Příběh se začal psát uprostřed léta roku 1979. Když Dal Guthrie zvedl sluchátko, byl zpravený o podivném nálezu, který odkryla vysokotlaká vodní tryska v povrchovém dolu u Fairbanks. A že to byl nález! Když tryska odstranila vrstvu bláta, trčel za ní zmrazený pravěký bizon.
Vyzvednout ho z ledové země byl oříšek, zatímco půda kolem těla rozmrzávala, krk a hlava stále vězely v ledově tvrdé hmotě. Guthrieův tým proto tělo odřízl a vyčkal, až teplo uvolní i zbytek. A začalo velmi pečlivé ohledávání mrtvoly dávného tvora. Dostal něžnou přezdívku Blue Baby, to podle látky, která vznikla, když se fosfor ze zvířecích tkání dostal do kontaktu se železem v půdě. Při kontaktu se světlem látka získala modrý nádech.
Oběť gigantického lva
Podle prvních výzkumů byl bizon starý 36 tisíc let, podle nových, přesnějších měl o 14 tisíc let více. Ukázalo se též, prozradily to stopy drápů a zubů na zadní části těla, že bizon se stal obětí monstrózního lva amerického Panthera leo atrox, který byl jednou z největších kočkovitých šelem, jež kdy žily, a podle odhadů mohl vážit až 500 kilogramů. Predátor nebohého bizona zboku rozpáral a ožral, čímž se odhalily obratle a žebra.
Dušené maso podle Babylóňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylónskému starověku záleželo na pestrých, sofistikovaných chutích. Kuchaři oné doby je míchali, používali koření, bylinky. Starobabylónské recepty, které vědci přeložili a použili v kuchyni, vedou k překvapivě důvtipným pokrmům. |
Podle srsti a tukových zásob došlo k neštěstí v zimním období. Díky nízkým teplotám zbytek těla rychle zmrzl a zůstal tak uchráněný proti mrchožroutům. Jeho umístění na dně údolí znamenalo, že byl postupně zasypáván půdou drolící se z vrcholků, a i když se hlína v teplých měsících prohřála, rozkladu těla bránila spodní ledová vrstva. Nakonec se bizon stal součástí permafrostu.
Jeho zamrazení bylo tak perfektní, že vědci v těle objevili i krevní kapsy, nedotčený morek v dlouhých kostech, zachovalá kopyta, rohy pevně vězící v hlavě, popisuje server Alaska.edu. A maso mělo texturu sušeného hovězího. Možná proto dostal paleontolog onen nápad.
Ty historky všichni znali
„Každý z nás, kdo jsme na tom dělali, slyšel historky o Rusech, kteří na dalekém severu vykopávali pozůstatky bizonů a mamutů, které byly tak zmrzlé, že se daly jíst,“ líčil Guthrie. „Takže jsme se rozhodli: Víte, co uděláme? Připravíme si z toho bizona jídlo.“
Museli přirozeně počkat, až tělo vydá všechna svá tajemství. Do kuchyně mohli kousek Blue Baby odnést až v dubnu roku 1984, když dokončil svou práci preparátor Eirik Granqvist. Na Aljašské univerzitě měl přednášku známý finský paleontolog Björn Kurtén, a to byla excelentní příležitost pro pravěkou večeři.
Maso Guthrie vykrojil z krku zvířete. „Po rozmrazení vydalo neomylnou vůni hovězího, nikoli nepříjemně smíšeného se slabým odérem půdy, v níž vězelo, a stopou hub,“ načrtával Guthrie v knize Food History Almanac.
Steak z tisíce let starého masa nezněl jako nejlepší nápad. „Řekli jsme si, že když k tomu dáme hodně zeleniny a něco koření, nemůže to dopadnout špatně,“ popisoval. „I po dlouhém dušení bylo tisíce let staré maso pořád trochu tuhé a dalo pokrmu silné pleistocénské aroma, ale nikdo o to nechtěl přijít,“ přiznával.
„Chutnalo to tak, jak jsem očekával, se stoupou odéru bahna. Nebylo to tak špatné,“ uvedl. Každý ze stolovníků prý svou misku dojedl. Dobré burgundské tomu podle jeho manželky, paleontoložky Mary Lee Guthrie, pomohlo.
