jsem nikdy neměla dovolenou, protože vždy tou dobou hrajeme v divadle. Nemám žádnou zimní dovču. Ještě navíc vysílám v rozhlase – každý den kromě středy živě. Musím být k dispozici ke každodennímu vysílání, a tím že hledáme hosty i pro aktuální témata, není to tak, že bych si to mohla předtočit dopředu. Ale mě to baví, takže mi to nevadí.
Pracovala jsem i jako tajemnice, abych se uživila, říká Kostková |
Cítíte se jako žena workoholik?
Vůbec ne. Popravdě řečeno, ono se dneska všemu musí nějak říkat. Každé divoké dítě má dnes hned ADHD, každý, kdo má rád svou práci, je hned workoholik. Že se to u někoho projevuje jako porucha, to určitě ano, ale já to tak určitě nemám. Když můžu, tak odpočívám. Odpočívám ráda a rozhodně to umím. Letos se to trochu nahromadilo, což u herců zkrátka tak je. Občas přijde rok, kdy je toho víc, a pak to zas někdy bude volnější.
Podle vás máte tedy vyváženou kariéru a odpočinek?
Nevím. Spíš myslím, že jsem fakt docela pracovitá, aktivní a temperamentní. Takže ono to zvenku asi tak vypadá, že jsem akční. Ale úplně respektuju, když má někdo jiný poměr energie a adekvátně tomu pracuje.
Po kom z rodičů máte takovou hezkou živost a temperament?
(smích) Haha, no asi po obou. Ale je pravda, že byť je moje maminka Španělka, tak je to ona, kdo je v rodině klidnější. A mně Španěla připomíná naopak můj tatínek. Takže v tomto směru jsem asi krví po babičce a povahou po tatínkovi. Ve smyslu toho temperamentu. Ale mám mnoho i po mamince.
Váš manžel Jakub je také temperamentní? Doplňujete se?
On je uvnitř velmi temperamentní, velmi planoucí člověk, velmi zaujatý pro věc. Ale je rozhodně navenek klidnější. On je Váha, takže to stabilizuje. Rozhodně je to vnitřně energický člověk, takže v tom si vyhovujeme.
Právě probíhá plesová sezóna. Vy jste sice pracovně vytížená, ale najdete si i přesto čas na tanec s manželem?
Ne, my jsme spolu ještě nikde tančit nebyli. Dobrovolně nechodím na jiné plesy než na ty, které moderuji. A protože je plesová sezóna, tak jich je naštěstí relativně dost, a to mě baví a vyhovuje mi to. Ale přiznám se, že protože to je moje práce, a jak říká krásně Marek Eben: „Naše šaty a naše róby jsou naše montérky“, tak já v soukromí naopak ráda vyhledávám klid a ticho šatny. Připravuji se na hosty, čtu si, učím se text... Jsem ráda v tichu a v klidu a pak jdu udělat tu svoji práci mezi lidi. Takže tančit jsme nebyli.
Jste raději, když můžete své umění prodat v nádherných robách, nebo se cítíte lépe v civilním oblečení?
Oblečení nehraje žádnou roli. Mě baví moje práce a to, co vyžaduje, mě v danou chvíli naplňuje. Takže při moderování mě baví si vybrat velmi hezké šaty a připravit se tak, jak je očekáváno od paní moderátorky. Na jevišti chci být přesně v tom, v čem má být ta moje postava. Je mi úplně jedno, jestli jsou to zablácené boty, nebo korunka Miss World.
Mířím k tomu, jestli jste někdy dostala opravdu příšerný kostým a řekla jste si u zrcadla „proboha, teď není cesty zpět!“
To mi žádný kostým neudělá. Už jsem na sobě měla fakt ledacos a já na to koukám přes tu svou postavu. Je mi úplně jedno, co mi dají. Když to vyhovuje.
25. března 2018 |
