V minulém roce vyhrál mistrovství Evropy, jezdil závody světového šampionátu, zkusil motokros národů, pětkrát v řadě získal domácí titul. Všechny motokrosové vrcholy už Martin Michek zažil. A tak se rozhodl pro Rallye Dakar.
„Nebyl to nápad ze dne na den. Reálně jsme se o tom začali bavit před třemi lety. Každý motorista si chce Dakar zkusit. Se šéfem Moto Racing Group Ervínem Krajčovičem jsme začali připravovat projekt, v rámci kterého pojedu nejtěžší závod na světě,“ vysvětluje rodák z Českých Budějovic.
Jedenatřicetiletý Michek si účastí na 42. ročníku slavné rallye splní sen. „Je to nejvíc, čeho můžu ve svém sportu dosáhnout. Nechci si však Dakar jenom zajet. Jsem závodník a budu se snažit dosáhnout co nejlepšího výsledku,“ zdůrazňuje.
Vydat se na Rallye Dakar není jen tak. „Základem jsou zdravotní prohlídky. Musíme podstoupit zátěžové testy, projít přes echokardiografy a další. Pak následují kvalifikační závody, jestli jste vůbec schopný závod zvládnout. Přípravy trvají minimálně půl roku, aby vás na Dakar vůbec pustili,“ vysvětluje.
Práce s navigací je klíčová
Samostatnou kapitolou jsou finance. „Pouze moje startovné stojí půl milionu korun. Startovné se platí i za mechaniky a doprovodná vozidla. K tomu motorka a další technika. Pohybujeme se v milionech korun. Nesmíme zapomenout ani na trénování, protože se musím připravovat v zemích, kde jsou písečné duny a teplo,“ vypočítává Martin Michek, který se stal ambasadorem Autoklubu České republiky.
V samotném závodě je klíčová práce s navigací. „Je to strašně těžké. Jedete rychlostí až 180 kilometrů v hodině, musíte být koncentrovaný, abyste neudělal chybu, netrefil kámen, nezajel do strouhy. A k tomu musíte perfektně pracovat s navigací,“ vyjmenovává.
„Dříve jsem si ani nedokázal představit, že jezdit s navigací bude tak těžké. Vůbec se to nedá srovnávat s tím, co mají lidé v mobilních telefonech. Když jedete z Budějovic do Prahy, tak vás navigace dovede z bodu A do bodu B. Na řídítkách máte pět budíků, na jednom jsou ujeté kilometry, na druhém stupně, pod tím je panel s navigací a itinerářem, který si sami během jízdy otáčíme. Klidně každých 500 metrů musíme zatáčet,“ pokračuje Michek o nástrahách těžkého navigačního systému.
Motokrosový závodník Martin Michek
Dobře se orientovat na trati je opravdu náročné. „Vyznačené trasy nebo odbočky mohou být zaváté pískem. A pak musíte rychle hledat jinou cestu. Velmi snadno se ztratíte. Přes družici je nahraná trasa do navigace, jsou v ní i kontrolní body. Až když se k němu přiblížíme, tak teprve zjistíme, kde přesně je a zobrazí se nám, že jsme ho protnuli,“ hovoří český motokrosař.
Člověku se tají dech při pomyšlení na kombinaci rychlosti v písečných dunách a náročného hledání správné trasy. „Ujedete o dvě stě metrů navíc a už vám kilometry s itinerářem nesedí. Neustále musíme údaje kalibrovat. Proto se jezdci často vracejí klidně i čtyřicet minut nebo hodinu zpátky, aby se dostali ke správnému bodu, zkalibrovali budíky a jeli dál.“
Správné projíždění kontrolních bodů je důležité pro stanovení výsledků. Jezdci jsou totiž penalizováni za případné neprojetí daných míst.
„Existují čtyři typy bodů. Některé jsou maskované, některé kontrolní, o některých ani nevíme. A každý má svůj koeficient a délku penalizace. Některé deset minut, jiné hodinu, další klidně i tři hodiny. Proto zkušenější závodníci krouží kolem klíčových bodů a hledají je, aby si nepřipsali velkou penalizaci,“ tvrdí Michek s tím, že dojede do cíle a až po určité době zjistí svůj výsledný čas.
Slavný závod vyžaduje i zvláštní fyzickou přípravu. „Dříve byl Dakar maraton, teď se závod zrychluje a je to spíš sprint. Vstáváme kolem třetí hodiny ranní, pak máme přejezd klidně tři sta kilometrů na start etapy. Nejpozději v pět hodin vyjíždí první motorka. Ujedeme měřený úsek a znovu přejíždíme klidně dvě stě kilometrů do depa. Pár hodin spánku a další den znovu,“ popisuje jihočeský jezdec.
Michkův tým čítá pět závodníků, pět mechaniků a dalších pět lidí, kteří se o tým starají. „Už máme všechno připravené. V průběhu prosince jsme byli na přejímce ve francouzské Marseille. Já vyrážím do Arábie 30. prosince, tým letí o dva dny dříve,“ těší se.
Tlačítkem SOS přivolá pomoc
Slavná rallye často přináší momenty, kdy si jezdci navzájem pomáhají při technických problémech či nehodách.
„První padesátka jede na výsledek a zároveň nechytne příliš nehod, ty se dějí spíš za nimi. Když půjde o technické problémy, tak tovární jezdec KTM nepomůže továrnímu jezdci Hondy. Je to rivalita jako v každém jiném sportu. Musí si počkat, až přijede závodník z jejich týmu, ten mu pomůže,“ tvrdí Michek s tím, že pokud by šlo o vážné zranění, zastaví okamžitě každý bez ohledu na výsledky.
Jihočeský závodník se těší na jeden z vrcholů své kariéry. „Vím, že letos Dakar vyhrát nemůžu. Na první dobrou nikdy nikdo tento závod nevyhrál. Potřebuji dojet a získat co nejvíce zkušeností. Kdybych skončil v první patnáctce, byla by to senzace. S ohledem na náročnost závodu a moji první účast se na výsledky koukám reálně,“ předpovídá evropský mistr a tvrdí, že do závodu dá sto dvacet procent a bude bojovat o co nejlepší umístění.
Martin Michek před premiérou na Rallye Dakar
Rallye Dakar přináší i velké riziko, nebezpečí číhá skutečně na každém metru. „Mám respekt, strach ne. Respekt před závodem mají všichni závodníci,“ přikývne závodník, který stejně jako všichni ostatní bude mít na svém stroji tlačítko SOS, kterým si může přivolat pomoc. Zároveň tím pro něj celý závod končí.
„Používá se skutečně až v momentu, kdy už není zbytí. Věřím, že ho nikdy nepoužiju. Do poslední chvíle budu bojovat o to, abych ho nemusel zmáčknout,“ ujišťuje Martin Michek.
Jeho saúdskoarabská pouť začíná 5. ledna v Džiddě na pobřeží Rudého moře, odstartuje jako 132. v pořadí. Rallye potrvá až do 17. ledna.
