Celá záříte.
Jsem spokojená. Konečně jsme se dostali do destinace, která je mně poměrně sympatická. Na dnešní závod jsem se těšila, jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Je z toho hezký výsledek.
Minula jste až úplně poslední terč, zato podle trenéra Jiřího Holubce o dost. Zalekla jste se ho?
Jasně, byla to určitě moje netrpělivost. V životě jsem takhle blízko dvěma nulám nebyla, je to opravdu hodně o hlavě udržet tam tu poslední ránu. Ale až tak mě to nemrzí, už tohle byl pro mě další střelecký posun. Věřím, že jsem na dobré cestě a že se v nějakém dalším závodě bez mlhy, hurikánu můžeme dvou nul dočkat.
Rozklepaly se vám při té poslední ráně kolena?
To zase ani ne. Ale už jsem věděla, že mám tu ránu odstřelenou. Bylo to dneska celkově hodně rychlé, precizní. Střelnice je tady klidná, příjezd není nijak náročný, proto se podle očekávání hodně nulovalo. Navíc to bylo hodně rychlé běžecky, pod 20 minut, což jsou taky těžké podmínky. Jiné než v Oberhofu, ale taky těžké. Jen v něčem jiné.
Takový závod, ve kterém víte, že se bude střílet čistě, musí být hodně o hlavě.
Je to tak. Člověk ví, že tady musí střílet čistě. V tomhle zrovna hrají roli zkušenosti. Nejsem v Ruhpoldingu poprvé a vím, jaké podmínky tady jsou. Dokázala jsem se s tím výborně poprat i na té střelnici, což se ne vždy povede, v hlavě s tím musíte bojovat, což je těžké.
Ještě před nedělním stíhacím závodem, kde budete jedinou Češkou, vás čeká páteční štafeta.
Trochu nás zaskočilo, že je Evča (Kristejn Puskarčíková) nemocná, protože je to stabilní a silný článek štafety. Ale jestli se rozhodla dál marodit (pousměje se), budeme se s tím muset nějak poprat.
Lucie Charvátová na trati sprintu v Ruhpoldingu.
To skoro až zní, jako kdybyste nejela v případě, že by Kristejn Puskarčíková byla zdravá.
To nevím, jak by štafeta byla postavená. Moje výkony v ní ale nejsou přesvědčivé. Z široké veřejnosti se ke mně donášejí různé zprávy, na které se samozřejmě nedá brát moc ohled. Někdy to jsou kruté zprávy, ale ani já nemůžu říct nic pozitivního co se mých výkonů ve štafetě týče. Nedivím se, že tendence o změnu byly a přišly. Já bych to uvítala, mám toho plnou hlavu, nedaří se mi.
Čtete diskuze pod články?
Ani nemusím číst. Teď není problém, když vám to člověk pošle přímo na mobil přes messenger: Se vší úctou Lucie, jestli máte taky vlastní hlavu, už byste se na to měla vykašlat a měla byste se sama vzdát toho, co děláte, pojďte si radši sednout za kasu. Taková zpráva je naprosto běžná. Ten problém je dlouhodobý. Když lidi nemají osobní kontakt, nemají ostych, nikdo je nevidí, tak se nebojí tu zprávu poslat. Kolikrát je to hodně hnusné.
Zkoušela jste si podobné zprávy někdy zablokovat?
Ne, proti tomu nemá cenu bojovat. Lidi mají své komplexy, je asi i pod moji úroveň zkoumat, kdo to je. Není to úsměvné, spíš smutný obrázek toho, že lidi nemají úctu, zábrany, nebojí se ničeho. Svět sociálních sítí je strašně jednoduchý a nebezpečný.
Odpovídáte jim někdy?
Nene, rozhodně ne.
