Válková nyní zastává funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Loni v prosinci také prezident Miloš Zeman navrhl Poslanecké sněmovně Válkovou na post ombudsmana - veřejného ochránce práv. Podle serveru Info.cz disidenty i historiky tato skutečnost pobuřuje.
Médium poukazuje na několik článků, pod kterými je Válková podepsaná, a ve kterých mluví o nutnosti resocializování odpůrců minulého režimu.
Válková tehdy pracovala ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře ČSSR (GP ČSSR). Věnovala se takzvanému prokurátorskému nebo také ochrannému dohledu.
Ochranný dohled znamenal, že komunističtí soudci mohli přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, zakázat návštěvu určitých míst, znemožnit změnu zaměstnání či pít alkoholické nápoje. Jednalo se o oblíbený nástroj k šikaně disidentů.
Válková to popírá. „O tom, že by se zneužíval vůči politickým disidentům, jsme tehdy neměli žádné informace. Já jsem nebyla v žádné komunistické struktuře, kde bych měla přístup k takovým informacím. Já jsem byla normálně řadovou členkou,“ uvedla pro iDNES.cz. Dodala, že ochranný dohled je v podstatě obdobou dnešního probačního dohledu.
“Ochranný dohled je nyní modifikovaný na probační dohled. Je to doplnění, když ještě někdo není dostatečně resocializován, když bych to měla říct tím starým slovníkem. To znamená, že po propuštění z vězení přestane páchat trestnou činnost, tak se uloží podmíněné propuštění s dohledem - probačním,“ dodala s tím, že informace v médiích je pro ni velmi poškozující.
V časopise Prokuratura z roku 1979 napsala navíc text společně s Josefem Urválkem, komunistickým prokurátorem, který se účastnil procesu s Miladou Horákovou. Válková podle svých slov však s Urválkem pouze pracovali na stejném oddělení.
Ochrana společnosti
„Smyslem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost, vést odsouzeného k řádnému životu, k dodržování socialistického právního řádu a pravidel socialistického soužití,“ píše však Válková s Urválkem v úvodu článku.
„Helena Válková obhajovala institut ochranného dohledu jako oprávněného právní postupu. Ten byl přitom převzat ze sovětské praxe jako nedemokratický nástroj, který byl často zneužíván proti politickým oponentům,“ uvedl pro médium historik Petr Blažek.
O institutu Válková mluvila ve dvou článcích, napsala o ní také svou kandidátskou práci v roce 1982 a také celou publikaci Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy.
„Válková o využívání ochranného dohledu proti politickým oponentům nepsala a tvářila se, že tento problém neexistuje. Musela přitom o používání tohoto nástroje proti oponentům režimu vědět, neboť o těchto případech vznikla řada interních dokumentů v rámci komunistického bezpečnostního aparátu,“ dodává Blažek.
Dr. Urválková, zkratka autorské dvojice Josef Urválek a Helena Válková
Ochrannému dohledu neunikla řada známých tváří disentu, včetně mluvčího Charty 77 Ladislava Lise, Ivana „Magora“ Jirouse, sociologa a pozdějšího politika Rudolfa Battěka či zakladatele samizdatové knihovny Libri Prohibiti Jiřího Gruntoráda. Byl prvním, komu byl uložen ochranný dohled na základě politického deliktu
„JUDr. Válková byla nejen členkou KSČ, ale byla také součástí justičního aparátu, který se před listopadem 1989 podílel na přípravě zákonů a dalších právních norem, stejně jako na vyhodnocování jejich uplatňování. Je absurdní, že v současnosti zastává roli vládního zmocněnce pro lidská práva a nyní dokonce kandiduje do funkce veřejné ochránkyně práv. Považuji to za naprostý výsměch obětem totalitního režimu a ukazuje to, že se do čela státu skutečně dostávají lidé s nevábnou minulostí,“ řekl Blažek.
