„Velký zážitek, který mi kazí jen výsledek 1:2,“ pokračoval urostlý stoper. „Skvělý soupeř, skvělí fanoušci, skvělý stadion a skvělý zápas. Hrálo se nahoru dolů, šance byly na obou stranách. Možná chybělo trochu štěstí a mohli jsme remizovat.“
Slávisté totiž Dortmund vskutku potrápili, do závěrečné sekundy nastavení se snažili aspoň vyrovnat. Marně. Přesto nezklamali.
A nepropadl ani Takács, který v Lize mistrů nastoupil poprvé minule s Interem. Bylo to na šest minut, zatímco tentokrát skoro na celý zápas (v 83. minutě ho vystřídal Hušbauer).
„Není lehké naskočit, ale i to je fotbal - musíte být připravený,“ líčil v útrobách Signal Iduna Parku zachumlaný do bundy.
Splnili jsme základní pravidlo, lidi se bavili, řekl nadšený kouč Slavie |
„Když vás tam trenér dá, tak se musíte snažit udělat maximum, musíte věřit ve své schopnosti. Buď to zvládnete, nebo ne. Měl jsem v hlavě nějaké scénáře, ale hned jsem je mazal. Soustředil jsem se jen na to, abych si věřil a šel do zápasu s tím, že ho zvládnu,“ uvedl.
Zvládl, i trenér Jindřich Trpišovský jej chválil. Takács se sice nejdřív nevyvaroval chyb, ale postupně se rozehrál ke spolehlivému výkonu.
„Než jsem se do toho dostal a rozkoukal se, bylo to takové vlažnější,“ podotkl. „Pak jsem ztratil ten míč na půlce, to byl pěkný fofr...,“ připomněl svůj kiks z první půle. „Chtěl jsem si dát ještě jeden dotek, sice mi kluci zakřičeli, že mám Reuse za sebou, ale on tam byl hrozně rychle. Když pelášil sám na bránu, věřil jsem Ondrovi Kolářovi, že ho vychytá,“ pousmál se.
„Musel jsem si začít dávat větší pozor.“
To splnil, přestal zbytečně vymýšlet, dobrými přihrávkami a několika důležitými obrannými zákroky získal jistotu. Dokonce mohl dát i gól, když domácímu brankáři Romanu Bürkimu po rohu vypadl balon z rukavic.
„Jenže jsem to na dlouhou nohu trefil divně,“ mrzelo bývalého mládežnického reprezentanta. Jen si představte, kdyby ještě na proslulém stadionu v Dortmundu skóroval. Už tak má za sebou nezapomenutelný půlrok.
Na začátku sezony zažil třeba porážku 0:3 na Bohemians, strastiplnou patnáctihodinovou cestu na druhé předkolo Evropské ligy do Kazachstánu, vypadnutí z dalšího předkola s rumunským FCSB... Pro Mladou Boleslav byl nepostradatelnou oporou.
Když ale Slavia prodala do Spartaku Moskva záložníka Alexe Krále, potřebovala typologicky podobnou náhradu. Ukázala na Takácse, vzala si ho na půlroční hostování, aby měla dostatečně široký kádr na tři soutěže.
Vytáhlý fotbalista si hned na startu nového angažmá vybral pořádnou porci smůly, jelikož se zranil a na debut čekal dva měsíce. Druhého listopadu obstál při výhře nad Ostravou (4:0).
A pak už to šlo v rychlém sledu. Další ligový zápas, šest minut s Interem, dva duely české nejvyšší soutěže a cesta do Dortmundu.
„Když hrála znělka Ligy mistrů, musel jsem se smát. Promítal jsem si všechny ty zlomové momenty, kde jsem byl, kde jsem teď... Splnil se mi sen, že jsem slyšel znělku a byl u toho na hřišti. Jako malý jsem si z toho dělal srandu a točil z toho videa,“ usmíval se Takács, který už tuší, jaká bude jeho budoucnost.
K jeho hostování se totiž váže opce. Uplatní ji Slavia?
„O něčem jsme se bavili s trenérem...“ naznačí a zarazí se. „Já nevím, jestli to můžu říkat. Nechám to na trenérech a na vedení. Ale už vím, jak to bude.“
Výkonem na Dortmundu si o setrvání v červenobílém dresu řekl hodně nahlas.
