Winternitzova vila je poslední budova, kterou architekt Adolf Loos postavil, a má hodně shodných prvků s Müllerovou vilou, mimo jiné i způsob členění, který byl pro Loose charakteristický.
Rodina ji obývala do roku 1941, kdy byla tlakem rasové perzekuce donucena převést ji na Vystěhovalecký fond. Winternitzovi pak byli roku 1943 transportováni do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim.
Od Vystěhovaleckého fondu koupila objekt obec pražská, která ve vile zřídila mateřskou školu, ta zde sídlila až do roku 1997.
Po válce se domů vrátily jen Winternitzova manželka Jenny a dcera Suzanna, ale do rodinné vily se už nikdy nedostaly. Jejich nárok na vrácení vily sice Československý stát uznal, ale na dědičky, které byly bez majetku a bez příjmů, uvalil dědickou a milionářskou daň. Proto vilu státu darovaly a už o ní nikdy nemluvily.
Zbytek rodiny se o vile dozvěděl až v roce 1991 při přípravě restituce, které se Jenny ani Suzanna nedočkaly. Vila se vrátila do rukou potomků a rodina ji v letech 1999–2002 zrekonstruovala do původní podoby ze 30. let minulého století. Na pozoruhodném výsledku má největší zásluhu pravnuk Josefa Winternitze David Cysař.
Po letech pronájmů, díky nimž se vrátily finanční prostředky vynaložené na rekonstrukci, se rodina v roce 2017 rozhodla zpřístupnit objekt veřejnosti. Vilu je možné navštívit při komentovaných prohlídkách nebo v rámci bohatého kulturního programu, který v ní probíhá.
Je volně přístupná, funguje jako galerie, konají se zde výstavy spjaté s architekturou a také koncerty vážné hudby, divadelní představení nebo swingové tančírny. Je také možné se tu ubytovat nebo si budovu pronajmout na svatbu či večírek.
Vila je stále v rukou původních majitelů, kteří se prostřednictvím stálé výstavní expozice ve 2. patře snaží, aby se nezapomnělo na pohnuté dějiny 20. století, jež se drsně zapsaly do historie rodiny i objektu.
Zdařilé rekonstrukce jsou aktuálně k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
Projděte se Winternitzovou vilou
31. května 2012 |
