Krkolomně vypadající pád v táhlé pravotočivé zatáčce, po němž se přední evropský jezdec na přírodních motocyklových okruzích těžce zvedal, mohl mít za pár okamžiků ještě nešťastnou dohru. Naštěstí se mu ale nic netušící jezdci, kteří se na místo pádu brzy přiřítili, stačili vyhnout.
Zhlédnout celý karambol není nic pro slabší povahy, i sám závodník ještě několik dnů po něm přiznává, že tělo bolí. Že by ho to ale mělo odradit od dalšího závodění, to prý nehrozí. „Motorku kvůli tomu nezahodím,“ říká borec, jenž už několik sezon úspěšně působí v seriálu Internacional Road Racing Championship (IRRC).
Právě končící rok mu v tomto evropském šampionátu na přírodních okruzích přinesl celkové třetí místo v královské třídě superbike.
Jak se cítíte pár dnů po takovém karambolu?
Už lépe. Jsem sice pomlácený, ale tělesná schránka naštěstí není poškozená.
Pád vypadal dost děsivě, asi i proto, že mu nešlo zabránit. Jak jste ho viděl vy?
Podobně, opravdu s tím nešlo nic moc dělat a na všechno bylo málo času.
Jak člověk v takové chvíli reaguje?
Spíše tak nějak instinktivně. Začal jsem brzdit a upadl jsem ještě před tím, než jsem narazil do svodidel. Asi moje štěstí.
V prvních chvílích jste ale vypadal hodně otřeseně. V jaké rychlosti se to odehrálo?
Něco kolem stovky a to už je docela náraz. Jako když narazíte do zdi, takže to musí člověk pocítit.
Podobně hrozivě vypadaly další okamžiky, v nichž kolem vás projelo několik dalších jezdců a někteří vás minuli jen velmi těsně.
Chtěl jsem rychle vstát, ale byl jsem trochu v šoku a nešlo to. Pro jezdce za mnou to bylo také těžké, protože to bylo na konci zatáčky, za kterou není i kvůli svodidlům těsně kolem tratě vidět. Ani nevím, jestli pořadatelé stačili mávat, že se něco děje, těm prvním asi moc ne. Naštěstí mě ti závodníci minuli, i když někteří opravdu jen o centimetry.
Závod byl po vašem karambolu přerušen, co bylo s vámi?
Pořadatelé nás odvezli přes město do depa, naštěstí se pak ukázalo, že nemám nic zlomeného či jinak poškozeného.
Závod pak byl znovu odstartován, ale po dalším karambolu opět přerušen a nakonec zrušen. Co říkáte tomu druhému?
Bylo v něm víc jezdců a znovu to proběhlo tak, že jeden upadl a ostatní neměli čas zareagovat.
Měli jste čas s jezdci, vesměs v těchto závodech špičkovými, mluvit o tom, co se stalo a jak to přijímali?
Moc času nebylo, ale všichni jsou rozumní a každý doufá, že se tak všichni budou na trati i chovat. Bohužel letos se závod nedojel, ale to v posledních letech není poprvé, loni se skončilo dvě kola před koncem.
Jak to je náročné na psychiku?
S tím se každý musí poprat. I když třeba v tomhle případě, když to není vaší vinou, to je těžší. Kvůli tomu ale motorku nezahodím.
Už brzy se prý pustíte do přípravy na další sezonu. Kdy se poprvé po pádu v Macau svezete?
Už v pondělí odjíždí kamion s technikou do Španělska a poprvé trénovat bychom tam měli před vánočními svátky.
Už několik let je vaší hlavní náplní seriál závodů IRRC. Jak jste spokojen se svým letošním působením v něm?
Třetí místo je dobré, špička je hodně vyrovnaná, není to jednoduché.
Příští rok tedy znovu tento seriál v nejsilnější třídě?
Je to priorita, do toho nějaké další závody, definitivní kalendář se ještě dolaďuje.
